NĚJAK SE tady VEJDEME
O sesazování sukulentů do společných nádob už jsme na našem webu psali mnohokrát. Také jsme se v této souvislosti zmiňovali, že většina našich pestrobarevných sukuletních zahrádek je pouze sezónní záležitostí. Zjara nádoby vysázíme rostlinami, a na podzim zase toto sezónní společenství rozpustíme, případně tak učiníme třeba až uprostřed zimy, kdy bývá na přesazování sukulentů nejvíce času. Jen zcela výjimečně ponecháváme tato sukulentní uskupení pohromadě delší dobu!
Na jednom sukulentářském webu jsem se kdysi dočetl, že sesazování do společných nádob není pro klasické sukulenty dobré, protože jejich kořeny pak musejí sdílet společný substrát (!?). Autor ještě jedním dechem dodává, že totéž ale lze provádět se sukulenty venkovními (mrazuvzdornými), neboť to prý má vyzkoušeno!
Je to samozřejmě naprostý nesmysl. V přírodě rostou sukulenty také pohromadě, a svádějí o svůj prostor na slunci každodenní boj s konkurencí. Společný substrát má naopak i své výhody. Více rostlin jej zbaví mnohem rychleji přebytečné vlhkosti po deštích (resp. vydatnější zálivce) nežli kytka jediná, navíc často zasazená do nepřiměřeně velké či zbytečně hluboké nádoby. A když naopak panují déle trvající sucha, mají rostliny svými dlouhými kořeny větší možnost dohledat ještě nějaké zbytky vlhkosti i po delší době, kdy už je substrát v malých nádobách dávno vyprahlý.
A co se týče společného vysazování mrazuvzdorných sukulentů, to má také svá specifika, týkající se především jejich prostorové náročnosti, a s ní související údržby právě vytvořené kompozice. Většina těchto rostlin, které dobře znají především skalničkáři, má totiž kobercovitý růst, a v krátké době je schopna zarůst i značně velký prostor.
Mohli jsme se o tom také přesvědčit, když jsme se mrazuvzdorné sukulenty snažili před lety sesazovat do společných nádob podobným způsobem, jako to děláváme s těmi teplomilnějšími (tzv. skleníkovými či pokojovými). Během jediného měsíce vznikla v nádobách naprosto nepřehledná džungle, a my jsme pochopili, že jedinou cestou k úspěchu je sázet tyto rostliny daleko od sebe s vidinou dlohodobější perspektivy, tak jak to ostatně dělávají většinou i skalničkáři při vysazování svých venkovních kompozic!
Ale vraťme se k našim (pokojovým) sukulentům, protože jim především je věnován tento web. Nejčastěji kladené otázky, které od pěstitelů slýcháme při pohledu na naše sukulentní zahrádky, jsou v podstatě dvě!
„Proč jsou vaše výsadby pouze sezónní?“ Protože máme rádi změny a práce se sukulenty nás baví! A není nám líto času a trochy vynaloženého úsilí, potřebných k osazování stále nových a nových barevných i tvarových kombinací! Hlavním důvodem je však touha mít kytky ve společných nádobách pořád hezké, aby se na ně zkrátka bylo radost koukat kdykoliv kolem nich procházíme! A to po české zimě se sukulenty dost dobře možné není, ani kdybychom se sebevíce snažili! A také proto, že některé rostliny už se pobytem ve společnosti dalších začínají trošičku deformovat, což souvisí s druhou nejčastěji kladenou otázkou!
„Nesázíte ty rostliny příliš blízko sebe?“ Odpověď na tuto otázku již tak trochu předznamenávají výše uvedené údaje. 
Za ta léta naše kytky známe vcelku dokonale, stejně jako jejich chování, takže není až takový problém odhadnout rychlost jejich růstu za jedinou letní sezónu (i když se nám to už několikrát také vymklo). Hlavním důvodem našeho způsobu vysazování ale je touha spatřít alespoň částečný výsledek okamžitě, a jen na jeho zbytek si ještě nějakou chvíli počkat! Sukulenty ve společných nádobách se chovají trochu jinak než ty v samostatných květináčích, a navíc všechny společně vysázené nádoby pěstujeme od jara do podzimu venku pod širákem, tj. vystaveny dešti, ničím nefiltrovaným slunečním paprskům i dalším rozmarům povětrnostních vlivů!
Rostliny takto pěstované přirůstají přirozeně, což zároveň znamená že i pomaleji!
Zato bývají kompaktní, jejich listy narůstají hustě vedle sebe (a takřka neopadávají), a hojně odnožují často i druhy, které ve skleníku k něčemu podobnému donutíme pouze radikálním řezem! To vše je částečně způsobeno drsnějšími podmínkami, ale rozhodně ne nedostatkem vody, protože té dostávají letněné rostliny mnohonásobně více než ty ve skleníku! A také těmi výše zmiňovanými kořeny ve společném prostoru. Je to jako když jí více strávníků z jediného talíře! Nasytí se sice, ale nikdy nepřejedí!
Výhodou těsnějšího vysazování u klasických sukulentů je, že pokud se některému z nich méně daří, sousedé jej okamžitě neudusí, jak jsme byli svědky při podobném počínání se sukulenty mrazuvzdornými! Na hnilobu odcházejí pod širákem pěstované kytky jen zcela výjimečně, a když, obvykle je už ani nenahrazujeme novými, protože teprve v tom okamžiku nastává ta správná chvíle pro expanzi sousedů, kteří onen náhle uprázdněný prostor rychle zarostou!
Samozřejmě že podmínkou úspěšnosti takových společných výsadeb je využívat v nich rostlin přibližně stejného vzrůstu, a především s podobnými nároky na světlo, teplo a množství vody. Tzv. rizikovým druhům, které mají přece jenom snahu občas utiskovat vše kolem sebe, můžeme poskytnout trochu prostoru například zakomponováním kamene v jejich bezprostředním okolí, který pak během léta zmizí pod příkrovem listů! A samozřejmě dodržujeme určité estetické zásady, které bývají zároveň i ryze praktické. Třeba že větší a vzrůstnější rostliny sázíme doprostřed nádoby, zatímco menší spíše při okrajích a úplné „podižvíky“ buď vůbec, nebo jen do spár mezi kameny, kde jsou přece jenom lépe chráněni proti robustnějším okupantům!
Venku od jara do podzimu pěstované rostliny by v mísách a jiných nádobách samozřejmě vydržely jako funkční celek třeba i několik let, ale jen pokud bychom jim mohli poskytnout maximum světla přes zimu. Navíc je k tomu třeba trocha onoho pověstného pěstitelského citu, který nelze získat četbou z chytrých knih. Jinak vznikne z až dosud úhledného celku během jediné zimy nepřehledná džungle. Se sukulenty, na rozdíl od kaktusů, se dá neustále pracovat. Zmlazovat je, vegetativně přemnožovat a vysazovat stále nové a nové. Jenomže většina lidí bere stále tyto kytky jako trvalou hodnotu, a odmítá do jejich růstu jakkoliv zasahovat, v mnoha případech dokonce i pravidelně je přesazovat. Výsledkem jsou pak přestárlé, přerostlé sukulenty s dlouhými holými stonky a nemnoha listy na vrcholech, spoustou nefunkčních větví a vítaných úkrytů pro všudypřítomné škůdce. Takové rostliny nejenom že nelahodí oku, ale bývají i mnohem zranitelnější hnilobou a méně odolné proti nejrůznějším chorobám!
Je ale každého volbou, jak se svými sukulenty naloží! My jsme si zvolili vlastní cestu, po které se už léta snažíme jít, a zpříjemňovat si ji neustálými změnami a vylepšeními. Snažíme se naše sukulenty mít co nejvíce na očích, a být u toho nádherného dění, které probíhá u letněných sukulentů ještě v mnohem hektičtějším tempu a pestřejší podobě. A naše rostliny nám na oplátku neustále připomínají, že je pěstujeme především pro svou vlastní radost a potěšení, i když přitom samozřejmě nezapomínáme na jejich potřeby, které vždy zůstávají na prvním místě!
Na sérii snímků si můžete udělat představu o fungování sukulentních zahrádek během jediné letní sezóny. Na konci května byl pořízen společný úvodní snímek. Některé zahrádky z tohoto snímku jsme potom již samostatně nafotili ještě na počátku podzimu! Kulatá mísa vlevo s kamenem uprostřed je na obr.č. 2, hnědý kámen vpravo v popředí na obr.č.3, a mísa s echeveriemi a pachyveriemi (vzadu vpravo) na obrázku č. 4! Následují dvě dvojice fotografií, pořízených vždy v květnu a září, na nichž je patrný vývoj zahrádek, vysázených v menších pískovcových miskách! Ze všech snímků je patrné, že rostliny by ve svých nádobách mohly společně růst klidně i dál! A na závěr ještě jeden pohled, jakých nám od jara do podzimu díky společným výsadbám naše sukulenty nabízejí stovky!
