PidiSTROMKY
„Už to nemám kam dávat!“ bývá jedno z nejčastěji vyslovovaných postesknutí sukulentářů i pěstitelů čehokoliv jiného. Většina sukulentních rostlin je sice co se prostoru týče skromnější, ale nakonec kytičky vymezené místo jednoho dne beztak zaplní. Dnes se bavíme o prostoru 2,5 x 2,5centimetry. Pokud pěstitel nedisponuje ani tím, pak už je opravdu zle! Jestli vám ale tento miniprostor ještě volný zůstává, pak můžete číst dál.
Do takto malého prostoru samozřejmě lze při troše dobré vůle nacpat ledacos (např. v minulém článku již zmiňované zakořeněné řízky většiny rostlin ap.). Jak jste se ale mohli v minulém článku této rubriky dočíst, existují rostliny, které se s takovým prostorem spokojí na dlouho dobu. Takových rostlin existuje dost, a mezi nimi dokonce několik, které lze ve stejných podmínkách dokonce i tvarovat. Protože klasické tvarování řezem v tomto případě nemá velkou šanci na úspěch, je třeba se poohlédnout po rostlinách, které i v těchto omezených podmínkách budou větvit samy.
Nejvhodnějšími se v tomto ohledu jeví druhy s dichotomickým větvením, jakými jsou například zástupci rodů Aichryson, Aeonium nebo Monanthes, pocházející shodou okolností z Kanárských ostrovů. U těchto rostlin se vrcholky vidličnatě (i jinak) dělí, čímž vzniká postupně korunka bez přičinění pěstitele. 
Když navíc majitel drží své rostliny trochu zkrátka, což se v případě miniaturních nádob přímo nabízí, přírůstky do následného větvení bývají krátké a koruny tudíž krásně husté. Díky tomu mohou vznikat i na relativně malé ploše a při minimálním objemu substrátu opravdu stromkovité tvary. Protože se zároveň jedná vesměs o rostliny velice odolné, tak ve zmíněných podmínkách ani trochu nestrádají.
Při využití takových rostlin se samozřejmě mění i způsob tvarování. Odpadá klasické krácení vrcholů za účelem výraznějšího větvení, a namísto toho ponecháváme rostlinám jejich přirozený růst, do něhož zpočátku téměř nezasahujeme. Teprve jakmile rostliny získají stromkovitý tvar, je na pěstiteli, aby si jej vylepšoval dle svých představ odstraňováním nežádoucích větví nebo i kmínků (pokud jich samozřejmě má budoucí stromek více).
Protože se jedná o rostliny s tenkými stonky, je třeba stejně čas od času koruně odlehčit, zvláště když má tendenci přirůstat živelněji pouze na jedné straně, což může být způsobeno i jednostranným osvětlením. Pokud stromek vyrůstá na více kmenech, můžeme postupně odstraňovat ty slabší, až nakonec zůstané pouze jediný. To samozřejmě není žádným pravidlem, protože každý stromek může mít kmínků kolik je pěstiteli libo.
I v tomto případě se nabízejí zajímavé tvarové možnosti, s jakými se můžeme setkat i při pohledu na snímky (či skutečnost) z přírody. Ze země vyrůstá několik kmenů, jejichž korunky tvoří nahoře dohromady jedinou velkou.
Ať již použijeme z výše jmenovaných rostlin jakoukoliv, neměl by v jejich případě pěstitel podlehnout nedočkavosti a povysazovat jejich kmínky za každou cenu co nejvýše. Všechny tyto rostliny totiž mají mělký kořenový systém, který je sice pro pěstování v malých nádobách výhodou, ale zároveň není schopen zpočátku udržet stabilitu stromečků! Proto je každopádně výhodnější část kmínků zasadit pod zem (třeba 1/3) a být trpělivý, protože rostliny to díky častému vidlicovitému větvení zase výškově rychle doženou.
Již tak drobné lístky sukulentů se pobytem v omezeném prostoru začnou postupně ještě zmenšovat. Dohromady se zároveň sílícími kmínky vznikají často velice dokonalé zmenšeniny, silně připomínající opravdové stromky. Klasičtí bonsajisté mají pro opravdu miniaturní výtvory kategorii Mame.
S dřevinami to musí být neuvěřitelná fuška, vyžadující nejenom obrovskou míru trpělivosti, ale také neustálý dohled nad rostlinami, protože byť i krátkodobé vyschnutí může mít za následek zničení rostliny a dlouholeté práce s ní. Nic takového sukulentům (a sukulentářům) nehrozí, ale úplně zapomínat na své pidistromečky by také neměli!
Minimum substrátu znamená zároveň jeho rychlé prosychání. Když je teplo, je to otázka několika hodin, zvláště když jsou rostliny pěstovány venku nebo na dobře větraném stanovišti. V miskách 2,5 x 2,5cm máme ověřeno, že zálivka jednou týdně od jara do podzimu je nutné minimum, i když rostliny samozřejmě bez problémů přežijí sucho mnohonásobně delší. Spíše se lze přiklonit k dvojnásobku! Při chladném zimování (5-12°C), které snášejí dobře všechny jmenované rostliny, stačí zalít jednou za měsíc, ale kytky vydrží bez vody také klidně i déle. Při zimování v bytě je vhodné zalévat jednou za 2-3 týdny, ale opravdu jenom mírně. 
Rostliny pěstované v mininádobkách na vodu reagují spontánně, takže podle tvaru jejich korunky poznáte sami nejlépe, zda vody bylo dostatečné množství, nebo naopak rostlinám ještě chybí.
Naše stromečky přesazujeme obvykle jednou za rok, někdy za dva. Kořeny zkrátíme podle potřeby tak, aby se pohodlně vešky do nádoby. Sázíme je nějaký čas stále do stejné misky. V případě potřeby můžeme samozřejmě přesadit i do o málo větší, ale musíme se tím pádem i částečně rozloučit s jejich miniaturním růstem. Přesazovat je možné kdykoliv v průběhu celého roku, i když ideální dobou je samozřejmě předjaří.
Pěstování pidistromků vás naučí nejenom trpělivosti, ale dokonale si při něm zároveň osvojíte cit pro zálivku. Na první pohled to může vypadat příliš složitě, ale pravý opak je pravdou. Při pěstování miniaturních stromečků v malých nádobkách se každopádně jen výjimečně můžete dopustit největší chyby, které se pěstitelé sukulentů dopouštějí nejčastěji.
Své rostliny může v tomto případě trvale přelévat jen extrémní horlivec. A takových mezi sukulentáři moc neznám!
Na úvodním snímku je nakvétající Monanthes muralis v nádobce o rozměrech 2,5x2,5 centimetru. Následují Aeonium lindleyi (resp. Aichryson) a jeho variegální forma ve stejných miskách. Na snímku čtvrtém můžete vidět, že věčné sucho v minimu substrátu dělá s barvami variegální formy opravdové divy! Nemůžeme v tomto přehledu samozřejmě vynechat naše oblíbence Trichodiadema densum (samozřejmě opět ve stejných nádobkách 2,5x2,5cm). S miskami je snadná manipulace a jak vidno z šestého snímku, i v malém prostoru dokáží vytvořit vělké množství poupat. Sedmá fotografie patří opět Monanthes muralis, tentokrát přesazené do mělké prohlubně v kameni, jehož rozměry naznačuje srovnání s korunovou mincí naší trvdé měny. A na samý závěr aktuální pohled do naší jarní školky budoucích pidistromků Monanthes muralis. Právě nyní začínají nakvétat!
