sukulenty

Při sázení rostlin do dekorativních nádob platí nepsané pravidlo, že středem pozornosti by každopádně měla zůstat rostlina. Je to logické. Vždyť si pořizujeme právě ji, a nikoliv květináč. Ten ale může být vhodným doplňkem, tvořícím s tou kytkou harmonický celek.
Pravidla veškerá jsou od toho, aby se čas od času porušila. Rostliny nás k takovému počínání dokonce mnohdy samy vybízejí svými často až neskutečnými barvami, které má na svědomí české slunce ve spojení s dešťovými kapkami, ranní rosou, mlhami a čerstvým povětřím. Barvy to bývají někdy tak neskutečné, že takové rostliny, zasazené v misce s decentním odstínem glazury, vypadají jaksi nepatřičně a připadají nám v konfrontaci s jemými odstíny keramiky ještě kýčovitější než ve skutečnosti jsou.
A tak si čas od času řekneme „když už, tak už!“ A vznikají kýčovky, které se nám ale líbí a jejichž krása je tak trochu pomíjivá, protože s příchodem krátkých dnů naší zimy křiklavé odstíny na listech mizí a rostliny zpravidla prožívají naši zimu už více či méně vybledlé, zasazeny již v samostatmých plastových květináčích. 
Existuje mnoho sukulentních rostlin, které se dají k podobným účelům využít, ale jen několik z nich je extra barevných a pro kýčovky tudíž vhodných. Efekt se samozřejmě dá ještě násobit sesazením více extrémně zbarvených rostlin do společné nádoby, která může, ale nemusí být také křiklavá, nebo alespoň výrazně zbarvená.
Možností je zkrátka mnoho, a české léto krátké! Proto je třeba už při jarním vysazování (nebo sesazování) myslet na to, jaké barvy nás čekají během sezóny. Chtělo by se napsat „uprostřed českého léta“, ale nebylo by to příliš výstižné, protože právě v tomto období většinou naše sukulenty vlivem vysokých denních, a především nočních teplot intenzivní zbarvení na listech na nějaký čas ztrácejí.
Nejzářivějších barev listy rostlin dosahují v našich podmínkách od poloviny května do konce června, a pak znovu až s příchodem podzimu, kdy noční teploty klesají na úroveň jarních a ranní rosa už bývá znovu pravidlem. Když se vydaří tzv. „Indiánské“ (nebo „Babí“) léto, pak z barev letněných sukulentů oči přecházejí, a jen přírodní původ v tu chvíli omlouvá jejich kýčovitý vzhled. Jsou to potom vpravdě veselé sukulenty, a jak jsme k naší radosti zjistili, nelíbí se zdaleka jenom nám! A tak každoročně znovu a znovu sázíme především pro vlastní potěšení kýčovky! Několik z těch letošních vám představujeme už nyní, zbytek uvidí návštěvníci blížící se výstavy, kterou již po desáté pořádáme společně s Muzeem Vysočiny v Jihlavě v jeho překrásných historických prostorách.
Kýčovka č. 1 je Crassula capitella. Zasazena do výrazně modré misky a chystající se v nejbližších dnech rozkvést nádherně růžovými kvítky, které budou její vrcholy zdobit dlouhé týdny!
Kýčovka č. 2 patří také k rostlinám z okruhu Crassula capitella, jen červeň na jejích listech má trochu odlišný tón a intenzitu. Také ona začne co nevidět ztrácet kompaktní tvar a  přízemní růst v důsledku blížícího se kvetení. V jejím případě jsou kvítky bílé a vytvářejí nádherný kontrast s listovou červení!
Kýčovka č. 3 je do třetice opět Crassula capitella, tentokrát její kultivar 'Campfire'. Zasazena v blankytně modré misce vytváří na fotografii veselou dvojici ve společnosti mexického rozchodníku Sedum nussbaumerianum, jehož barvy bývají s příchodem podzimu také neskutečné! Na konci zimy byste přitom na ty dvě kytky nevsadili ani zlámanou grešli!
Kýčovka č. 4 uprostřed se zvláštně zbarvenou Graptoveria 'Debbie' , kolem níž jsou dokola vysázeny menší jedinci Sedum pachyphyllum. Modrá miska k tomu a dílo jest dokonáno!
Kýčovka č. 5 se předchozí v mnohém podobá. Kombinace africké zeleně a červěně v podání Crassula dejecta tvoří vnější okruh, jehož střed je zaplněn růžovými lístky Sedum rubrotinctum cv. Aurora, jejichž zvláštní zbarvení je způsobeno ztrátou chlorofylu v povrchových vrstvách lesklých lístků, zatímco jejich nitra jsou zelená jako brčál!
Kýčovka č. 6 je tuplovaná. Levé křídlo je africké, zastoupené C. capitella a C. rupestris 'Tom Thumb', pravé zase mexické, tvořené rozchodníky Sedum pachyphyllum, konečky jehož listů už české slunce stačilo přizdobit do červena, S. nussbaumerianum a červenajícím se S. rubrotinctum v pozadí. To vše doplněno křiklavě modrou mísou asijské provenience, která nám v množsví dvou kusů zůstala po nějakých rostlinách, zakoupených v jednom brněnském zahradnictví.
Kýčovka č. 7 je v druhém z modrých pokladů asijské výroby, do nichž nelze zasadit snad nic jiného než letněné sukulenty čeledi Crassulaceae, pokud tedy hodláme dostát nepsanému pravidlu, že rostliny mají zůstat za všech okolností středem pozornosti! V tomto případě se o pozornost milovníků sukulentů ucházejí především rudá a v kýčovkách všudypřítomná Crassula capitella, dále pak Graptosedum 'Bronze', naplňující na českém slunci své pojmenování do puntíku, a švestkám barvou i ojíněním se podobající Pachyveria 'Blue Mist'! 
Jak vidíte, příroda se svými osvědčenými prostředky letos na letněných sukulentech opět vyřádila, a my jsme jí v tomto ohledu ještě trochu napomohli pestrou keramikou. Léto pomalu končí, což je sice smutné, leč pravdivé konstatování. S veselými barvami našich sukulentů je ale pozvolný nástup podzimu přece jenom trochu snesitelnější. Přijďte se na ně podívat, dokud nevyblednou!