sukulenty.estranky.cz

Když se řekne Sokotra, představím si především bizarní krajinu zdobenou korunami dracen (Dracaena cinnabari), připomínajícími obří deštníky. Přežily prý do dnešní doby z třetihor. Roste zde ale ještě spousta dalších, neméně zajímavých rostlin, zejména těch sukulentních. Jejich vývoj zde po tisíciletí probíhal zcela izolovaně od okolního světa. Obecně se dá říci, že vše co na Sokotře roste je díky tomu mimořádně zajímavé. 

Rádi jsme si prohlíželi fotky strohé, a přitom tolik podmanivé ostrovní krajiny, pokaždé když se odtud vrátil náš kamarád Luboš Hojný. Ten kouzlu ostrova načisto propadl. Zprvu samozřejmě kvůli zdejším sukulentům, později ale především obyvatelům ostrova, mezi nimiž nalezl díky své bezprostřednosti spoustu přátel. Občanská válka v Jemenu, pod nějž Sokotra administrativně patří, patrně na dlouhý čas ukončila možnost pobytu na ostrově milovníkům sukulentů a hledačům opravdové exotiky. I když si myslím, že zrovna Luboš bude výjimkou, potvrzující pravidlo, a nějak si tam cestu přece jenom najde.

Proto jsem moc rád, že do naší sukulentní sbírky předloni přibyla alespoň jedna nová rostlina z tohoto tajemstvími opředeného přírodního ráje. Plectranthus socotranus patří k čeledi Lamiaceae, a je jediným jejím zástupcem z rostlin ostrova Sokotra. Také tato rostlina je endemická, podobně jako většina dalších, které zde rostou. Druh byl popsán v roce 1971, ale dnes bývá také často uváděn jako Coleus socotranus (A.J. Paton/2019). Na ostrově roste na otevřených skalnatých svazích, útesech, ale také v poloopadavých lesích. Vzpřímené stonky dosahují výšky okolo 25cm a eliptické listy na nich narůstají velmi hustě v protistojných dvojicích. Jsou silně aromatické, a to nejenom při dotyku, jako je tomu třeba u příbuzného afrického druhu Plectranthus ernstii, ale svěží mentolová vůně ke cítit i v okolí rostliny. Listy jsou vypouklé, dužnaté a při neopatrném dotyku se často odlamují od stonku. Jejich délka bývá v rozmezí 12-25mm, šířka zhruba poloviční. Odspodu postupně prosychají, starší stonky se díky tomu vyholují a časem také dřevnatějí. A právě to bylo impulsem k mým prvním nesmělým tvarovacím pokusům s touto rostlinou.

Když jsme si Plectranthus socotranus pořídili, vůbec bych na nějaké tvarování nepomyslel. S jeho pěstování jsem postrádal jakékoliv zkušenosti, a do dne jejího nákupu o jeho existenci neměl ani potuchy. Hledal jsem optimální místo ve skleníku a zprvu jsem se mylně domníval, že pro sukulentního nováčka bude patrně nejvhodnějším stanovištěm polostín, nebo alespoň místo s lehce rozptýleným světlem. K této domněnce mne vedla zkušenost se vzhledově podobnými rostlinami, které jsme v minulosti pěstovali. Jenomže jsem zapomněl odkud ta kytka pochází. Velice záhy se nově vznikající miniaturní kolonie Plectrantus socotranus stěhovala na to nejexponovanější místo skleníku, kam praží od rána do večera a často tam bývá i pořádné vedro.Světle zelené chlupaté lístky na vrcholcích získaly během dvou týdnů zvláštní červenohnědý nádech. Rostliny celkově zahoustly, ale na letnění pod širákem jsem zatím ještě nepomýšlel. Velice záhy jsem zjistil, že se jedná o kytky velmi žíznivé. Kromě pravidelné zálivky jsem je ještě večer co večer kropil, samozřejmě jen za teplých dnů. Chlupatý povrch lístků dovede zadržet značnou část takové vláhy, kterou pak rostliny postupně zužitkují. Dá se říci, že za těchto podmínek rostliny velice dobře prosperují, i když na květy zatím stále čekáme. 

Jak již bylo zmíněno, časem stonky těchto keříků začínají dřevnatět. Udrží tak i značnou váhu lupení, aniž by měly sklon k poléhavosti. Zároveň rostliny samovolně větví, i když samozřejmě tento proces lze ještě urychlit krácením vrcholků. Vše výše uvedené mne začalo po nějakém čase svádět k prvním pokusům o tvarování. Vytvořit základy budoucích stromečků nebylo těžké. Stačilo pouze odebírat přebytečné větve, nehodící se do plánované tvarové koncepce a občas provádět drobnější, spíše jen kosmetické úpravy koruny. Zároveň jsem čas od času odstraňoval zasychající staré listy, protože kazily vzhled rostlin a zároveň vytvářely vhodná útočiště pro vlnatku, které zjevně Plectranthus socotranus velmi chutná. Dost mne to překvapilo, protože aromatické rostliny tito červci obvykle nevyhledávají a třeba na příbuzném druhu Plectranthus ernstii jsem se s nimi prakticky nesetkal. Při odstraňování suchých lístků je třeba postupovat opatrně a s citem, protože jinak se nechtěně zbavíme i listů zdravých, nebo i celých větviček. To díky zmíněné křehkosti rostlin.

Budoucí stromečky jsem sázel raději do menších květináčků, abych nemusel v budoucnu příliš krátit kořenový systém při jejich dalším přesazování do keramických misek. Život se sukulenty mne naučil, že v tomto ohledu nelze nic uspěchat. Přesto lze říci, že dosáhnout docela pohledného stromečku není v případě Plectranthus socotranus žádný běh na dlouhou trať, jak jsem si dávno zvykl třeba u mých oblíbenců z rodu Trichodiadema. V tomto případě jde vše docela rychle a s trochou nadsázky mohu tvrdit, že jsou to stromky pro netrpělivé.

V případě Plectranthus socotranus dvojnásob platí, že v keramických nádobách je nutno zalévat mnohem více oproti stejně velkým nádobám z plastu. Právě ve chvíli přesazování do misek se vyplatilo, že jsem mohl ponechat neporušený kořenový bal z menších plastových květináčků a rostliny se tak na nové podmínky bez problémů adaptovaly. Voda ale v hezkých nádobách mizela doslova před očima. Rostliny jí dostávaly v letních měsících opravdu hodně, přesto většinu svého života prožívaly nasucho.

Při tvarování Plectranthus socotranus získáváme spoustu materiálu k dalšímu množení. Vrcholové řízky odebíráme raději kratší (2-2,5cm), aby se při zasychání příliš nekroutily. Vlastní kořenění neprobíhá ani zdaleka tak rychle, jak jsem zvyklí třeba u sukulentů čeledi Crassulaceae. Řezné rány musí být dokonale zaschlé a zacelené, jinak hrozí při prvním namokření množárenského substrátu výskyt houbových onemocnění a následné hniloby. Ale jak se s oblibou říká, kdo si počká, ten se dočká. Zakořeněné řízky sázíme obvykle po několika najednou do malých květináčků a teprve později rozsazujeme individuálně. Cesta od takto vzniklé rostlinky k docela hezkému stromečku trvá asi dva roky. Oproti spoustě jiných sukulentů tedy skoro na počkání.

Na úvodním snímku je trs Plectranthus socotranus v plastové misce o průměru 9cm, na druhém  první polotovar budoucího stromečku, také ještě zasazený v plastu. Na zbylých fotografiích jsou tři stromky z naší již docela početné kolonie. Na první z nich je stromek v keramickém květináčku z dílny pana Lothara Bönische z Žacléře, na druhém v misce od kamaráda Jardy Pospíchala z Nové Říše a na té poslední v šamotové misce z dílny našeho zesnulého kamaráda Vladi Zatloukala a jeho manželky Andrey z Oprostovic u Přerova.