Malé VELKÉ DÁRKY
I maličké dárky mohou udělat velkou radost, to je jistá věc. Zvláště když jsou od blízkých přátel. Když se potom dva z těch drobných dárků spojí v jediný celek, radost z nich jakoby se v tu chvíli násobila. Jeden takový násobek čisté sukulentní radosti mne potěšil letos zjara. Předcházely mu ale dvě neméně radostné chvíle už dlouho předtím.
Někdy loni v létě jsem dostal na Moravě od pana Stehlíka trojici rostlin Trichodiadema densum. Člověk by si řekl, že už se nemůže rozjařit nad kytkou, kterých má doma více než padesát ve své sbírce a další desítky či stovky namnožených a vypěstovaných na prodej. Jenže to by se nesmělo jednat právě o tento druh, který je z té desetitisícové sukulentní říše mým vůbec nejoblíbenějším, a to už více nežčtvrt století. Dárce samozřejmě moji slabost dávno zná, a já zase vím, ž
e jeho rostliny skrývají pod zemí hotové poklady, protože jsou pěstovány tvrdě, zasazeny v chudičké písčité zemi a od jara do podzimu pod širým nebem vystaveny rozmarům počasí. Když jsem je pak doma „vykopal“, moje očekávání se naplnila. Ty dvě větší jsem hned zasadil do keramických misek a zařadil do sbírky. Nejmenší jsem si zálibně prohlédl, jen lehce upravil její kořenový systém i korunku a poté ji znovu zasadil, jen už do „našeho“ substrátu, zato stejně hluboko jako byla předtím na moravském jihu.
Hned zkraje podzimu jsme byli u Zatloukalů v Oprostovicích. Zase jsme dostali spoustu nádherných keramických misek, které se nedají nazvat bonsajovými, což je jenom dobře, protože tvarované sukulenty taky nejsou žádnými bonsajemi, o čemž jsme se na našem webu v minulosti zmiňovali už několikrát. Ty mis
ky však jedna vedle druhé nepostrádají obrovské kouzlo jedinečnosti. Jsou originální, neokoukané, mnohdy budící dojem desítek let stáří. Už jsme se chystali k návratu domů, když Andrea někde vyštrachala takové keramické miniaturky. Tři se jí vešly do dlaně, z níž krátce poté putovaly do té mojí. Při pohledu na jednu z nich jsem okamžitě věděl, co v ní už druhý den poroste.A tak zanedlouho vzniklo to šťastné spojení krásné rostliny s kouzelnou keramikou, obojí s puncem moravské poctivosti. Kytičce to v misce od Zatloukalů slušelo už v říjnu (obr.č.1), kdy se v ní teprve zabydlovala a čekala ji první pávovská zima. V březnu se její miniaturní korunka obalila poupaty (obr.č.2), z nichž na některých už prosvítala růžovofialová barva budoucích květů. V dubnu to na nás ta báječná kytka z afrického jihu vybalila se vší parádou (obr.č.3). Znovu se potvrdilo, jak velkou radost mohou udělat i docela malé dárky, když jsou od srdce.
