KROCENÍ KRISTÁT
O domnělých příčinách vzniku kristát a základech jejich pěstování už jsme na našich stránkách psali několikrát (např. Krása kristát /11.5.08). Dnes tedy o kristátách ještě jednou, ale zase trochu jinak.
Předně by neměli kristáty pěstovat lidé milující symetrii a pravidelnost. Také by se jejich pěstováním neměli příliš zabývat ti, kteří se nehodlají smířit se skutečností, že krása většiny kristátních rostlin bývá kromě jejich úžasné proměnlivosti také značně pomíjivá. Lahůdkou jsou naopak hřebenové růstové formy pro milovníky bizarností a originálních přírodních řešení. Kristáty jsou rostliny v neustálém pohybu plném změn. Samozřejmě i jim lze částečně zasahovat do života, ale vždy jen s velice omezenou zárukou konečného výsledku. Jak již bylo řečeno na jiném místě, každá kristátní rostlina je ryzí originál, ačkoliv na samém počátku vždy vypadají téměř všechny úplně stejně.
Odebereme tedy například řízky z trsu vzájemně se proplétajích hřebínků nějaké kristátní echeverie, naskládáme je na perlit či cokoliv jiného zakořenit a poté zasadíte do normálního sukulentářského substrátu dle vlastní libosti. Kbybychom totéž provedli s rostlinami „normálními“, tak už vše pokračuje dle zavedených pravidel. Všechny budou i nadále úplně stejné, jen jedna či dvě porostou o maličko rychleji než ty ostatní. Máme tak před sebou armádu naprosto identických rostlin, které jakoby právě vypadly z expedice nějaké holandské velkopěstírny sukulentů. Samozřejmě si ponecháme dva či tři nejvitálnější jedince pro sebe, a zbytek bez většího přemýšlení rozdáme, rozprodáme nebo vyměníme.
Jenomže jakmile množíme kristáty, všechno je rázem jinak. Počáteční jednotnost vzhledu řízkovanců bere rychle za své!
Příkladem budiž trojice úvodních snímků, zachycující vývoj rostlin z podobného počínání. V tomto případě se jedná o na malé kousky rozparcelovaný kristátní trs mexické Echeveria secunda, o jejímž pěstování už jsme na našich stránkách také v minulosti psali (28.11.08).
Hřeben na prvním snímku se vydává rovně středem rostliny. Listy má robustnější, takže nějaký pěstitelský výsledek se zdá být možný v dohledné době. U robustnějších a rovně rostoucích hřebenů totiž obvykle i rychleji narůstá do výšky plochý kmen, takže rostlina je v relativně krátké době připravena k zasazení do nějaké hezké misky.
Kristáta na druhém snímku je také robustní, ale její hřeben roste už od počátku do takřka pravidelného kruhu, což může nadchnout každého milovníka bizarních tvarů. Protože kruhovitý tvar není dlouhodobě udržitelný, je otázkou jakým směrem se hřeben později vydá!
Kristáta na snímku třetím má listy o poznání drobnější, protože v hřebeni narůstají výrazně hustěji než u předchozí dvojice. Navíc se hřeben začíná hezky a nepravidelně stáčet, takže rostlina je vizuálně někde na půli cesty mezi dvěma předchozími. Kdybych si měl vybrat, ponechám si právě tu, jenomže ...
Z boku jí začínají vyrůstat normální listové růžice, které s největší pravděpodobností za nějaký čas hřeben zcela přikryjí, protože jejich růst bývá nesrovnatelně rychlejší. Samozřejmě je lze odstranit, ale nikdy nemáme jistotu, že o kousek dál nevyrostou další.
Pokud se tak děje na kristátní rostlině zcela ojediněle, většinou to končí odstraněním takové růžice. Jakmile ale začnou odnože s normálním růstem převažovat, není na takovou rostlinu kdovíjaký pohled a vyplatí se ji raději znovu rozkouskovat.
Normálně rostoucí listové růžice, oddělené z kristátní rostliny, se obvykle dříve či později zase promění v kristáty. Podobně to ale funguje i obráceně, takže z ještě nedávno nádherného hřebene se stane proti vůli pěstitelově zcela normální echeverie s pravidelnou listovou růžicí a jediným růstovým středem! Protože dosud nebyl nikdo schopen zcela uspokojivě objasnit příčinu vzniku kristát, jen těžko se můžeme domnívat, že v brzké době pochopíme logiku jejich pro nás naprosto nelogických genetických pochodů.
Zůstaňme ještě u echeveií, ale vraťme se ke zmíněné pomíjivosti. Pěstitel se musí smířit se skutečností, že jeho kristáta nebude mít krásný tvar na věčné časy. Nějakou dobu lze její růst částečně redukovat postupným odlehčováním. Odřezáváme jednotlivé boční hřebeny a odstraňujeme normální výhony, které ve větším množství vzhled kristáty dost kazí. To je ale všechno co můžeme udělat. Musíme při tom navíc dbát, abychom na rostlině nezanechali příliš velké jizvy po řezu, protože ne vždycky obrostou tak, aby zmizely pod příkrovem nových výhonů! Postup takové drobnější úpravy jedné kristátní echeverie (sp. La Reforma?) ve třech na sebe navazujících etepách můžete vidět na obrázcích č. 4-6!
A pak nastane čas, kdy už jsou stabilita i vzhled přestárlé kristáty neudržitelné, takže přichází na řadu její zmlazení. Zatímco u normální echeverie uřízneme listovou růžici kousek pod spodními listy a zakořeníme (viz. článek z 24.10.08 v rubrice „Základy pěstování“), s kristátou většinou není něco podobného možné.
My to děláme tak, že si z přerostlé kristáty vybereme tvarově nejzajímavější hřeben, který odřízneme a zakořeníme i s co možná největší částí kmene. Zbytek kristáty potom rozporcujeme na větší i menší části, s nimiž učiníme totéž! Zakořeněnou kristátu sázíme velkou částí kmene pod zem, aby byla hned od počátku stabilní. V tomto ohledu se nedočkavost vůbec nevyplácí. Pokud bychom zasadili kmínek zbytečně vysoko, bude samozřejmě rostlina v té chvíli působit efektněji. Musíme ji ale pořádně stabilizovat, opatrně s ní manipulovat a ještě stále nemáme záruku, že se nezačne záhy naklánět. Kristáty zasazené hloubějí všechno doženou a nemusíme jim věnovat ani zdaleka tolik pozornosti. Také mohu doporučit ponechávat při přesazování kristát rostlinám co možná největší kořenový bal, který svým dílem přispěje ke stabilitě rostliny v nové nádobě!
Ve svých pěstitelských začátcích jsem samozřejmě postupoval přesně opačně, a výsledek chtěl mít pokud možno už druhý den, ale sukulenty nakonec naučí trpělivost téměř každého. A když jí ještě trochu zbyde, stejně jako času, lze konat na kristátách ještě další užitečnou činnost. 
Podobně jako rostlliny s normálním růstem, i kristáty napadají nejrůznější škůdci, z nichž nejčastějším bývá vlnatka. Zatímco v klasických listových růžicích její vatovité chomáčky vcelku snadno nalezneme a odstraníme fyzicky nebo chemicky, u kristát je úkrytů nesrovnatelně více a nemají daleko k dokonalosti. Znám a provozuji dva způsoby vcelku účinné prevence. Tím prvním je zalévání shora, při kterém voda protéká mezi listy, hustě nahloučenými v hřebenech. Vodu a vlhkost jak známo vlnatka a jí podobní škůdci nesnášejí, ale tento způsob je možné aplikovat především v teplejších měsících roku. Největší výskyt savých škůdců ale nastává v zimě, protože ve vytápěných místnostech je suchý vzduch a rostliny bývají tou dobou zalévány pouze sporadicky. V zimě je ale zároveň přece jenom více času, a tak se občas zabývám odstraňováním všech suchých listů, které se za sezónu nahromadily mezi těmi zdravými. Je to práce nimravá, ale už léta se mi vyplácí, protože právě staré a zaschlé listy bývají nejčastějším útočištěm kolonii vlnatek. Přes léto podobné problémy odpadají, protože z letněných rostlin škůdci vymizí během krátkého času a suché listy jednou za čas vyplaví přívalový déšť a vyfouká čerstvý vítr, vanoucí u nás na Vysočině skoro pořád.
S krocením kristát je to tak, že rostlině můžeme při troše snahy výše uvedenými způsoby trochu ulehčit, a na nějaký čas dát i zajímavější nebo pro pěstitele přijatelnější tvar. Nezapomínejme ovšem na skutečnost, že vše v životě kristát je dočasné a pomíjivé.
První trojice snímků ukazuje nejrůznější typy kristát stejného druhu E. secunda, druhá trojice zase drobnější kosmetické úpravy jedné kristátní echeverie krok za krokem! Kristáta Echeveria sp. La Reforma na sedmém snímku je stabilní díky širokému základu kmínku, větvícího se do několika ramen, tvořících nahoře jedinou hustou korunu z listů. Kristáta peperomia ferreyrae na osmé fortografii má sice základ úzký, ale její plochý (u báze okrouhlý) kmen je o poznání silnější než u kristátních echeverií, takže udrží spolehlivě i docela mohutný hřeben na vrcholu. Ten na levé straně dokonce začíná kvést, což u kristát nebývá příliš častým jevem. Bližší pohled na začínající květenství kristátního pepřince z Peru je na posledním snímku!
