sukulenty.estranky.cz

Pokud propadnete tvarování sukulentů, pak jen těžko můžete vynechat rostlinu z jihu Afriky, která jakoby k tomuto účelu byla stvořena. Svědčí o tom i skutečnost, že tvarováním Portulacaria afra se hojně zabývají i ortodoxní bonsajisté, kteří jinak pohlížejí na sukulenty dost skepticky. Možná je to pestrou paletou možností jejího tvarování, nebo nezvyklou ohebností větví této rostliny, na nichž mohou bonsajisté bez následků na zdraví rostliny při troše opatrnosti použít i své oblíbené drátování.
My se samozřejmě naše rostliny také snažíme držet v určitých mezích a tvarech, ale jen za použítí nůžek či ostrého nože, nacházejícího uplatnění především při radikálních průřezech korun, které jsou čas od času nutné.
V případě Portulacaria afra je známo mnoho kultivarů a růstových forem, z nichž nejznámější je P. afra 'Variegata' s částečně nebo zcela převislým způsobem růstu, o níž jsme na našich stránkách už v minulosti také psali (12.12.2008). Právě rozličný způsob růstu nabízí milovníkům zajímavých tvarů velké možnosti, protože některé portulakárie rostou téměř jako plazivky a dají se navést třeba na drátěný kruh jako voskovky, z jiných lze zase bez větší námahy vytvořit tzv. smuteční stromky s nádherně převislými větvemi na vysokém a různě pokrouceném kmínku.
Pokud se někdo rozhodne zabývat se shromažďováním zajímavých typů Portulacaria afra a případně i jejich následnému tvarování, nemusí se trmácet na jih Afriky, odkud rostlina pochází. Stačí zajet do zahradnictví v Dymokurech, kde pan Jaroslav Bittman za léta svého zahradničení a šlechtění shromáždil kolekci, jakou snad nikdo jiný nevlastní. Portulacaria afra je jednou z jeho „osudových rostlin“, s kterou slavil vždy velké úspěchy na nesčetných výstavách, a s níž samozřejmě nejrůzněji experimentoval jak v samotném pěstování, tak i tvarování. Protože k panu Bittmanovi stále často jezdíváme, objeví se čas od času nějaká nová a neokoukaná portulakárie i v našem skleníku. V posledních letech to byly dva kultivary s částečnou ztrátou chlorofylu v listech. Každá z těch rostlin je úplně jiná, ale obě mají své kouzlo i výhody.
Té první pan Bittman říká 'Šedá', a ona má opravdu na první pohled nevýrazné zbarvení lístků, způsobené částečnou ztrátou chlorofylu především v jejich okrajových částech, ale také v povrchových vrstvách. Na většině listových ploch sice prosvítá zelená, i když ve výrazně světlejším tónu, způsobeném právě utlumením povrchovou bezchlorofylovou vrstvou. 'Šedá' roste výrazně pomaleji než klasická zelená Portulacaria afra, ale hojně odnožuje, což z ní činí zajímavý tip pro příznivce tvarování s menšími prostorovými možnostmi. 'Šedá' opravdu moc prostoru nezabere, a když jsem ji od pana Bittmana dostal, dlouho jsem se jí nevěnoval a nechal ji růst zcela volně. Až v posledních měsících jsem nalezl čas a náladu ke zkrácení jejích větví a začal jí dávat kompaktnější tvar. Na rozdíl od 'Variegaty' roste vzpřímeně a není náchylná ke spáleninám od přímého slunce, takže z ní v budoucnu možná bude docela hezký stromek, který bude tvarovou zmenšeninou klasické Portulacaria afra!
Druhá portulakárie sice žádné jméno nemá (alespoň o něm nevím) , zato ji nikdo nemůže přehlédnout ani v hodně pestrobarevné společnosti jiných sukulentních rostlin. Zelená místa různé intenzity se dělí o listovou plochu vcelku spravedlivě s těmi světlými, měnícími barvu podle množství slunečních paprsků od bílé až po žlutou. Každý list je přitom originál, a to pestré společenství ještě doplňuje výrazně červenofialový kmen a větve. Opravdu pestrá podívaná! Podobně jako předchozí rostlina, i tato má o trochu menší listy, ale zároveň také mírný sklon k převislosti. Uvidíme jak se budou rostliny nadále vyvíjet, protože k nějakým závěrům není ještě správná doba. Pestré rostliny jsme totiž koupili teprve letos zjara, takže jsme si stačili pouze ověřit, že i ony snáší plné slunce bez přistínění, ale k jejich letnění jsme se zatím neodhodlali. Jediný problém u nich nastává ve chvíli, kdy některé výhony zcela ztrácejí chlorofyl a lístky na nich zůstávají čistě žluté (resp. bílé). Tam pak hrozí spálení sluncem, a je vhodnější tyto výhony odstranit hned na počátku.
Protože jsme o pěstování Portulacaria afra už psali v minulosti, v závěru chci pouze připomenout jednu dobře míněnou radu, kterou možná už opakuji nebo ji nepotřebujete díky vlastní zkušenosti! Majitel každé portulakárie bez rozdílu barvy listů by na ni neměl delší dobu zapomínat s vodou. Portulakárie jsou v tomto ohledu z trochu jiného těsta než tlustice rodu Crassula, jimž v době sucha listy odspodu žloutnou a opadávají postupně a pomalu. Portulacaria afra to řeší docela náhlým shozením veškerých listů, a trvá poměrně dlouho, než koruna zaroste novými!
Když už jsme v rubrice o tvarování, tak ještě jedna poznámka přímo k němu. U portulakárií nic nezmeškáme, takže můžeme nechat větve přerůst jak je libo a zkrátit je teprve když máme čas, nebo nastane příhodná doba pro plnohodnotný nárůst nových výhonů. Pokud chceme mít korunu hustou, stříháme větve za prvním nebo druhým párem listů. Pokud jsme nechali předtím větve přerůst, řežeme tudíž do staršího „dřeva“ a nových výhonů se dočkáme velice brzy. Krátit větve můžeme kdykoliv, ale ideální dobou je předjaří. Rostlině chvilku trvá, než začne obrůstat, takže jarní přírůstky už narůstají při dostatku světla a přece jenom pravidelnější zálivce než v zimě.
Pro někoho je Portulacaria afra rostlinou příliš obyčejnou, jinému slouží zase jen coby odolná podnož k roubování choulostivějších sukulentů (např. r. Ceraria), a pro dalšího se stala oblíbenou rostlinou, jejímž pěstováním, šlechtěním a tvarováním se zabýval celý svůj dosavadní sukulentářský život. Jsem rád, že jsem se s takovým člověkem potkal!
Na dvojici úvodních snímků je 'Šedá', následována klasickou zelenou Portulacaria afra, fotografovanou při letošní podzimní výstavě. Pestrobarevný kultivar na čtvrté fotografii narůstá částečně převisle, stejně jako mnohem známější Portulacaria afra 'Variegata' na snímku posledním.