Jdi na obsah Jdi na menu
 


PIDItrichodiadema aneb POKUS O MINIATURIZACI

18. 11. 2012

p1000055.jpgNa sklonku roku 2009 jsme v rubrice „Sukulentní maličkosti“ psali o rostlinkách Trichodiadema densum, pěstovaných přechodně v miniaturních keramických krychličkách o rozměrech 2,5x2,5cm („Přípravka“/13.12.2009). Rostliny z obrázků v tomto článku už dávno mají nové majitele, a docela určitě od té doby povyrostly a jsou patrně zasazeny v hezčích miskách. Ještě než se ale vydaly na cestu k novým majitelům, většina z nich zjara roku 2010 vykvetla (obr.č.1).
Už tehdy mne napadlo pokusit se o jejich opravdovou miniaturizaci, tedy ponechat ap1030423.jpglespoň jednu z nich růst v maličké keramické nádobce natrvalo. A samozřejmě jí trochu zkrátit větve v miniaturní koruně, aby ještě zmenšila svoje listy. Jenomže takový pokus vyžaduje trochu trpělivosti, protože trichodiademám všechno strašně dlouho trvá, o čemž jsme psali zase v jiných článcích. A dvojnásob to platí, pokud jsou pěstovány v miniaturní misce s trochou substrátu. K realizaci pokusu jsem se nakonec dostal až o něco později.Taková rostlina vyžaduje alespoň zpočátku trochu péče a pravidelný dohled. Především se nesmí zapomínat na pravidelnější zálivku, protože v malé misce se vlastně ani pořádně zalít nedá. A než jí trochu obrostou pahýly po zkrácených větvích, vyplatí se ponechat ji někde ve stínu větších rostlin. Ne ale ve stínu úplném, protože potom by nové výhony byly řídké a neduživé.
V září roku 2011 korunka pokusné rostliny jakžtakž zarostla. Mezitím byla dvakrát nebo třikrát přesazena do čerstvého substrátu, ale vždy do stejné nádobky. K mé velké radosti začaly být její listy konečně opravdovými zmenšeninami těch původních (obr.č.2).
p1050393.jpgJeště mi to ale nedalo, a nejbujněji rostoucí větve jsem znovu zkrátil, i s vědomím toho, že jsem se tím asi připravil o možnost spatřit rostlinku poprvé vykvést. Zjara roku 2012 dostala znovu čerstvý substrát (a starou misku!). Její zhoustlá korunka naznačovala počátek nejkrásnějšího období v životě těchto rostlin, kterým je české jaro. Vrcholy jejích krátkých větví se díky prodlužujícím se a stále více slunečným dnům zrovna začínaly otevírat. Moc jí to slušelo, a tak jsme se spolu (s mými prsty) vyfotili (obr.č.3)!
  V létě jsme při jedné z našich návštěv v zahradnictví Agro Tuřany narazili na miniaturní hliněné květináčky s hladkým povrchem. Měly průměr pouhé tři centimetry, a okamžitě mne napadlo jejich využití při letním hračičkování s našimi sukulenty. Za stovku bylo v balíčku takových květináčků pětadvacet, a já už věděl, které rostlině připadne ten úplně první z nich. V červenci a srpnu trichodiademy obvykle trochu odpočívají, aby nabraly sil po jarním kvetení a následném, na jejich poměry docela „překotném“ růstu. Využil jsem jejich pobytu v lehce přistíněných místech skleníku a své pokusné rostlince dopřál nejenom o něco hlubší a o půl centimetru větší nádobu, ale také o trošičku více substrátu (obr.č.4). Při velikosti těch nádob vlastně o hodně více!

p1050975.jpgp1050977.jpg

Připadalo mi, že to pokusnému „africkému králíčkovi“ v květináči docela sluší, a zdá se, že i vyhovuje. Teď se zrovna nacházíme (rostlinka a já) v příjemném, leč trochu napjatém období očekávání prvních náznaků kvetení. Krátké „předvánoční“ suché období už bude mít rostlina pomalu za sebou. Její růstové středy se znovu zvolna otevírají. Tak uvidíme! Když už jsem byl v tom přesazování, další z hliněných květináčků obsadila  příbuzná Trichodiadema bulbosum (obr.č.5). Loni zakořeněný řízek pod zemí už trochu zesílil, a tak nastal ten správný čas k dalším pokusům. Protože se jedná o rostlinu podstatně tvárnější, a také po každém zásahu mnohem rychlejí obrůstající než Trichodiadema densum, myslím že z ní brzy bude taky docela hezká piditrichodiadema!

 


 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář