Malá KANÁRSKÁ SKALKA
Předjaří u nás bývá vždy ve znamení horečného přesazování rostlin a hromadného sázení zakořeněných řízků z množárny do samostatných květináčků. Trochu stereotypní práce, která člověka po nějakém čase otupí natolik, že zatouží alespoň na chviličku dělat něco trochu zajímavějšího a tvůrčího. A přesně tak tomu bylo při vzniku této miniaturní kanárské skalky, osazené pouze jediným druhem rostlin.
Monanthes polyphylla je rostlinka vskutku miniaturní, a naším prostřednictvím se v posledních letech rozšířila i do mnoha dalších domácností, zatímco v sukulentářských sbírkách už pozvolna upadala v zapomnění. O jejím pěstování i přírodní variabilitě jsme už na našich stránkách psali v minulosti v příslušných rubrikách. Pro pěstitele má mnoho výhod, z nichž tři by měly úplně stačit k jejímu pořízení milovníky sukulentní krásy, disponujícími pouze okenním parapetem. Monanthes polyphylla je rostlina nezabírající ani v dospělosti mnoho prostoru, nepotřebuje ani zdaleka tolik slunečních paprsků jako drtivá většina jejího příbuzenstva z čeledi tlusticovitých (Crassulaceae) a zjara bývá dlouhé týdny doslova obalena záplavou kvítků na tenkých stopkách, připomínajících malá sluníčka!
Když jsem rostliny začínal sázet, už bylo jasné, že ani letos tomu nebude jinak. Jejich vrcholy totiž pár dnů předtím nápadně zesvětlaly, což předznamenává násadu poupat v blízké budoucnosti. Nastal ten správný čas udělat si radost a opustit přesazovací stereotyp. Zbývalo už pouze nalézt ve skladišti dole pod skleníkem vhodnou mělkou misku a kamínky odpovídající velikosti a tvaru. Našel jsem jednu, do níž jsem nesázel už celá léta, a do které se vejdou jen necelé dva centimetry substrátu, což je pro drobné rostlinky z ostrova Tenerife stejně ještě hodně velký přepych. Doma rostou takřka z ničeho na hrholatých skalních terasách, kde chytají za pomoci bublinových buněk na povrchu listů to málo vláhy z častých mlh, ranní rosy a občasných dešťů. Rostliny naopak nejsou z přírody zvyklé na vedra, panující v letních měsících (letos i v časně jarních) v našich skleněných věznicích. Teploty na Tenerife totiž stoupají nad třicet stupňů jen zcela výjimečně, zatímco český skleník přes veškeré úsilí uprostřed léta prostě pořádně vyvětrat nelze. Proto budou rostlinky v misce po celé léto umístěny někde na přistíněném místě, kam svítí jen zlomek dne a vzduch tam nebývá tak extrémně horký. Venku by jim samozřejmě bylo lépe, ale jen na místě dokonale chráněném před plži, kteří na jejich měkkých tělíčkách velice rádi hodují a nenechávají po svém nočním řádění takřka nic (s výjimkou kořenů)!
O kanárskou miniskalku jsem zprvu musel trochu pečovat, a tak jsem ji umístil na viditelné místečko, abych ji měl při procházení skleníkem neustále na očích. Obden jsem ji pokropil vlažnou vodou, aby rostliny v ní zasazené vytvořily síť čerstvých vlasových kořínků a pevně se přichytily v tom malém množství písčitého substrátu. Více vody samozřejmě dostávaly rostliny zasazené v otvorech kamenů, a především ty v jejich mělkých problubních, kde se množství substrátu už silně podobalo tomu z přírody. Přesto zůstavaly tyto rostliny o poznání menší než ostatní, ale zato výrazněji zbarvené, jak musely i přes moje opatření co chvíli čelit suchu.
Poupata na sebe nenechala dlouho čekat. Byla jich jako pokaždé záplava. Zvláště v počátečním stadiu jsou rostliny s nimi na vrcholcích vskutku nádherné. Je to každopádně pěstitelsky nejkrásnější období s touto kanárskou drobotí! Živelně se vyvíjející květy berou sílu, a tak jsem ještě trochu přidal vody, zvláště když jaro nešetřilo slunečními paprsky. Za měsíc od sázení se začaly otevírat na koncích stopek první sluníčkovité kvítky, které později mění zbarvení a tmavnou. Někdy je ale možné pozorovat různobarevnost květů otevírajících se současně na jediné rostlině!
Pak nastalo období plného kvetení, kdy se rostliny doslova ztrácely pod příkrovem kvítků, z nichž mnohé se otevíraly až v úrovni vrcholu zmenšeniny skály (opět Zakynthos!), usazené v pozadí misky. Časovou ztrátu dohnaly i rostliny v otvorech kamenů a poslední se začaly otevírat poupata trsu, zasazeného v mělké prohlubni při prcholu zmíněné miniskály.
Jakmile kvetení skončí, což bude za dva či tři týdny, nastane nepříjemná a zdlouhavá práce s odstraňováním starých květních stvolů. Ty sice časem dokonale zaschnou, ale z rostlin se bez násilí nedají odstranit ani po půl roce, o čemž jsme se měli možnost přesvědčit při naší podzimní cestě po ostrově Tenerife v roce 2008.
Pokud Monanthes polyphylla pěstujeme ve skromných podmínkách (chudém substrátu) a ideálním světle, docílíme docela snadno kvetení časově odpovídající tomu v jejich domovině. Když k tomu ještě získáme cit s vodou, dočkáme se i velice podobného vzhledu rostlin, jaký můžeme spatřit třeba v pohoří Teno, ležícím na severozápadě ostrova Tenerife. Tím se dostáváme k jednomu snu amatérských pěstitelů v srdci Evropy. Pokusit se vypěstovat v našich podmínkách rostliny podobající se co možná nejvíce těm z přírody. V případě Monanthes polyphylla to není ani zdaleka tak složité, jako u spousty jiných sukulentů, o kaktusech ani nemluvě!
Na čtveřici fotografií můžete sledovat, jak šel čas na naší kanárské miniskalce během jediného měsíce letošního jara. Na závěr pak ještě jeden pohled, pořízený ve chvíli, kdy se v jiné a o mnoho menší misce otevíral první kvítek Monanthes polyphylla!
