sukulenty

O pěstování Aeonium sedifolium jsme na našich stránkách už psali v rubrice „Pěstitelská praxe“ (25.1.2008). Je to jeden ze tří zástupců rodu Aeonium, rostoucích na ostrově Tenerife, na které jsme na svých loňských toulkách po ostrově nenarazili (ještě A. smithii a A. aureum). Aeonium sedifolium roste na dvou menších, vzájemně značně vzdálených, a především naprosto izolovaných místech Kanárských ostrovů. Zajímavé je, že jak na Tenerife, tak i na sousedním ostrově La Palma roste vždy jen na malém území u západního pobřeží! Pohybovali jsme se sice mnohdy hodně blízko hranic jeho výskytu, ale do nejseverozápadnějšího koutu ostrova jsme se nakonec nedostali.
Pokud mezi klasickými listovými sukulenty existují nějaké rostliny, které se díky tvarování mohou v  mnohém podobat opravdovým bonsajím, pak Aeonium sedifolium mezi ně bezpochyby patří. Především díky svému pevnému kmínku a drátovitým větvím rezavě hnědé barvy. Kmeny i větve velice záhy zdřevnatí, a často nabývají velice bizarních tvarů i bez přičinění pěstitele .To vše umocňují vzdušné kořeny, které se čas od času začnou z kmene spouštět směrem k zemi. Jakmile se v substrátu uchytí, začnou sílit a později zdřevnatí podobně jako kmen (viz č. v rubrice „Životní projevy“). 
Listy jsou u této rostliny hustě nahloučeny pouze na koncích větví, a v jejich bezprostřední blízkosti čas od času vyrůstají jakési boční větve. Vše se v podání Aeonium sedifolium odehrává pomalu a zvolna, takže ani po letech pěstování vás rostliny z bytu rozhodně nevytlačí. Tvarování se většinou omezuje pouze na odstraňování nepotřebných větví, a také části květenství. Pokud jich je na rostlině najednou mnoho, dost ji vysílí a její koruna na nějaký čas pozbude kompaktního tvaru.
Pokud se rozhodnete krátit větve za účelem výraznějšího rozkošatění koruny, pak si připravte hodně ostrý nástroj, protože stonky Aeonium sedifolium jsou dost tuhé. Možná proto i koření podstatně déle než jiné druhy s měkkými stonky. Krácení větví ve starších partiích není příliš efektivní, protože v těchto místech se obvykle nových výhonů dočkáte málokdy. Proto je vhodnější krátit větve raději kousek pod vrcholem v místech, kde jsou polovyzrálé.
Listy Aeonium sedifolium jsou silně lepkavé, což přináší při občasné údržbě koruny značné potíže. Mám na mysli průběžné odstraňování stejně lepkavých a snad nikdy úplně nezasychajících zbytků starých listů, které se stávají častým útočištěm vlnatky především v zimě. Vlnatka s oblibou vyhledává úkryty také v nejrůznějších záhybech a nerovnostech (dutinách), kterých se na kmeni a v místech větvení na této rostlině najde vždycky dost.
Teprve pobyt na plném slunci a čerstvém povětří ukáže pěstiteli tuto rostlinu v opravdových barvách. I zde je však trochu na obtíž zmíněná lepkavost listů, protože se na nich zachycují nejrůznější nečistoty, poletující vzduchem. Nejhůř je v období náletů nejrůznějších chmýří z odkvetlých stromů. V takových chvílích, pokud si samozřejmě vzpomenu, raději stěhuji rostliny na nějaký čas zpátky do skleníku, než abych z nich potom chlupaté chuchvalce pracně odlepoval. V tomto případě bohužel nepomáhá ani hodně prudký liják!
Aeonium sedifolium je odolná kytka, která překoná i následky mnoha pěstitelských přehmatů. Jen o jediné ji nesmí její majitel připravit, a tím je maximum slunečních paprsků. Rostlina stojící kdesi v přítmí ztrácí nejprve typické zbarvení listů, a později i kompaktní tvar. Tím pádem zcela pomíjejí oba hlavní důvody, proč  ji vlastně pěstujeme. Jarní květy jsou sice zářivého zbarvení, ale zase tak velkou  ozdobou nejsou.
Na úvodním snímku je rostlina pěstovaná v keramické misce už nějakých šest let. Její tvar vylepšují ještě zdřevnatělé vzdušné kořeny. Rostlina na další fotografii je asi stejně stará, a podobně jako ta předchozí je zachycena na snímku s počátku zimy,  kdy se chystá k odpočinku a listy na vrcholech se začínají stahovat. Následuje snímek stejné rostliny z loňského dubna, kdy se začaly v její koruně otevírat první květy. Ty vidíte z „leteckého“ pohledu na poslední fotografii ještě jednou. Po odkvětu koruna Aeonium sedifolium výrazně zhoustne, což trvá až do podzimu.