sukulenty

Co se týče tvarování, patří Crassula sarcocaulis k vůbec nejvhodnějším druhům sukulentů. O jejím pěstování jsme v příslušné rubrice našeho webu psali již dříve (19.7. 2009), stejně jako o dichotimickém větvení, díky němuž tato rostlina vytváří nádherné stromečky takřka bez pěstitelova zásahu. Už před dvaceti lety jsme ji tvarovali na desítky nejrůznějších způsobů, a fotografie jednoho z našich stromečků se dokonce ocitla na titulní stranu časopisu „Svět exotických rostlin“, který tehdy vydával v Přerově náš kamarád Vlaďa Zatloukal.

V posledních třech letech jsme se k pěstování a tvarování této rostliny vrátili. Protože v případě Crassula sarcocaulis se výsledky dostavují nezvykle rychle, lze ji směle označit jako rostlinu pro netrpělivé milovníky tvarovaných sukulentů. Co u klasických tlustic (např. Crassula ovata) trvá celá léta, to lze zvládnout s její drobnolistou příbuznou z afrického jihu během jediné sezóny. A ještě pěstitel ušetří spoustu prostoru, protože i hezky vytvarovaný stromeček Crassula sarcocaulis mnoho místa nezabere. Pokud jsme z místem už opravdu hodně na štíru, nabízí se možnost pěstovat pidistromeček Crassula sarcocaulis v miniaturním květináčku o rozměrech 25x25mm, v němž jsme v minulosti představili už několik jiných druhů sukulentů z naší sbírky. Žádná z nich ale na tom miniaturním prostoru a v kávové lžičce chudého písčitého substrátu není schopna vytvořit tak nádhernou korunu jako právě tato drobnolistá tlustice z jihoafrického království Lesotho.Jednu takovou jsem si do keramické krychličky od pana Lothara Bönische přesadil už na konci zimy. Dlouhé periody sucha v předjaří přežila celkem v pohodě a ve chvílích nouze si čas od času vypomáhala i tvorbou vzdušných kořínků, ve snaze pochytat aspoň zlomek vzdušné vlhkosti ve skleníku. Jaro letos přišlo nezvykle brzy a nabízelo neskutečné množství slunečných dnů, což na kondici miniaturního stromečku bylo okamžitě znát. Vzdušné kořínky na jeho kmínku a větvích rychle zaschly, protože jejich existence už v tu chvíli ztratila smysl.
V květnu už byla koruna miniaturního stromečku plná nového života (obr.č.1). Právě tehdy putoval pod širé nebe, kde se nachází i nyní na sklonku léta. V červenci se objevily na vrcholcích všech větví nenápadné zárodky poupat. Na přelomu července a srpna se začala první červená poupátka otevírat (obr.č.2) v bílé kvítky a náš sukulentní pidistromek už v té době připomínal dokonalou zmenšeninu dospělých rostlin, kvetoucích jen o kousek dál. Stále ještě rozkvetlý pidistromek mohli v polovině září spatřit i všichni návštěvníci našeho „Babího léta se sukulenty“, protože rostlinka v miniaturní misce stála na dešti, obklopena svými většími příbuznými z čeledi Crassulaceae (obr.č.3). Poslední kvítky na vrcholech její miniaturní koruny dokvétají ještě nyní, kdy září pozvolna končí a k nám se dle předpovědí počasí valí opravdové babí léto!
Po jeho skončení bude nutné do misky doplnit chybějící část substrátu, který vyplavily letní přívaly deště i proudy vody z naší konvičky. A v předjaří stromeček čeká samozřejmě přesazení do čerstvého substrátu, protože ten starý už bude díky malému objemu dokonale vyžilý a prorostlý jemným pletivem kořenů. Možná dostane i o trošičku větší misku (ale pořád ještě miniaturní), kterých máme díky zásobám z dílny pana Lothara Bönische ještě pořád slušný výběr.
Když se někdo rozhodne věnovat miniaturizaci sukulentních rostlin, může začít třeba právě s touto nenáročnou tlusticí. Stačí zasadit zakořeněný a jednou radikálně zkrácený vrcholový řízek, a pak si na budoucí miniaturní stromeček alespoň dvakrát týdně vzpomenout s vodou (obr.č.4).
Málem bych zapomněl na hlavní pilíř pěstitelského úspěchu, kterým je v případě Crassula sarcocaulis maximum slunečních paprsků. Bez nich totiž tuto jinak mimořádně odolnou tlustici nemá vůbec smysl pěstovat! Neznám totiž druhou kytku, která by na nedostaek světla reagovala tak rychle a radikálně, jako právě tato drobnolistá tlustice, i když jinak svému pěstiteli promine skoro všechno!