PidiKYTKY
Říše sukulentů je rozmanitou směsicí barev, tvarů i velikostí. Přiznám se, že v sobě mám z dob svých sukulentářských začátků zakódovánu zvýšenou náklonnost právě k nejmenším zástupcům tohoto druhově přebohatého společenství. Dnes jsme na tom sice s prostorem o poznání lépe než v paneláku, ale jakmile přijde zima, zase nás čeká hledání i sebemenšího volného místečka. A tak slabost pro malé kytky přetrvává.
Pěstitelé a milovníci sukulentů dávno vědí, že mnoho druhů jejich oblíbenců vystačí po celý svůj život s prostorem o průměru 6-8 centimetrů. Existují však i opravdoví trpaslíci, kteří zůstanou i v takto malých květináčcích dlouhou dobu utopení, než se jim podaří prostor jakžtakž zarůst. Pro takové druhy jsou miniaturní nádobky 2,5x2,5cm jako stvořené. V nich pěstované kytičky si totiž udržují svůj specifický a přirozený vzhled, který někdy ve větších nádobách při sebelepší péči postupem času ztrácejí.
V přírodě jsou tyto rostliny často zvyklé vegetovat v ještě menším množsví substrátu. 
Obsazují štěrbiny ve skalních stěnách, mělké prohlubně v kamenech i další místa, na nichž mají díky svým skromným nárokům a drobnému vzrůstu výhodu před konkurencí. Pěstování v malých nádobách proto vcelku dokonale simuluje jejich přírodní podmínky, a rostliny neustále nutí úsporně hospodařit s vodou, k čemuž ve větších nádobách většinou nedochází tak často. Rostliny takto pěstované mají hustě narůstající listy, silnější stonky a druhy se ztloustlými kořeny zase o poznání mohutnější své podzemní části.
V malých nádobkách jaké vidíte na fotografiích samozřejmě lze pěstovat mladé řízky spousty jiných druhů sukulentů (viz. článek „Šprdlíci“ v rubrice „Sukulentní maličkosti“). Tento článek má ale za úkol ukázat že existují i rostliny, které v takovém prostoru dovedou plnohodnotně vegetovat, odnožovat i kvést! Pokud zvolíte druhy správné velikosti, můžete na prostoru 2,5x2,5 centimetru dokonce pěstovat i více jedinců najednou nebo hustý trs jejich těl!
Takto pěstované rostliny je samozřejmě třeba více hlídat, protože troška substrátu rychle vysychá. Proto z vlastní praxe doporučuji postavit je na nějaké hodně frekventované místo. Často tudy procházím a tím pádem je samozřejmě více sleduji. V případě potřeby vodu vždy doplním. Troufám si říci, že jiné rostliny než sukulentní by podobné podmínky snášely jen těžko.
Sukulenty však reagují na vodu spontánně, takže svému pěstiteli dávají velmi výrazně najevo, zda zalít již nutně potřebují nebo naopak mají zrovna vody přebytek. Maličké nádoby však mají tu výhodu, že rostlinky v nich zasazené prakticky nelze trvaleji přemokřit. Podle mého soudu je pěstování menších druhů sukulentů v těchto nádobkách i dobrým trenažerem pro začínající pěstitele, kteří to s vodou zatím ještě tak neumí a nejčastějším důvodem úhynu jejich svěřenců bývá právě hniloba z přemíry vody.
Výběr rostlin vhodných do popisovaných podmínek je trošičku omezený, ale kdo hledá najde! 
Třeba mezi drobnými tlusticemi lze nalézt mnoho druhů, které v prostoru 2,5x2,5cm rozhodně nebudou strádat. Jednou z takových je Crassula muscosa var. parvula. Tvoří drobné keříčky, z nichž jeden vidíte na prvním snímku. Její kvítky (na snímku už odkvetlé) už snad ani menší být nemohou a větvičky bývají trochu křehké, takže je třeba zvýšené opatrnosti při manipulaci s ní!
Také rostlina na druhém snímku je tlustice, tentokrát Crassula tomentosa ssp. glabrifolia. Ta se kvést právě chystá a do miniaturní nádobky se vejde i příští rok, kdy po jejím obvodu vyroste množství bočních odnoží.
Rostlina na třetí fotografii je Villadia imbricata. Pochází z Mexika a psali jsme o ní (stejně jako o ostatních z tohoto článku) v rubrice „Pěstitelská praxe“, kde ji také uvidíte kvést. Do malého prostoru se vejde celý trs těchto mimořádně odolných rostlin.
Monanthes polyphylla na čtvrtém snímku se kvést také chystá a do podzimu se prostor nádobky zcela zaplní množstvím čerstvých nových bochánků, vznikajících bezprostředně po odkvětu.
Poslední fotografie budiž inspirací pro ty, kteří jsou svým pidikytkám po nějakém čase ochotni přidělit prostor ještě o malinko větší. Kolonie různých typů Monanthes polyphylla jsou zasazeny v keramických miskách o rozměrech 6x3,5cm, v nichž je pouze jeden a půl centimetru silná vrstva substrátu. Rostlinky v nich spokojeně rostou, kvetou a vypadají přirozeně, takže se hodně podobají těm z přírody ostrova Tenerife. Právě Kanárské ostrovy jsou domovem mnohých dalších druhů sukulentů, které je možné v miniaturních nádobkách nejen pěstovat, ale i docela úspěšně a snadno tvarovat. O těchto pidistromcích zase někdy jindy.
