sukulenty.estranky.cz

Že ze sukulentů vlastně nelze vytvořit opravdové bonsaje, o tom jsme už v minulosti psali v jiných souvislostech. Samozřejmě i o tom, že opravdové bonsaje (bonsai) jsou zmenšenými napodobeninami přírodních výjevů, a že tvarováním sukulentů v žádném případě nenapodobujeme přírodní scenérie, nýbrž pouze opravdové bonsaje. A také že tvarování sukulentů tudíž nemá žádná pevná pravidla či mantinely, a fantazii se při něm rozhodně meze nekladou. Je to taková hra bez pravidel, o to zábavnější právě proto, že při ní nejsme ničím svázáni.
Sukulenty tvarované jako bonsaje můžeme tedy s klidným svědomím pěstovat v nebonsajových miskách, a stejně tak v klasických miskách bonsajových pěstovat sukulenty nebonsajové a naprosto netvarovatelné. Stačí jen trocha fantazie, s jejíž pomocí si naše rostliny přikrášlíme k obrazu svému, abychom z nich měli větší radost a potěšení. Vždyť  právě kvůli tomu je přece především pěstujeme.Když jsme dostali od Zatloukalů v Oprostovicích klasické bonsajové misky s nádhernou kobaltovou glazurou, přemýšlel jsem co do nich zasadit. Nabízela se samozřejmě řada částečně již tvarovaných rostlin z čeledi Crasulaceae, nebo vysazení dalších našich oblíbených sukulentních zahrádek v pestrých barvách českého léta. Nakonec jsem se rozhodl pro úplně jiné řešení a do obou misek jsem zasadil tlustice (Crassula) naprosto netvarovatelné. Každou samostatně do jedné z nich, a strohý celek jsem pak už jenom doplnil kameny a povrch substrátu dosypal drobnými kamínky, jaké se dávají třeba na dno akvária. To proto, že obě rostliny v miskách zanedlouho poté putovaly ven na přímé slunce a čerstvé povětří, kde zůstaly až do podzimu. Úkolem kamenné droboti bylo alespoň částečně zabránit vyplavování substrátu při prudkých letních deštích.
Oběma tlusticím sezónní život v keramice svědčil, stejně jako několikaměsíční pobyt pod širákem. Obě přirůstaly pozvolna, přirozeně a sezónu zakončily záplavou drobných kvítků. Crassula rupestris ssp. marnieriana, mezi obchodníky známá jako 'Hottentot', kvetla dokonce ještě během letošních vánočních svátků.
Tu jsem sázel jako první už někdy počátkem května. V té době teprve získávala náznak výrazného zbarvení, které dovede na jejích hustě nahloučených listech vykouzlit teprve české léto. Už na počátku srpna se na vrcholech většinou ještě stále vzpřímených stonků začaly objevovat zárodky budoucích květů, kontrastující s červení okolních listů. Zanedlouho však už byly shluky drobných poupat mnohem červenější než samotné listy. V tu dobu vypadá tato částečně poléhavá krasulka asi z celého roku nejlépe.
Její droboučké, špinavě bílé kvítky se začaly otevírat v říjnu, a bylo jich opravdu požehnaně. V té době byly rostliny ještě pořád venku, takže jsme byli ušetřeni zápachu, linoucího se z těch květů všemi směry. Není to zápach tak intentzivní, jako třeba z nejrůznějších „smrdutek“ z čeledi Asclepiadaceae, zato dost těžko popsatelný a při delším pobytu ve skleníku i dosti nepříjemný. Dokonce jsem na internetu zachytil názor, že se jedná o vůni. Nezbývá než se smířit s tím, že každý z nás prostě vnímáme pachy po svém.
Květy této populární (především díky velkopěstírnám) tlustice patří k vůbec nejtrvanlivějším, a vrcholy rostlin zdobí často třeba i tři měsíce. Po odkvětu se vyplatí zbytky schnoucích květenství odstranit, protože v suchém prostředí na zimovišti se v nich potom často usazuje vlnatka, jejíž bílé voskové výpotky se spleti suchých květů snadno přehlédneme. Druhou tlustici jsme sázeli o něco později. Jedná se o drobný, kobercovitě se rozrůstající druh Crassula exilis ssp. picturata. V naší sbírce je tento poddruh zastoupen dvěma (možná že už i třemi) odlišnými typy, z nichž jeden jsme na počátku léta vysadili v několika exemplářích do velké keramické mísy. Část prostoru jsme ještě doplnili světlými kameny, vytvářejícími s postupně tmavnoucími bochánky rostlin zajímavý kontrast. Květy na sebe ani v jejím případě nenechaly dlouho čekat. V srpnu už jich bylo požehnaně, a na tmavém podkladu červenofialových lístků doslova zářily. Nebývají však ani zdaleka tak trvanlivé jako u předchozího druhu, a tak při říjnovém stěhování rostlin na zimoviště už byly schnoucí květní stvoly dávno odstraněny. Díky tomu stihnou zbytky této drobné tlustice ještě do příchodu opravdové zimy obrůst množstvím nových (čekacích) výhonků, které pak následujícího jara zcela zarostou zbytky původní rostliny.
Měl jsem trochu obavy, jak se drobná rostlina s jemným kořenovým systémem vyrovná s tím relativně velkým množstvím substrátu v keramické míse, ale dopadlo to nad očekávání dobře. Venku rozmoklý substrát vždycky vysychá o poznání rychlejí než za okny bytu nebo ve skleníku, a v keramických nádobách to platí dvojnásob.  Na počátku října jsme ale mísu pro jistotu stejně raději přestěhovali nejprve do letního makrolonového průchoďáku, kde substrát stihnul do konečného stěhování na zimoviště dokonale vyschnout i díky letošnímu nezvykle dlouhému podzimu.
Nebonsajové sukulenty v bonsajových miskách jsou stejně dobrou kombinací jako tvarované sukulenty v miskách ryze nebonsajových. Absence pravidel je sice osvobozující, ale musíme mít neustále na zřeteli jednu důležitou zásadu. Ta nám praví, že blaho rostlin má vždy přednost před naší vlastní potěchou. Když se chce, lze obojí najednou zvládnout docela snadno.
Na úvodní trojici fotografií je stejný trs Crassula rupestris ssp. marnieriana, zachycený nejprve v červnu, poté v srpnu již s poupaty, a nakonec ještě v polovině října s rozkvetlými vrcholky. Na obrázku č. 4 je ještě pohled zblízka na jedno ze záplavy podzimních květenství. A na závěr jeden pohled na větší misku s rozkvetlou tlusticí Crassula exilis ssp. picturata, pořízený v polovině srpna.