sukulenty.estranky.cz

O pěstování stále žádané a pěstiteli vyhledávané madagaskarské rostliny Operculicarya decaryi jsme na našich psali už dříve v rubrice „Pěstitelská praxe“ (21.11.2008). V závěru článku jsme uváděli, že naše rostliny nijak vzlášť netvarujeme, a omezujeme se pouze na krácení příliš dlouhých větví. Loni zjara, sotva se rostliny probudily z dlouhého zimního spánku, jsem při manipulaci s nimi korunou jedné z mladších rostlin o cosi zavadil. Výsledkem byl nalomený kmínek kousek nad jeho zduřelou bází. Přemýšlel jsem tedy, jak s tou rostlinou naložím, a zvolil to nejschůdnější a zároveň nejrychlejší řešení. 
Ostrým nožem jsem kmínek zkrátil ještě níž, tedy těsně nad jeho nejtlustší částí, a vytvořil tak základ budoucího tlouštíka nízkého vzrůstu. Taktéž jsem zkrátil dvě nebo tři silnější větve, vyrůstající pod řezem do obou stran kmene. Kmínek obrůstal zvolna, zatímco z bočních větví vyrazily výhony mnohem rychleji. Proto jsem se po nějakém čas rozhodl zkrátit i ty, aby nebyla koruna budoucího stromku příliš  široká a rostlina se v pohodě vešla na okenní parapet!
 To už bylo na podzim, takže snižováním dávek vody a prodlužováním intervalů mezi jednotlivými zálivkami už se rostlina pomalu chystala na zimzí odpočinek. Ten Operculicarya decaryi prožívá vcelku intenzivně. Naše nejstarší rostliny, které ještě nikdy za svůj déle než dvacet let trvající život neprošly výraznějším řezem, se z něj letos probouzejí teprve nyní na konci června, zatímco dvojice radikálně zkrácených jedinců už vesele roste více než měsíc! Rostliny vypadají jako suché celou zimu, přestože je čas od času trochu zaléváme. Jedinou možností jak v té době vyzkoušet jejich životaschopnost je ohnutí koncových větviček. Pokud prasknou a nalomí se, nejsou živé a je třeba je zkrátit až na živou tkáň, pokud zůstávají i uprostřed zimy ohebné, je všechno v pořádku! Taktéž lze kousek větve ustříhnout. Rána by měla být u zdravých větví sytě zelená.
Po pozdně jerním probuzení mne náš malý tlouštík příjemně překvapil. Během dvou či tří dnů jeho až dosud suché větve zmizely pod zeleným příkrovem listí, přičemž nové výhony vyrůstaly tentokrát i z míst, kde ještě na podzim žádné nebyly! Usoudil jsem , že nastal ten správný čas přidělit stromečku jeho vlastní misku. Protože jeho podzemní část ještě částečně navazuje na buclatý kmínek, nemohla to být v žádném případě miska úplně mělká, v níž by rostlina byla od samého počátku nestabilní, a navíc by zřejmě vypadala dosti nepřirozeně!
Z nouze jsme tak získali malého tlouštíka, jehož korunu se budeme do budoucna snažit udržet v nějakém přijatelném tvaru.
Je to cesta, jak udělat alespoň z jedné naší operkulikárie rostlinu okenní, protože jinak se jedná po nějaké době o rostliny velké, zabírající příliš prostoru a při používání záclon za okna zcela nevhodné! Malý tlouštík bude naším prvním průkopníkem svého druhu, u něhož jsem se rozhodl udržovat jej v růstu (i když pomalém) po celý rok. V případě Operculicarya decaryi to samozřejmě jde, ale ne s našimi více než dvacetiletými rostlinami, které se už v bytě na světlé stanoviště prostě a jednoduše nevejdou!
Uspokojen výsledkem náhodné zkracovací akce rozhodl jsem se podobným způsobem upravit ještě jednu „nepovedenou“ rostlinu, která nám tu zůstala z loňského prodeje. Tento článeček tedy budiž návodem pokusníkům, kteří se rozhodnou zmenšením upravit tuto madagaskarskou dřevinu z čeledi ledviníkovitých (Anacardiaceae) k obrazu svému a přizpůsobit podmínkám svého okna. V jejím případě totiž  není nikdy pozdě!
Na fotografiích je malý tlouštík zachycen nejprve v červnu a potom v září loňského roku. Poslední snímek byl pořízen na počátku letošního června nedlouho po přesazení do keramické misky.