PidiDRAGO
Někdy jsou si dvě rostliny vzájemně podobné, což není zase až takový div u rostlin příbuzných. V některých případech ale existuje neuvěřitelná podoba i u rostlin vzájemně dost odlišných, a navíc se vyvíjejících zcela odděleně tisíce kilometrů od sebe. V botanice (nebo biologii) se pro tento jev občas používá slůvko „konvergence“, které slovník cizích slov definuje jako „sbíhavost“, nebo „sbližování“. V botanice se jedná o to, že nepříbuzné (nebo jen vzdáleně příbuzné) rostliny získaly navzájem podobné znaky, ačkoliv se vyvíjely zcela izolovaně jedna od druhé. Podobné znaky jsou v těchto případech výsledkem podobných klimatických i jiných podmínek, panujících na místech vzdálených třeba tisíce kilometrů!
Co se sukulentů týče, bývají v několika případech hodně podobné kaktusům (s nimiž jsou pochopitelně příbuzné). Tak třeba Euphorbia horrida z jihu Afriky tvoří dvojici s kaktusem Copiapoa cinerea, rostoucím v Chile. Nápadná podobnost je také mezi jihoafrickou Euphorbia obesa a mexickým kaktusem Astropyhtum asterias, znovuobjeveným A.V. Fričem, když předtím byla rostlina dlouhá desetiletí považována za v přírodě vyhubenou. Obě tyto rostliny se také docela podobají prázdným schránkám mořských ježovek!
Podobnost mezi stromovitou Dracaena draco z Kanárských ostrovů, a miniaturní sukulentní bromélií Abromeitiella chlorantha z daleké Argentiny není na první pohled žádná! A přece existuje, jen pěstitel tomu musí trošičku napomoci! O obou těchto rostlinách jsme na našich stránkách v minulosti již psali. O miniaturní trsovité bromélii v pěstitelské rubrice (27.12. 2007), o několikametrovém stromu, zvaném domorodci „Drago“, zase v našem cestovatelském vyprávění z ostrova Tenerife (Tenerife 3/ Podmanivá krása dračích stromů).
K podobnosti obou těchto rostlin jsem dospěl docela náhodou až při letošním pozdně letním přesazování tuhých a pichlavých trsů Abromeitiella chlorantha. Končící léto bývá zároveň dobou jejich opětovného probouzení se k novému životu, protože předchozí horké měsíce u nás většinou prožívají v klidu a při mírné zálivce někde mimo dosah slunečních paprsků. V čem jsou si tedy obě rostliny podobné, když se rozměry jedné udávají v metrech, zatímco druhé spíše v milimetrech?
Obě poprvé větví většinou až bezprostředně po odkvětu, nebo již těsně před kvetením. Kmínky i větve obou jsou buclaté, postupem času s takřka hladkým povrchem a směrem vzhůru sílící! Koruny (korunky) obou mají podobný tvar, a listy obou jsou tuhé. Způsob jejich větvení je vizuálně takřka totožný!
Dracaena draco ani při nejlepší vůli nikdy vhodnou pokojovou rostlinou nebude! Stačí se podívat na pokus pana Jaroslava Bittmana s jejím pěstováním v sukulentních sklenících v Dymokurech. Její kmen tam stojí jako sloup elektrického vedení, a stále ještě nevětvící vrchol se nachází až někde na úrovni druhého patra skleníků! „Ani nevím, kde to tu vzalo!“ říká s úsměvem pan zahradník při pohledu na to nadělení, a to jsou jeho prostorové možnosti nesrovnatelně lepší než kohokoliv jiného! „A ani kvést to nechce!“ dodává.
Abromeitiella chlorantha je sice pro pokojové okenní pěstování rostlinou jako stvořenou, leč zatím nedoceněnou. Může za to její vcelku nenápadný vzhled, stejně nenápadné květy, a pro spoustu lidí jsou překážkou i její nepatrné rozměry (vždyť to za oknem ani nebude vidět!). V jejím případě to chce jen čas, a snad i trochu fantazie. Stačí se podívat na internet, a spatříte nádherné polokulovité trsy (nebo i téměř kulovité!), které se staly opravdými ozdobami známých sukulentářských show v USA i jinde, kde se hledívá spíše na estetiku pěstovaných rostlin, než na jejich vzácnost a cedulky s názvy! Listových růžic je v těch trsech tolik, jako těch velkých v korunách starých dračích stromů na ostrově Tenerife! Spočítat je bývá skoro stejně nemožné, jako chtít totéž provést u hejna neonek v akváriu!
Na konci letošního léta jsem se tedy pokusil zasadit do malé a mělké misky z dílny pana Součka naše první „pididrago“! Zpočátku mi dělalo trochu potíž vzpomenout si na něj častěji s vodou, a tak miska s ním zanedlouho putovala na místečko frekventovanější, abych měl broméliový ministromeček častěji na očích. Stinnější místa v našem skleníku ale zase tak frekventovaná nejsou, a tak rostlinka nakonec skončila společně s početnou kolonií rodu Monanthes pod parapetem letního makrolonového průchoďáku. Protože nové stanoviště bylo hned za vstupními dveřmi, k vodě nakonec stromeček přicházel docela často!
V jeho případě se docela těším na zimu, protože by měl jako každým rokem kvést nenápadnými zelenožlutými kvítky, takřka k nepoznání ukrytými v hustém pichlavém listoví. Především ale očekávám, až se stromeček začne po odkvětu (nebo ještě před ním!) znovu větvit. Jeho dosavadní rozměry totiž zatím nejsou nikterak ohromující. Kmínek má dole u země průměr 6mm a vrchol koruny se nachází ve výšce čtyř centimetrů nad zemí! Jeho poměrně „rozložitá“ korunka má zatím průměr 5cm, a čítá po prvním kvetení pouhých pět hlav.
Pokud se pěstování Abromeitiella chlorantha tímto způsobem bude dařit, to ukáže teprve čas. Jestliže nová patra z větví budou každoročně přirůstat, nevidím důvod, proč nevypěstovat k našemu premiantovi další následovníky!
Úvodní dvojice snímků ukazuje na částečnou podobnost Euphorbia obesa a mexického kaktusu Astrophytum asterias (foto č.2). Na obrázku třetím je porovnání E. obesa se schránkou mořské ježovky podobného zbarvení. Na čtvrté fotografii pak letitý trs Abromeitiella chlorantha, a na páté staré stromy Dracaena draco, rostoucí v jednom z parků v La Orotava na ostrově Tenerife. Dvojice snímků na závěr přináší opět porovnání. Nejprve menší, ale již kvetoucí „Drago“ v témže parku, a na závěr naše broméliové „PidiDrago“ v miniaturní keramické misce!
