sukulenty

Když jsem v rubrice „Pěstitelská praxe“ psal o této nesmírně skromné tlustici poprvé (30.1.2008), označil jsem ji za mimořádně odolnou. S odstupem času bych toto tvrzení opravil na rostlinu jen velmi obtížně zničitelnou! Co se však nemění je její široké využití při jejím aranžování a také tvarování. Proto se tentokrát ocitáme v jiné rubrce.
Díky letnímu zbarvení drobných lístků je především vynikajícím „komponentem“ do našich sukulentích zahrádek, které vysazujeme z různobarevných rostlin ke krátkodobé (sezónní) vlastní radosti. Nejintenzivnější červená je na lístcích C. pubescens ssp. radicans k vidění na přelomu jara a léta, a pak znovu až s příchodem chladnějších podzimních rán. Při vysazování společných nádob musíme mít na paměti, že tato keříčkovitě rostoucí tlustice s drobnými lístky nedosahuje nikterak ohromující výšky, pokud je samozřejmě pěstována od jara do podzimu venku, nebo kdekoliv jinde na plném slunci. Je tedy vhodnější sázet ji vždy spíše při okrajích nádob, aby ji rosbustnější druhy zcela nepohltily (a nezastínily). Při nedostatku světla je naopak schopna dosáhnout mnohonásobně větších rozměrů, ale netýká se to většinou výšky, jako už spíše délky. Rostlina pak pod vahou přebujelých zelených listů často padá do převisu, a záhy pod ní zmizí i celý květináč. Je to často příšerná podívaná, ale i tehdy ještě stále existuje možnost záchrany a návratu k normálu.
Už v závěru výše uvedeného pěstitelského článku jsem se zmiňoval o potencionální možnosti vytvářet z této rostliny miniaturní stromečky, ale dlouho pak nebyl čas se realizaci toho nápadu věnovat. Až loni zjara jsem učinil první pokus s jedinou rostlinou, s jehož výsledky bych vás chtěl seznámit. Bylo to tak trochu počínání z nouze, související s tím, co jsem tehdy psal o problematickém zimování C. pubescens ssp. radicans.
Ať totiž děláme co děláme, světla je během naší zimy katastrofální nedostatek, zatímco pro krasulku je právě naše zima obdobím růstu, a především kvetení! Pokud se tedy snažíme udržet její tvar v nějakých přijatelných mezích, musíme jí kromě maxima slunečních paprsků dopřát opravdu jen symbolickou zálivku. Raději zaléváme častěji, ale po malých dávkách, vždy teprve ve chvílích, kdy pozorujeme povadlost a svěšování listů (opadávají jen zcela výjimečmě)! Jakmile se listy díky vodě napnou, udržujeme rostlinu zase na sucho až do jejich dalšího vadnutí. Přes všechny snahy stejně nejsou zimní přírůstky příliš vzhledné, a navíc rostliny postupně obětují část starších listů v obdobích sucha, takže odspodu jejich stonky značně prosychají.
Když jsem letos zjara stříhal z jejich vrcholků zbytky zaschlých květních stvolů, rozhodl jsem se udělat malý pokus. Oddělil jsem z trsu jeden již částečně zdřevnatělý stonek s množstvím červených vzdušných kořínků a brčálově zelenými lístky na vrcholu. Zasadil jsem jej do malého plastového květináčku 4x4cm, a věnoval mu trochu pozornosti. Jakmile rostlinka trochu ožila a  začala po přesazení růst, odstranil jsem z jejího stonku všechny vzdušné kořeny, které ještě nestihly samy zaschnout. Poté jsem ji zbavil všeho suchého a nezdravého, a odstranil některé příliš přebujelé větvičky z koruny. Co zůstalo jsem později zasadil do miniaturní keramické misky o rozměrech 2,5x2,5 centimetru, v níž roste stromeček až do těchto chvil.
Výhodou maličké nádoby je rychlé vysychání substrátu, díky němuž nedochází k příliš bujnému růstu. Nevýhodou je, že jsem rostlinku věčne hledal ve skleníku, protože ji bylo třeba zalít přece jenom o něco častěji než ostatní. A tak nakonec putovala ven, na plné slunce a déšť, kde po celé léto roste její větší a netvarované příbuzenstvo. Především v době letních veder jsem se na ministromek snažil nezapomenout. O zbytek už se postaral déšť, a také sluníčko, které zanedlouho nádherně zbarvilojeho listy.
Až mnohem později jsem zasadil do malých misek ještě další rostlinky C. pubescens ssp. radicans, které jsem nechával růst naprosto živelně. Potřeboval jsem si jen vyzkoušet, do jaké míry jsou schopny přijmout nové životní podmínky i rostliny se silně dřevnatým a už hodně přestárlým stonkem. Zatímco u jiných tlustic (Crassula) by bylo nemyslitelné doufat v takovém stavu v nějakou obnovu, C. pubescens ssp. radicans v těchto chvílích znovu prokázala svoji mimořádnou odolnost a schopnost regenerace.
Když jsme přestěhovali naše sukulenty na zimoviště, zmizel mi stromeček zase na dlouhý čas z očí. Nalezl jsem jej až na počátku listopadu, kdy už byl dokonale uložen k zimnímu odpočinku s listy povážlivě svěšenými. Ve středech takřka všech vrcholů větví ale už byly patrné zárodky budoucích květenství!
Zanedlouho se stromeček chystá vykvést. Jeho drobné kvítky bílé barvy nejsou nijak ohromující záležitostí, a tak je okamžitě po otevření odstraním, aby rostlina znovu nabrala sil po svízelné zimě. Její vcelku rchlý vývoj a neustálé změny vzhledu mne jenom utvrdily v tom, že je na čase této rostlině a jejímu tvarování v budoucnu věnovat mnohem více času, pozornosti a úsilí. Možnosti tvarování jsou totiž v jejím případě naprosto neomezené a výjimečné. Troufám si říci, že mezi drobnými druhy rodu Crassula nemá v tomto ohledu konkurenci! Jediné co z ní nikdy nevytvoříme je obrovský strom. Vzhledem k neustálým nářkům většiny pěstitelů nad nedostatkem prostoru za okny se domnívám, že si Crassula pubescens ssp. radicans najde mezi milovníky tvarovaných sukulentů hodně příznivců. Po tom, jak snadné je její pěstování a množení, se mohou milovníci krásných a zajímavých tvarů přesvědčit, že i těch lze v případě této miniaturní tlustice dosáhnout vcelku jednoduše a rychle!
Na dvojici snímků v úvodu jsou v květináčích pěstované rostliny v letním a zimním provedení. V létě červeně zbarvené, husté a nízké, v zimě zelené, kvetoucí a postupně ztrácející kompaktní tvar. Na třetí fotografii je Crassula pubescens ssp. radicans ve společné letní výsadbě s jinými druhy sukulentů. Na čtveřici závěrečných snímků je náš pokusný stromeček, zachycený v průběhu pěti měsíců pěstování. Přehlídka začíná jeho červeným provedením z poloviny srpna, pokračuje zelenou korunou s červenými špičkami, ale už mnohem bujnější na konci září, dále pak trochu uvadajícím stromkem v polovině listopadu, zato už se zárodky budoucích květů, a končí stromečkem těsně před otevřením kvítků v polovině ledna!