sukulenty.estranky.cz

Modrá a černá se k sobě prostě hodí, a výjimkou v tomto ohledu nejsou ani sukulenty. Když navíc zvolíme druhy přibližně stejného vzrůstu a nároků na množství světla i vody, může vzniknout docela hezký celek. Navíc existují druhy sukulentů s kobercovitým růstem a množstvím bočních odnoží, které pak společně s původní listovou růžicí vytvářejí nízko nad zemi nádherné bochánky. A právě takové jsem se rozhodl letos sesázet dohromady, doplnit kameny a utvořit z nich alespoň na jedno krátké české léto funkční a snad i oku ladící celek (obr.č.1). O všech těchto rostlinách a jejich praktickém pěstování už jsme na našich stránkách v minulosti psali v rubrice „Pěstitelská praxe“.
Sinocrassula yunnanensis pochází až z daleké Číny a vydrží i slabší mráz. Nedávno tu byl na našich dnech otevřených dveří pěstitel sukulentů a výrobce nádherných keramických misek pan Souček z Plzně. Ten dokonce  tvrdí, že tato nádherně černá kytička snese za určitých okolností bez přitápění i celou naši zimu, což prý si nechtěně ověřil zapomenutím rostliny při podzimním stěhování svých sukulentů. Sinocrassula yunnanensis je černá jenom když na ni pořádně svítí slunce a kompaktní zůstává pouze při střídmé zálivce.

Mexická Echeveria setosa ssp. deminuta, mezi pěstiteli sukulentů známá spíše pod názvem „E. rondelli“, je co se sluníčka a zálivky týče stejný případ. Ve stínu je to kytka zelená, řídce olistěná, nekvetoucí a člověk by při pohledu na ni měl chuť vyrazit s ní na kompost. Také ona odnožuje jako málokterá jiná echeverie, a navíc každoročně na přelomu jara a léta pestře a bohatě kvete. Těm dvěma to spolu v jedné nádobě docela sluší (obr.č.2).
Graptopetalum pachyphyllum pochází také z Mexika a modř na jeho listech je zase trochu jiná. Podmínkou je i v jeho případě maximum slunečních paprsků, kombinované s delšími obdobími sucha mezi jednotlivými zálivkami. Také tato drobná rostlina vytváří množství bočních odnoží, a to vždy především uprostřed léta po odkvětu. Její kropenaté kvítky jsou opravdovou ozdobou, a po jejich zaschnutí postupně začínají mizet původní listové růžice, po jejichž obvodu mezitím narůstá početná kolonie mladých. Také ona vytváří s čínskou příbuznou výrazný kontrast (obr.č.3)!
Všechny tři rostliny tedy milují sluneční paprsky v jakémkoliv množství, zálivku spíše nárazovou a k udržení kompaktního a přízemního tvaru potřebují pravidelně se opakující období sucha . Přízemní růst v takovém případě narušují pouze vysoké květní stvoly, objevující se u každého druhu v úplně jinou dobu!
Podobným způsobem růstu i tvarem disponují také některé kristátní formy mexických echeverií (Echeveria), jejichž druhové určení je mi dodnes záhadou. Zatímco základ většiny kristát tvoří ploché, mnohdy i poměrně vysoké a směrem vzhůru se rozšiřující kmínky, ty o nichž je řeč zůstávají po dlouhou dobu (často i navžy) přízemní! Jejich zbarvení zahrnuje snad všechny možné odstníny modrozelené i narůžovělé, a to nejen v závislosti na intenzitě slunečních paprsků, ale také na ročním období a množství vosku na povrchu drobných lístků (obr.č.4).
Společně vysazené rostliny z tohoto výčtu vytvářejí  zajímavé barevné kontrasty. A vůbec přitom nemusí být nutně vysazeny bezprostředně vedle sebe, i když v takovém případě samozřejmě jejich barevná odlišnost vynikne nejvíce. Jsou tu ještě kameny, kterými je možno jednotlivé bochánky různých barev od sebe oddělit. Stejně jako při ostatních společných výsadbách našich sukulentů, i zde kromě estetického účinku kameny hrají i roli ryze praktickou při zalévání shora a zároveň po nějaký čas fungují i coby přirozená hranice, oddělující teritoria jednotlivých druhů (obr.č.5). Samozřejmě že hranice časem vezmou za své, protože boční odnože hledají své místo na slunci mnohdy docela vehementně.
Pokud vysazujeme rostliny do mělkých nádob, není problém vzájemného prorůstání tak aktuální, protože kořeny rostlin nikdy nestojí delší dobu ve vlhkém substrátu a jejich růst je tudíž pomalejší. V hlubších nádobách je nárůst o poznání živelnější, na což je třeba pamatovat už při sázení a ponechat mezi jednotlivými rostlinami větší mezery! I tak se ale může stát že přijde vlhké a teplé léto, jaké bylo třeba to loňské, a kytky se srostou a navzájem prorostou mnohem dříve než jsme čekali. Pak nezbývá než jejich počet v nádobě trochu zredukovat, nebo je vysázet znovu a zcela jinak.
Každopádně ale nádobu s bochánky modrými, černými i jinak zbarvenými vyneseme ven na sluníčko a čerstvé povětří (obr.č.6) jakmile to počasí jen trochu dovolí, aby jejich barvy získaly ještě výraznější tóny a až dosud křehké bochánky se staly pevnějšími a krásnějšími.