sukulenty.estranky.cz

Tímto článečkem se vracím k jedné z dvojice rostlin, jimž byl nedávno věnován mnohem rozsáhlejší článek v pěstitelské rubrice („Pěstitelská praxe“/28.5. 2014). Kdysi dávno jsme ji pěstovali jako Aeonium domesticum, pak dlouhý čas coby Aeonium lindleyi, ale s velkou pravděpodobností se ve skutečnosti jmenuje Aichryson bethencourtianum. Společně s dalším, velice podobným druhem (Aichryson tortuosum) tvořila tato mimořádně odolná rostlina v sedmdesátých letech minulého století minirod Macrobia (též uváděný jako Macrobium), ustavený právě kvůli jejich odlišnosti od příbuzenstva z rodů Aichryson a Aeonium. Případní zájemci o tuto problematiku najdou bližší informace ve zmíněném článku. Protože jsme amatérští pěstitelé, věnujme se spíše praktickému pěstování, a v tomto případě možnostem tvarování i aranžování této rostliny na vskutku minimálním prostoru.
Nezvyklé možnosti v tomto směru nabízí kombinace přirozené skromnosti této rostliny, a zároveň i chudý a mělký kořenový systém, umožňující jí uchytit se v přírodě (Fuerteventura) i na místech zdánlivě pro růst čehokoliv živého zhola nemožných. Někdy jsou právě kořeny A. bethencourtianum příčinou problémů při přesazování, protože rostliny pak bývají po nějaký čas značně nestabilní. V praxi to už léta řešíme přikládáním oblázků k jejich úpatí a zároveň i zapřených o stěny misky. Tento „šprajc“ lze za dva či tři týdny odstranit, a rostlina už pak bez problémů roste ve vzpřímené poloze jako všechny ostatní.
V případě stromečku se dvěma kmeny z dnešního článku jsme ale maličké oblázky v jeho úpatí ponechali nastálo. Původním záměrem bylo malou rostlinku z řízkování posléze přesadit z malé keramické krychličky 25x25mm do něčeho většího. Jenomže pak nebyl čas, takže stromeček zůstal tam kde je, aniž by se zdálo že jakkoliv strádá. Protože jeho koruna povážlivě narostla, a tudíž i ztěžkla, stabilizátor v úpatí neztrácel ani s postupem času své opodstatnění.Stromeček se snažím zalévat alespoň jednou týdně, protože kávová lžička substrátu v miniaturní nádobce vyschne tak dvě hodiny po zálivce, zvláště při nadprůměrně slunečném průběhu letošního léta. Kvůli snadnějšímu dohledu jsem ji tedy v červnu (na úvodní fotografii) raději přenesl do makrolonového letního průchoďáku a umístil hned v těsné blízkosti vchodu, abych ji měl co nejčastěji na očích. Během jediného měsíce koruna stromku doznala značných změn, což dokumentuje druhý snímek, pořízený v druhé polovině července, tedy zhruba pět týdnů od vzniku prvního. Zářivě žluté kvítí tohoto druhu je velice trvanlivé, nehledě na vedro v makroloňáku, všeobecně u sukulentů urychlující odkvétání. Dle zkušeností z minula se z výrazné ozdoby na vrcholcích koruny budeme těšit určitě ještě minimálně měsíc, možná i déle!