sukulenty.estranky.cz

Když jsme psali o pěstování Marlothistella stenophylla (Pěstitelská praxe/12.5. 2014), v závěru článku byla také zmínka o možnostech tvarování této rostliny z východního Kapska a na poslední fotografii se objevila i jedna z rostlin s již malinko povytaženými kořeny. Ty sice naznačily, co se v případě této rostliny z čeledi Aizoaceae asi pod zemí skrývá, ale skutečnost většinou bývá ještě mnohonásobně zajímavější.
Bizarní tvary kořenů jsou v mnohém podobné naší oblíbené rostlině Trichodiadema densum, na jejíž pěstování i tvarování právě za pomoci povysazování ztloustlých kořenů jsme v posledních letech zlákali již hezkou řádku pěstitelů. Oproti zmíněné příbuzné je koruna Marlothistella stenophylla ještě mnohem tvárnější. Především proto, že její tenké listy s hladkým povrchem narůstají velmi hustě, což ale samozřejmě platí jen pokud rostlině dopřejeme maximum slunečních paprsků a přiměřené množství vody k tomu. Její koruna bývá díky hustě narůstajícím listům a hojnému větvení velmi kompaktní, a pěstitel se tak už většinou omezuje pouze na odstraňování nepotřebných výhonků, nacházejících se při jejích okrajích nebo ve spodních partiích. Díky malému množství chudého substrátu v keramických miskách se navíc listy ještě postupně zmenšují, zvláště když se vyvarujeme přihnojování rostlin.Právě u Marlothistella stenophylla a jí podobných vede pravidelné přihnojování k přebujelému růstu, často končícímu i ztrátou kompaktního (a přirozeného) vzhledu a zároveň také vedoucímu k neochotě kvést. Rostlina s podvědomým pocitem blahobytu totiž nemá ke kvetení žádný důvod, protože pro ni nejsou květy jen ozdobou či rozptýlením (jako pro nás), ale prostřednictvím jejich opylení především cestou k zachování rostlinného druhu. Naše rostliny nedostaly hnojivo za celá léta ani jedinkrát. Přesto kvetou v předvánočním období rok co rok a jsou v tomto ohledu spolehlivé a přesné jako švýcarské hodinky.Květy jsou ale jen třešničkou na dortu, protože hlavní radostí jsou pro nás především tvary rostlin. I zde platí, že co kus, to originál, protože pod zemí se každá rostlina vyvíjí naprosto odlišně. K tloustnutí kořenů v podzemí výrazně přispívá zmíněný chudý substrát s vysokým obsahem říčního písku. Předpokladem bizarních tvarů v budoucnu je i pěstitelova trpělivost a zdrženlivost při povysazování kořenů nad povrch substrátu. Stejně jako u spousty jiných rostlin z čeledi Aizoaceae (např. rodů Trichodiadema, Nananthus atd.), i kořeny marlothistel nejrychleji sílí pod zemí, zatímco jejich povysazené části už jen zcela nepatrně. Vyplatí se tedy každopádně s jejich povysazováním vyčkat.
Pokud se je rozhodneme povysazovat, dělejme to s citem. Nepovysazovat co největší jejich část najednou se také vyplácí, protože pokud to provedeme s citem a postupně, rostlina vskutku připomíná zmenšeninu opravdového stromu. Při přesazování můžeme upravit kořenový systém k svému obrazu odstraněním neposlušných kořenů, rostoucích často nežádoucím směrem. Snažíme se při tom zbytečně nezasahovat do těch úplně nejsilnějších. Pokud je to ale nutné, ponecháme rány po takovém řezu pořádně zaschnout a zacelit, nejlépe na přistíněném místě. Vlasové kořínky naopak můžeme odstraňovat v jakémkoliv množství, protože při následné zálivce vlažnou vodou se rychle obnoví a za dva či tři týdny prorostou celý objem čerstvého substrátu. Při jarním přesazování rostlin je vhodné využít i k odstranění suchých listů, které z rostliny samy neopadají ani po dlouhých letech. Naopak časem zatvrdnou a jen těžko se pak odstraňují bez násilí. Jejich odstraňování není jen estetickou záležitostí, ale také ryze praktickou, protože právě suché listy bývají nejčastějšími úkryty pro vlnatku, jejíž přítomnost prozradí bílé vatovité chomáčky. Jsou to voskové výpotky, pod nimiž se skrývají samotní červci. Likvidací jejich úkrytů si ušetříme nejednu starost v budoucnu. V prevenci pak pokračujeme i pravidelným poléváním rostlin na listy a stonky, které lze provozovat od konce jara do příchodu podzimu bez jakýchkoliv následků pro jejich zdraví. Marlothistella stenophylla je rostlinou vhodnou pro letnění. Zatímco ve skleníku se během letních veder její listy svrašťují podobně jako při umělém suchu v zimě, u letněných rostlin nic podobného nepozorujeme. Pokud delší dobu neprší, večer je pokropíme, stejně jako ostatní letněné rostliny. Pravidelnou zálivku provádíme za teplého počasí jednou až dvakrát týdně. Letněné rostliny stěhujeme pod střechu obvykle v půli října. Nejprve ale necháme v letním makroloňáku dokonale vyschnout substrát v jejich nádobách, aby neměly snahu začít růst v době krátících se dnů pozdního podzimu. Takto připravené mají v listech dostatečnou zásobu vody až do chvíle, kdy se začnou objevovat na vrcholech jejich větví zárodky budoucích květů. To bývá obvykle na přelomu listopadu a prosince. Teprve poté je mírně zalijeme.Naše rostliny kvetou pravidelně v předvánočním čase. Jejich květy se otevírají i za podmračeného počasí, na rozdíl třeba od trichodiadem, stojících hned vedle nich. Vadnoucí zbytky květů opět co nejdříve odstraňujeme, a to ze stejných důvodů jako suché listy. Samozřejmě jen pokud jsme rostliny vzájemně neopylovali kvůli čerstvým semenům. Mnohem rychlejší cestou k potomstvu je ovšem množení vegetativní, protože při jarních úpravách koruny obvykle míváme k dispozici dostatek malých výhonků s již dřevnatými stonky. Koření sice později, než jsme zvyklí u sukulentů čeledi Crassulaceae, ale trpělivosti nás tato nádherná rostlina učí permanentně.Rostliny na snímcích jsou většinou zasazeny do plastových misek (kterým výrobci říkají žardinky) o průměru 12cm, některé do keramických od Zatloukalů z Oprostovic. Stáří rostlin si netroufáme odhadovat, protože jsme je před lety kupovali již jako starší. Naše další rostliny Marlothistella stenophylla, pěstované u nás od malička už dobrých pět let, proti nim pořád ještě vypadají jako trpaslíci. Jedna z nich, zasazená v květináčku o průměru 6,5cm, je i na poslední fotografii, s kořeny stále ještě pod zemí a záplavou předvánočních květů!