LADĚNÍ TÓNŮ na tři doby
Samozřejmě že tady vůbec nepůjde o hudbu. Hudební sluch postrádám, zpívat neumím, a když se to tak vezme, jsem v podstatě hudební analfabet. Čisté tóny těžko rozeznávám a doby už vůbec ne. Hudbu mám ale rád. I naše sukulentíky jsou na ni ostatně zvyklé, protože bigbít ve skleníku hraje od rána do večera. Řeč však bude o tónech sukulentních barev v různých dobách (a podobách) jediné sezóny, tak jak je ladilo slunce, ranní rosa a spousta dalších ingrediencí, které nabízí léto a začátek podzimu u nás na Vysočině.
Vše odstartovala květnová návštěva manželů Zatloukalových u nás v Pávově. Dole pod skleníkem po nich zůstala bedna nádherných keramických misek, ale jak jsem později zjistil, celé léto nebyl pořádně čas do nich něco zasadit. Jednu jsem ale z bedny vytáhl sotva jejich dárci odjeli. A pak ještě pár dalších, ale zůstaňme u té první. 
Při pohledu na ni jsem okamžitě věděl, co v ní minimálně celou letošní sezónu poroste. Barva, velikost i tvar přesně zapadaly do mých plánů s malým bochánkem drobnolisté tlustice Crassula exilis ssp. picturata. Listy té africké přízemní miniaturky tou dobou zrovna začínaly získávat ono zvláštní červeno-hnědo-fialové zabarvení, které už tehdy dokonale ladilo s miskou, na jejímž povrchu jsou patrné stopy po hrnčířském kruhu a který je poset drobnými prasklinkami, evokujícími dojem značného stáří.
Jakmile se ta sourodá dvojice objevila na čerstvém povětří a pod palbou ničím nefiltrovaných slunečních paprsků, zbarvení listů přízemní krasulky se měnilo doslova ze dne na den. Slunečných dnů bylo letos opravdu hodně, a taky těch pro sukulenty ideálních, kdy denní teploty vystoupaly na pětadvacet a noční klesaly na polovinu. Snad i díky tomu se zárodky budoucích květenství začaly na vrcholech rostliny objevovat už koncem června, tedy o celý měsíc dříve než jsme u ní zvyklí. Ještě předtím ale měla rostlina kliku, že jsme ji v úterý 10.6. odvezli spolu s mnoha dalšími na dvorek jihlavské
ho muzea, kde následujícího dne začínala výstava kaktusů a sukulentů, pořádaná jihlavským spolkem pěstitelů těchto rostlin. Na středeční večer totiž ještě dlouho nezapomeneme, protože přišlo silné krupobití. Připomínalo ničivý kobercový nálet a doslova rozbombardovalo mnoho našich sukulentíků, letněných přesně v místech, kde až do předešlého dne stála i miska s nádherně se zbarvujícím bochánkem Crassula exilis ssp. picturata. Takhle jen o vlásek unikla osudu mnohých dalších. Vzhledem ke křehkosti jejích listů i stonků by z ní patrně mnoho nezbylo.Kolem svaté Anny se začaly otevírat první kvítky, a protože se jedná o kvítky velice trvanlivé (zvláště když kvetou venku), radujeme se z jejich drobné krásy ještě nyní v závěru října!
S jeho příchodem jsem začal konečně vyprázdňovat tu bednu s keramikou dole pod skleníkem, ale mezitím přibyla další, kterou jsme si přivezli od Zatloukalů z Moravy docela nedávno. O inspiraci není nouze, jen času se letos pořád nějak nedostává. Už teď ale vím, že dvojice z dnešního článku bude pohromadě zůstávat i další roky. Třeba v malých proměnách, ale bude, protože kytka i ta miska k sobě prostě patří. Fotografie tmavšího typu Crassula exilis ssp. picturata v článku byly pořízeny postupně během letošního května, července a září.
