Proč se vyplatí VĚŘIT BOTANIKŮM (O rozpínavosti ECHEVERIA GIGANTEA)
Latinu jsem se ve škole neučil, a dnes už jsem na její systematické studium líný. A tak žiju z toho co jsem pochytil mezi kaktusy a sukulenty, kaktusáři a sukulentáři, nebo nahlédnu do chytré černé knihy „Botanický slovník pro pěstitele kaktusů“. Tu šikovnou a potřebnou knihu vydal už v roce 1984 klub kaktusářů v Chrudimi, za což mu přináleží nehynoucí sláva.
Knihy o kaktusech, sukulentech a jiných pokojových rostlinách i nejrůznější publikace k jejich pěstování zcela nezbytné k Chrudimi neodmyslitelně patří. Vydával je zde už za první republiky věhlasný zahradní architekt Josef Vaněk, a v osmdesátých letech minulého století na jeho tradici navázali několika významnými počiny (mj. „Objevitelé světa kaktusů“) zdejší kaktusáři. Chrudim je zkrátka a dobře nejvýznamnějším poutním místem českých kaktusářů, kde se vždy dbalo také o povznesení jejich ducha.
Některé latinské názvy jsou tak zažité, že k jejich překladu do rodného jazyka nepotřebujeme ani zmíněnou knihu v měkkých černých deskách, které se i přes čtvrtstoletí častého používání ani trochu nerozlezly! Že slůvko „minima“ znamená cosi malého, doslova dokonce nejmenšího, je známá věc, stejně jako že „gigantea“ značí pravý opak (obrovitá, obrovská). Oba názvy mi u kytek přijdou jakoby automatické a skutečnost vystihující, přesto se mi loni při jarním aranžování nevyplatilo chvilkové pohrdání starými botanickými pravdami!
O droboučké rostlince Echeveria minima (viz. „Pěstitelská praxe“) z mexického státu Hidalgo jsem nikdy neměl pochybnosti. Je opravdu nejmenší ze všech. Dokonce tak maličká, že jí nelze příliš smysluplně využít ani při většině společných výsadeb sukulentů, které rok co rok zjara připravujeme na letní pobyt pod širým nebem, protože by se zakrátko docela ztratila v té nastalé tučnolisté džungli!
Echeveria gigantea ze státu Puebla zaujímá místo v úplně jiné „váhové“ kategorii. Přestože její název to říká jasně, podcenil jsem v tomto případě jeho opodstatněnost. Vždyť o kolika rostlinách jsem už v minulosti slýchal nebo četl jak gigantických rozměrů jsou schopny dorůst, a přesto při mém způsobu pěstování nakonec zůstávaly sotva poloviční. Navíc na našich stránkách vytrvale šířím informaci, že všechny sukulenty ve společných nádobách se nakonec v té letní tlačenici trochu uskromní a neutlačují své sousedy natolik, aby tito do podzimu zcela nezmizeli pod jejich příkrovem.
Jenomže mexickou Echeveria gigantea jsem nikdy předtím nepěstoval, takže když jsem zjara přivezl domů několik rostlinek tísnících se v plastových květináčcích o průměru 5,5cm, bez obav jsem dvě z nich umístil mezi spoustu jejich příbuzných z čeledi Crassulaceae a vystavil napospas českému slunci a dešti. Velký objem substrátu ve společné míse, teplo a pravidelné květnové lijáky (způsobené prý výbuchem sopky na Aljašce!) večer co večer udělaly své! Mexické echeverie rostly šíleným tempem, jakoby chtěly soupeřit ve velikosti se saláty na nedalekém záhonu Ivaniných rodičů!
Pořád jsem si ale říkal, že dvojice budoucích obrů přece jenom dostala ve společné míse silné a vitální sousedy, kteří také nebývají žádnými drobečky. Fialová Echeveria 'Perle von Nürnberg' zleva a podobně zbarvená Graptoveria 'Fred Ives' z druhé strany měly být zárukou, že rozpínavosti našich nováčků bude učiněna docela určitě přítrž. Jenomže všechno bylo jinak!
Ačkoliv sousední rostliny byly v době sázení skoro dvojnásobné než zmíněné echeverie, už na přelomu srpna a září začaly svůj nerovný boj o prostor s mexickými uzurpátory prohrávat na celé čáře. Uskromnit se museli všichni, samozřejmě s výjimkou dvojice Echeveria gigantea.
Pro mne z toho plyne poučení, že botanikům a jejich názvům se raději vyplatí věřit! A že v případě rodu Echeveria může znamenat slůvko „gigantea“ průměr listové růžice až 40 centimetrů! Nic ovšem zatím nehodlám měnit na svém názoru, že sukulenty čeledi Crassulaceae se jsou ve společných letních výsadbách schopny vždy uskromnit co se prostoru týče, ovšem s výjimkou Echeveria gigantea (zatím jen jí)! V případě že v budoucnu narazím na další otesánky z říše rostlin tlusticovitých, neprodleně tuto výjimku samozřejmě patřičně rozšířím! Zatím se spokojím s tvrzením jednoho známého psychiatra, že k podobnému nedopatření u nás dochází maximálně jednou za ....!
Dvojici o níž je v článku řeč vidíte na úvodnímsnímku. Na tom druhém pak jedna z rostlin Echeveria gigantea svádí boj o prostor s robustním kultivarem 'Perle von Nürnberg'. Z poslední fotografie je patrné, jak se situace ve společné míse vyvinula na přelomu srpna a září a kdo se zde stal pánem!