sukulenty.estranky.cz

Je tu jaro a s ním i naše každoroční míchání sukulentních barviček. Polotovary říkám zjara některým našim sukulentíkům hned ze dvou důvodů. Za prvé většinou ještě touto dobou rostou každý zvlášť ve svém plastovém květináčku, a teprve čekají až se jejich barva uplatní a vynikne ve společnosti barev jiných. Za druhé jsou vlastně polotovary i samotné jejich barvy, protože slunce je teprve začne ladit do těch správných odstínů a tónů, s jakými potom můžeme počítat v živých obrázcích, které si z nich v mísách či miskách vytváříme pro vlastní potěchu, a někdy i pro radost dalších milovníků sukulentní krásy.
Samotné barvy rostlin samozřejmě hrají při společné výsadbě sukulentů důležitou roli, ale je třeba pamatovat také na další kritéria, podle nichž vhodné rostliny vybíráme. Předně je to jejich velikost, a případně také rychlost růstu. V prvním případě je to dost zásadní podmínka, protože není nic horšího, než vysadit robustní kytku mezi spoustu sukulentních drobečků, kteří pod ní dříve či později zmizí. V druhém je zase důležité uvědomit si na jak dlouho vlastně plánujeme rostliny ponechat pohromadě. U rychleji rostoucích druhů pak můžeme zasadit jen menší jedince, zvláště když počítáme pouze se sezónním využitím společné výsadby, kterou na podzim zrušíme. Za pár měsíců českého léta taková rostlina nestihne ostatní výrazněji přerůst, a nakonec jsou vždycky po ruce nůžky, jejichž pomocí lze velikost příliš bujných rostlin účinně redukovat! U většiny z nich to však ani není potřeba, protože se tísněny ostatními nerozrůstají ani zdaleka tak rychle jako v samostatných květináčích. Pokud jsou společné mísy letněny na plném slunci, pak nemusíme mít o přerůstání obavy vůbec, protože rostliny svoji přebytečnou energii investují do jinak nevídaného množství bočních odnoží, a ani zdaleka tolik nerostou do výšky.
Pokud sázíme rostliny až na počátku léta, bývají už většinou plně vybarvené, a tak máme práci jednodušší. Pokud je ovšem vysazujeme již brzy zjara, jejich vybarvení ještě není ani zdaleka konečné. U některých druhů sukulentů probíhají barevné proměny rychle, u jiných mnohem pomaleji. U některých se jinak zbarvují pouze špičky nebo okraje listů, zatímco další mění barvu úplně celé. Je to taková barevná loterie, jejímž tajům ale za pár sezón dokonale porozumíte, stejně jako potřebám jednotlivých rostlin. Porozumění této barevné řeči rostlin patří k mým největším sukulentářským prožitkům. Venku se ale některé sukulenty často chovají trochu jinak než v dusném prostředí skleníků nebo bytů. Účelem tohoto článku není předepisovat potencionálním tvůrcům sukulentních zahrádek jaké rostliny do nich mají vysazovat. V následujícím přehledu spíše nabízímě některé možnosti ve výběru vhodných druhů, které máme dostatečně vyzkoušeny jako vhodné k letnění, a zároveň máme díky tomu odpozorovány jejich barevné změny, probíhající od jara do podzimu. Ve výčtu druhů jsou převážně sukulenty, o nichž se můžete zároveň na našem webu dozvědět více informací v samostatných článcích, které jsou pěstitelsky nenáročné a všechny do jedné patří k čeledi tlusticovitých (Crassulaceae).
ČERVENÁ je nejvýraznější sukulentní barvou českého léta, ale snad ještě více konce jara a podzimu. Červené zbarvení vykouzlí sluníčko v mnoha případech takřka na počkání, jiným rostlinám totéž trvá třeba polovinu sezóny. Celočervenými rostlinami jsou tradičně tlustice z okruhu Crassula capitela v mnoha podobách. Od tmavě rudé (C. capitella 'Red') přes plamínky připomínající kultivar 'Campfire' až třeba po červenofialové zbarvení ssp. thyrsifolia. Přitom zjara to bývají tyto rostliny vesměs nevzhledné, zelené, než ovšem začne jejich pohádková barevná proměna. Zářivě červená bývá vlivem slunečních paprsků také Crassula perforata f. variegata. Kultivar trpící částečnou ztrátou chlorofylu v listech změní pár slunečných dnů takřka k nepoznání! Celé červené bývají na exponovaných místech také lesklé lístky Sedum rubrotinctum, jehož proměna z brčálově zeleného zimního zbarvení je úžasná. Totéž platí také o drobnolisté Crassula pubescens ssp. radicans, jejíž letní barva je někdy až neskutečná!
ZELENÁ S ČERVENOU je také velmi častou kombinací, kterou můžeme vidět u rostlin čeledi Crassulaceae. Zelené plochy listů jsou z větší či menší části olemovány barvou červenou, někdy ještě posílenou drobnými tečkami na zbytku zeleného povrchu. Špičky listů se zbarvují nádhernému a mimořádně odolnému kříženci Sedum 'Spiral Staircase' až uprostřed léta. V případě Sedeveria 'Letizia' je červená o poznání výraznější, a nejvíce je jí k vidění až s příchodem podzimu. Červené okraje lze spatřit na plném slunci také na koncích listů některých echeverií ('Doris Taylor' nebo E. pulidonis). A pak tu máme drobné keříčkovité tlustice z okruhu Crassula rupestris. Nejvýrazněji se červená barva objevuje u kultivaru 'Tom Thumb', ale pozadu nezůstávají ani klasická forma C. rupestris i částečně převislá ssp. marnieriana, nazývaná ve velkopěstírnách obchodním názvem 'Hottentot'. Kontrast zelené a červené je nádherný, výrazný, a je v každém případě oživením společných výsadeb našich sukulentů čeledi Crassulaceae. Snad nejkrásnějším příkladem toho je Crassula dejecta. Kombinace červené a zelené na jejích listech se snad nikdy nenbažím!                     MODROZELENÁ v nejrůznějších podobách je další klasikou sukulentní barevné palety, a to především díky mexickým rozchodníkům (Sedum) se silně ojíněnými listy. Sedum burito je sice klasická převislá rostlina, ale ve společných mísách nemá šanci příliš vyrůst. S. treleasei je robustnější, vzpřímeně rostoucí druh, ale také on se nakonec ve svých prostorových nárocích uskromní. A je tu Sedum pachyphyllum, které na zaoblených koncích listů přidává ještě růžovou nebo fialovočervenou, a také Sedum clavatum, které svým vzhledem připomíná spíše drobné a silně ojíněné echeverie. Také mezi zástupci rodu Echeveria lze nalézt menší druhy, na povrchu jejichž listů vrstva vosku vytváří modrozelené zbarvení, měnící se někdy až na takřka bílé, např. E. cuspidata, E. derenbergii, E. secunda nebo známá kristáta sp. La reforma, o jejímž původu se vedou už léta mezi pěstiteli polemiky.
MODRÁ téměř čistě je třeba Echeveria setosa ssp. deminuta, známá mezi pěstiteli spíše jako E. rondelli. Samozřejmě pouze za předpokladu, že na její droboučké a hojně odnožující listové růžice dopadá maximum slunečních paprsků. Její pozdně jarní nebo letní dvoubarevné kvítky zářivých barev oživí každou sukulentní kompozici, a docela nenápadná rostlinka se díky nim neztratí ani mezi mnohem většími a barevnějšími sukulenty.
MODROFIALOVÁ, nebo také fialově růžová barva rostlin, to je další velice výrazný komponent při stavbě pestrobarevných sukulentních společenství. Svou výrazností v tomto ohledu vévodí známá Echeveria 'Perle von Nürnberg', kterou je však do společných nádob lépe vysazovat raději v menších exemplářích. Pachyveria 'Blue Mist' opravdu zbarvením svých dužnatých listů připomíná modrou mlhu, a tak trochu i podzimní švestky na okolních stromech. Další graptoverie se jmenuje 'Debbie', a její zbarvení kolísá mezi růžovou a takřka fialovou, a podobné to je také u mexického Graptopetalum amethystinum, jehož nádherné jarní květy už jste na našich stránkách měli také možnost spatřit. Čistě růžovou barvu zastupuje v našich společných mísách Sedum rubrotinctum 'Aurora'. Rostlina s jemným odstínem listů je v jakékoliv sukulentní společnosti naprosto nepřehlédnutelná.                                                ŽLUTÁ  je v nabídce sukulentů čeledi Crasulaceae trochu chudší. Musíme tak většinou vystačit s dvojicí mexických rozchodníků Sedum nussbaumerianum a S. adolphii. Obě rostliny startují zjara na žlutozelené barvě, a končí na podzim kanárkovou! V kombinaci s rostlinami tmavších (např. fialových) barev jsou nádherné a kontrastní. Třeba hned s těmi následujícími.
HNĚDOČERNÁ je také vzácnější, a pokud se ji rozhodneme využít, pak máme k dispozici mexickou rostlinu Echeveria affinis a jeden z jejích kříženců, příznačně pojmenovaný 'Black Prince'. Kříženec je robustnější a trochu světlejší než E. affinis, proto je vhodnější spíše do větších celků. Každopádně je hnědočerná barva příjemným zpestřením sukulentních zahrádek, a ostrý kontrast vytváří takřka se všemi ostatními barvami!
ČERNÁ je asijská Sinocrassula yunnanensis, ale pouze na plném slunci. Hojně odnožuje a vytváří nádherné bochánky. Podobným způsobem růstu disponuje i E. setosa ssp. deminuta, a právě tyto dvě rostliny vypadají zasazeny vedle sebe opravdu báječně.                                  BÍLÁ je protikladem černé, a takřka bílých rostlin nabízí čeleď tlusticovitých hned několik. My ponejvíce využíváme africký Cotyledon undulata se silným voskovitým potahem listů, jejichž zvlněné okraje se u některých typů rostlin zbarvují na plném slunci do višňově červené. Další možností je nádherně kvetoucí Pachyphytum oviferum se silně dužnatými listy, potaženými také pořádnou vrstvou vodku. Nabízí se také Sedum allantoides a jeho robustnější kultivar 'Goldii'. Asi nejbělejším sukulentem čeledi Crassulaceae je Echevria laui, ale její použití ve společných výsadbách není zrovna šťrastnou volbou. Jedná se o rostlinu překrásnou, ale přece jenom o poznání choulostivějšéí na přemokření kořebnů než většina jejího rozvětveného příbuzenstva. 
ZELENÁ je sice pro rostliny barvou nejtypičtější, což ovšem zase až tak neplatí pro sukulenty čeledi Crassulaceae, letněné pod českým sluncem. Existuje jen několik z nich, které ani na plném slunci nemění zelené zbarvení svých listů. Takovými rostlinami jsou například keříčkovité drobnolisté tlustice Crassula ericoides a C. muscosa, jejíž nejrůznější typy vytvářejí celou škálu zelených odstínů, které dotváří právě slunce (s výjimkou f. variegata, jejíž listy přechází v létě od šedé do jemně růžové). Další z věčně zelených druhů je Crassula mesembryanthoides, a také atraktivní mexický rozchodník Sedum hernandezii s jemně popraskaným povrchem matně zelených listů. Samozřejmě že tyto stálezelené rostliny získávají na letním slunci jiný barevný nádech než v zimě, ale zelená v jejich případě stále ještě zůstává naprosto dominantní.
ZVLÁŠTNÍ BARVY  jsou něco jako dobré koření, a pestrá čeleď Crassulaceae jich nabízí neuvěřitelné množství. Graptosedum 'Bronze' má své zbarvení přímo ve svém  názvu. Mexické Sedum stahlii má listy zbarveny zvláštním odstínem fialovohnědé, která však mění během sezóny své odstíny podle množství světla, ale především vlivem chladných rán s rosou a mlhami. A pak jsou tu kříženci, jejichž jedním z rodičů je Graptopetalum paraguaense. Tyto rostliny mají zbarvení listů jen těžko specifikovatelné, protože je během jediné sezóny proměnlivé jako jarní počasí. Graptosedum 'Francesco Baldi' je nějaký čas šedofialové, jindy takřka bílé s růžovým nádechem. Podobné to je s křížencem Graptoveria 'Fred Ives', který je v sukulentních zahrádkách použitelný především ve své kristátní podobě, protože normální rostliny bývají příliš robustní a záhy jsou schopny přerůst a zastínit všechny své sousedy. Barvu listů dnes již málo pěstované rostliny Lenophyllum guttatum lze popsat jen velice obtížně. Je tam šedá, modrá, zelená, a k tomu hnědočervená ve formě skvrn na listech. Opravdu zvláštně namíchaná směs. Když už jsme u kropenatých rostlin, jedna z nich bývá díky své odolnosti proti slunečním paprskům a dešti pravidelnou součástí našich sezónních společných výsadeb. Je to Adromischus cooperi, jehož mimořádně buclaté  listy nelze od jara do podzimu přehlédnout ani v hodně pestrobarevném světě sukulentů čeledi tlusticovitých. A na úplný závěr tohoto výčtu ještě nesmím zapomenout na Pachyphytum compactum. Existuje několik barevně zcela odlišných typů této mexické rostliny, a každý z nich ještě své zbarvení s nádherným voskovým vzorem mění několikrát za sezónu! Je to kytka, která je ozdobou každé společné nádoby, a když se otevřou její zvonkovité jarní květy zářivých barev na vysokých stvolech, je to vskutku mimořádná podívaná, jakých znám jen málo!
Co bylo výše popsáno, to je pouhý zlomek z možností, které nám pestrý svět sukulentů ve svých polotovarech nabízí. Jsou tu samozřejmě pestrobarevné druhy z jiných čeledí, zmnohonásobující už tak bohatou škálu možných barevných kombinací. Stačí jen trocha fantazie a předvídavosti. Hlavně však neexistují žádná pravidla, svazující pěstitele, co dohromady zasadí. Jediným pravidlem jsou společné nároky sesazených rostlin, protože jen tak docílíme funkčního celku. Za svoji spokojenost nás potom rostliny odměňují vskutku královsky!
Na úvodním snímku jsou naše jarní sukuletní polotovary, na druhém barevná přehlídka r. Echeveria. Na obr.č.3 jsou řízky různobarevných druhů, již od malička pěstované ve společném květináčku o průměru 5,5cm, na obr č.4 pak plato s různobarevnými sukulenty uprostřed léta. Na obr.č.5 vidíte  tři podoby červené barvy v podání Crassula capitella,  na obr.č.6 je Crassula dejecta v kombinaci zelené a červené, obr.č.7 Sedum clavatum, obr.č.8 Pachyveria 'Blue Mist' a Sedum adolphii, obr.č.9 Sinocrassula yunnanensis a Graptopetalum pachyphyllum, obr. č.10 Pachyphytum oviferum, obr.č. 11 stálezelená Crassula mesembryanthoides a na obr.č. 12 Graptosedum 'Bronze' v zajetí jiných sukulentních barev. A na úplný závěr nejrůznější sukulentní barvičky již namíchané!