sukulenty

Nebojte se, že jsem si popletl rubriky. Budu sice tentokrát psát o kaktusářích, ale ne o kaktusech v jejich sbírkách. Nejenom kaktusy živ jest totiž takový kaktusář, jak už jsem se měl nesčetněkrát možnost přesvědčit. Opět se samozřejmě dostaneme k sukulentům, jimž tyto stránky patří, a dokonce i k jejich aranžování, ale tentokrát prostřednictvím nádherných nádob, které jsou dílem právě zmíněných kaktusářů!
Kaktusáři i „zelináři“ neustále přemýšlejí do čeho své rostliny zasadí. Tentokrát ale nemám na mysli substrát a jeho složení. Co pěstitel, to názor na pěstování svých oblíbenců v plastu, keramice, pálené hlíně či jiném materiálu. Nádoby samozřejmě úspěch pěstování nijak zvlášť neovlivní, ale trošičku samozřejmě ano. Někteří odpůrci pěstování v sukulentů v keramických miskách mají jako nejsilnější argument proti jejich používání skutečnost, že v nich substrát rychleji vysychá a tím pádem musejí rostliny častěji zalévat. Když je člověk líný vzít občas do ruky konvičku, neměl by pěstovat ani tak skromné rostliny, jakými sukulenty bezesporu jsou! Rychlé vysychání substrátu naopak považuji za výhodu, znásobenou ještě skutečností, že keramické misky bývají většinou mělké, a je v nich tudíž zanedbatelné množství substrátu (oproti plastovým nádobám). Sukulenty se v miskách mají dobře, a navíc v nich i hezky vypadají. Zanedbané a špatně pěstované rostlině ale ke kráse nepomůže ani nádherná keramika! Každopádně mám pěstování v keramických miskách vyzkoušeno v praxi asi čtvrt století! Myslím tedy že dost dlouho na to, abych mohl zodpovědně prohlásit, že rostlinám je v keramice dobře, pokud dostanou v určité rovnováze to pro ně úplně nejdůležitější, tedy slunce, teplo a vodu!
  Jsou mezi kaktusáři šikulové, kteří si vyrábějí nádoby pro své rostliny sami! Někteří z nich dokonce tak úspěšně, že jsou ochotni poskytnout své výrobky (často spíše díla) i ostatním kolegům z řad pěstitelů. Tím se konečně dostávám k tématu dnešního článku, kterým jsou sukulenty zasazené v nádobách, vznikajících pod rukama právě takových kaktusářů. Asi podobných šikulů existuje více, ale v tomto článku vás chci seznámit s třemi z nich, do jejichž misek jsem už měl možnost naše sukulentíky sázet.
Jaroslav Souček své keramické misky vyrábí ve Šťáhlavech už léta. Jeho práci můžete vidět na spoustě fotografií, doprovázejících naše články o sukulentech. Do jeho misek sázím už několik let, a činím tak nesmírně rád. Některé rostliny si už dokonce bez jeho keramiky ani nedovedu představit. Třeba takové sukulentní trpaslíky rodu Monanthes, na jejichž pěstování jsme příhodné nádoby (spíše nádobky!) marně sháněli hodně dlouho. Všechny byly velké a příliš hluboké. A pak nám asi před třemi lety představil tu keramickou nádheru, v níž si drobečci rodu Monanthes musí připadat jako ve skalních štěrbinách na ostrově Tenerife!
Pan Souček a jeho paní se letos opět zastavili v Pávově na našich dnech otevřených dveří, ačkoliv to ze západu Čech nemají zrovna blízko. K mému velkému překvapení jsem v kufru jejich auta objevil kromě objednané keramiky i dva úplně nové typy misek, které mne doslova nadchly. Především jedna z těch misek je naprosto úžasná, tvarově elegantní a pro naše sukulentářské účely svou velikostí i hloubkou jako stvořená! Přemýšlel jsem hned co drobného do ní nasázet, až zvítězily malé rostliny Titanopsis calcarea. Doplněny oblázky z jižních moří tvoří ohraničeny oblým tvarem misky docela zajímavý celek. Vzhledem k pomalému růstu titanopsů snad nebude tato výsadba tak krátkodobá, jako je tomu u našich letních pestrobarevných zahrádek! Kromě toho budou ty misky ideální na moje oblíbené trichodiademy. Psychicky jsem to nevydržel, a jednu z nich do nové keramiky okamžitě přesadil!
Jaroslav Souček je členem plzeňského kaktusářského spolku, stejně jako Jiří Vinař, s nímž jsem se měl možnost osobně seznámit teprve docela nedávno. Plzeňský klub je plný aktivních lidiček, takže není divu, že jim funguje i velice živý a pestrý klubový web s vysokou návštěvnosti a vlastním kaktusovo-sukulentím diskusním fórem. Právě díky němu jsem poprvé spatřil dvě misky, které vyrábí pan Vinař, a do nichž také sází své kaktusy. Kulaté a tak akorát hluboké (resp.mělké) misky dvou velikostí jsou živým důkazem, že i zdánlivě zcela obyčejná nádoba může být pro rostliny řešením elegantním a účelným zároveň! Misky z pálené hlíny nejsou glazované, zato obdivuhodně lehké, a na jejich povrchu nenaleznete žádné plastické vzory nebo efekty. Přesto rostliny v nich zasazené vypadají nádherně, možná i proto, že díky strohosti oněch nádob mají větší šanci vyniknout, a misky jsou pouze jejich vkusným a také ryze praktickým doplňkem.
 Původně jsem si misky pana Vinaře pořizoval na sázení našich pestrobarevných sukulentních „zahrádek“ pro naše zákazníky v jihlavské Zoo, ale nakonec jsem neodolal, a začal do nich sázet i některé sbírkové rostliny. Silně mi připomínají jednu prastarou misku, pocházející ze zrušeného zahradnictví a vyrobenou na kruhu snad ještě někdy za první republiky. Sázel jsem do ní spoustu let a nesmírně rád, ale jednoho dne praskla a její pobyt na tomto světě byl ukončen. Střepy z ní jsem pak z piety používal na zakrytí otvorů na dně plastových květináčů v době, kdy jsem ještě bezmezně věřil v nezbytnost drenáže!
Tím se dostávám ke střepům, které prý údajně přinášejí štěstí. Nesmí jich ale být příliš, jako se stalo ve chvíli, kdy k nám pan Vinař přivezl první zásilku misek. Při manipulaci s bednou jsem zavadil o kovový regál pod skleníkem svým loktem přesně v místě, zvaném lidově brňavka.  Myslím že tu bolest není nutno nějak podrobně popisovat, protože ji každý už alespoň jedinkrát pocítíl. V mém případě byla smůla, že jsem zrovna držel plnou bednu nádherně zabalené keramiky. Střepů mi zůstalo opravdu dost, a tak místo sloganu o nich a štěstí mne v té chvíli napadl úplně jiný, hovořící o tom, že všeho moc škodí. Pro střepy to v tu chvíli platilo dvojnásob! Osázené misky mi ale rychle zahnaly chmury z tváře, a častý pohled na ně mi dal rychle zapomenout na důsledky vlastní neopatrnosti a nešikovnosti! Ještě jsem zapomněl uvést, že pan Jiří Vinař své kaktusy pěstuje a misky vyrábí ve Starém Plzenci, a stejně jako na Jaroslava Součka, i na něj naleznete kontakt na webu plzeňského spolku kaktusářů!
Do třetice všeho dobrého jsme začali prostřednictvím těchto stránek komunikovat s panem Ladislavem Kubešem z Čelákovic. Reagoval na můj článek o vytryskaných kamenech a jejich osazování sukulentními rostlinami. A samozřejmě především na mé nářky, že do tryskání kamenů se už dnes nikomu nechce, a velice těžko se shánějí, pokud se ještě vůbec sehnat dají!
Zařízení na takovou činnost je velice nákladné, takže začal nejprve s pískovcem, který lze opracovávat přece jenom levněji. Je snadněji tvárný a kytky v něm rostou náramně, což mám vyzkoušeno už z dávnější minulosti, kdy jsem pár pískovcových kamenů pravidelně osazoval. Navíc vlivem slunečních paprsků a deště získává pískovec po čase na povrchu nádhernou patinu a o mnoho přírodnější vzhled než v době svého opracování. Netrvalo dlouho, a poštou mi od pana Kubeše přišly první vzorky jeho práce. Měl jsem z kamenů radost, protože je na nich vidět tvůrcův cit pro tvar.  Na dně mají navíc dostatečně velké otvory pro odtok přebytečné vláhy! Protože pískovcové kameny přišly v době největšího jarního shonu, osazoval jsem je až o něco později, a rostliny v nich okamžitě prošly zanedlouho prvním testem vydatných jarních lijáků, které v závěru května přicházejí k nám na Vysočinu vcelku pravidelně. Strohé zbarvení pískovců se nebije se zářivými barvami sukulentů v nich nasázených, a velice vhodné budou kameny také k pěstování stromkovitých tlustic a jiných sukulentů, s nimiž provádím nejrůznější tvarovací pokusy.
Představil jsem tedy trojici zručných a tvůrčích kaktusářů, jakých je u nás zřejmě mnohem více, jen o nich nevíme. V tomto ohledu samozřejmě není nutno představovat pana Lothara Bönische ze Žacléře, který ve své dílně pod sukulentářským skleníkem ve strmé krkonošské stráni vyrábí své nádherné misky už celá desetiletí. Ještě předtím se stal duchovním otcem těch úplně prvních průmyslově vyráběných bonsajových misek u nás, vznikajících ve zdejší keramičce jako vedlejší výroba ještě za komunistů. Pan Bönisch je takový můj sukulentářský guru, a psali jsme o něm v rubrice „Sbírky našich přátel“. O jeho keramice tedy zase někdy jindy!
Na úvodní fotografii je kolonie droboučkých těl Monanthes polyphylla v miniaturní misce pana Jarostlava Součka, jejíž vnější rozměry jsou 6,5x4cm! Jako podstavec a předmět pro srovnání mi v jejím případě posloužila obyčejná krabička od sirek! Následují tři snímky našich sukulentů v těch úplně nových miskách stejného autora. Jejich rozměry jsou 10x7,5cm a zasazeny v nich můžete vidět různé typy Titanopsis calcarea, a také jednu částečně tvarovanou rostlinu Trichodiadema calvatum. Substrátu se do nich vejde asi dvoucentimetrová vrstva! Obrázky č. 5-7 patří miskám z pálené hlíny o průměru 13cm a hloubce 6cm, které vyrábí pan Jiří Vinař ze Starého Plzence. Nejprve v jedné z nich vidíte zasazenu skupinku kropenatých aloí, o jejichž druhové určení jsem se raději ani nepokoušel! V druhé misce je Senecio herreanus a ve třetí sídlí kolonie právě nakvétajících mexických miniatur Echeveria pumila, doplněná dvojicí kříženců, pěstovaných v sukulentářských sbírkách obvykle pod názvem Echeveria expatriata (v pozadí vpravo)! Na trojici fotografií v závěru jsou pískovcové kameny pana Ladislava Kubeše, osázené našimi letněnými sukulenty. Řekl bych, že dohromady tvoří docela hezký celek!