sukulenty

Další způsob využití kamenů při aranžování rostlin se nabízí při pohledu na kamínky s otvory, jaké si často přivážíme coby suvenýr z letního pobytu u moře. Rostlinu vsazenou do otvoru v kameni musíme samozřejmě přizpůsobit jeho velikosti. Protože se většinou jedná o kameny menší, volíme rostliny s tenkými stonky, později se měnícími v kmínky. Takových rostlin se nabízí nejvíce především mezi keříčkovitými krasulkami. Crassula rupestris, C. sarcocaulis, C. dejecta, C. ericoides nebo Crassula muscosa (známá stále spíše jako C. lycopoides) jsou všechno druhy s pomalejším růstem, zvláště když se musí uskromnit v mělkých miskách s minimem substrátu. Říše sukulentů ale samozřejmě nabízí nepřeberné množství dalších rostlin k podobnému využití.
Rostliny do otvorů v kamenech nejsnáze vpravíme dokud se jedná ještě o mladé sazenice s nepříliš bohatým kořenovým balem, který ale samozřejmě můžeme v případě potřeby libovolně zkrátit. Při samotném sázení bychom měli mít na paměti jakých rozměrů rostlina v budoucnu dosáhne i při částečně zpomaleném růstu vlivem menšího množství substrátu pod kamenem. Pokud takovou kompozici nepovažujeme pouze za sezóní záležitost, musíme počítat se „soužitím“ rostliny a kamínku na několik let dopředu, protože jakmile stromeček trochu naroste, už ho z otvoru v kameni budeme bez poškození jen těžko dostávat!
Kamínek okolo úpatí budoucího kmínku nejenom dobře vypadá, ale plní zároveň jeden velice praktický úkol. Při zálivce z něj voda stéká otvorem ke kořenům rostliny a zároveň do okolního substrátu po obvodu nádoby, v níž je kamínek s rostlinou umístěn. Substrát se tím pádem zbytečně nevyplavuje a nešpiní rostlinu ani nádobu, protože dopadem na kámen se síla vody výrazně utlumí.
Jinak je tomu při letnění, kdy do malých misek prudké deště dopadají se stejnou intenzitou jako do všech jiných nádob. Po vydatných deštích často zůstane v miskách třeba jen polovina substrátu. Jinak tomu je, jakmile se susbtrát v misce usadí a trochu zatvrdne. Zde se nabízí ještě zaplnění povrchu drobnými kamínky! Tak či tak je dobré občas stav zeminy v mělkých miskách zkontrolovat a v případě potřeby doplnit. Sukulenty jsou ale rostliny skromné, a vyžijí takřka z ničeho.
Rostliny prorůstající otvory v kamenech přesazujeme i s nimi. Postup je stejný jako při tradičním přesazování, jenom kámen je třeba přidržet, aby nedošlo ke zlomení nebo výraznému poškození kmínku rostliny. Kořenový bal dole pod kamenem podle potřeby zkrátíme a následně rostlinu i s kamenem zasadíme do misky stejné nebo jen o málo větší. Nezapomeňte v takovém případě pořádně udusat čerstvý substrát.
V tomto případě už se nejedná o sezónní záležitost, jako je tomu u vysazování rostlin do vytryskaných kamenů, nahrazujících nám normální pěstební nádoby. Pokud chceme dosáhnout určitého výsledku, stávají se kámen s rostlinou jakýmisi  spojenci, které už později většinou nelze rozdělit bez určité dávky násilí. Při pokusech o rozdělení je nutno počítat s poškozením rostliny. Stane se ovšem, že po nějakém čase spodní části rostliny zdřevnatí, a postupně také ztrácejí listy. V takovém případě se musí pěstitel rozhodnout, zda není lepší stárnoucí rostlinu raději obětovat k dalšímu množení, a na místo ní zasadit do kamene jinou.
To je i případ rostliny, provázející vás článkem na úvodní dvojici fotografií. Zatímco některé krasuly lze vždy spolehlivě zmladit radikálním řezem, zasahujícím často i do nejstarších partií rostliny, v tomto případě se podobné snahy zpravidla míjejí účinkem. Vývoj této rostlinky od samého počátku jejího života v děravém oblázku můžete sledovat v rubrice „Pěstitelská praxe“ (14.11.08 - Přežijí sukulenty v mělkých miskách?).
Možná se při pohledu na fotografie z obou článků divíte, jak nádherně roste Crassula rupestris 'Tom Thumb', zatímco její sousedka v kameni vypadá stále stejně? Je to způsobeno skutečností, že zatímco krasulka prorůstá otvorem v kameni do substrátu, z něhož žije, řízek Graptopetalum pachyphyllum musí vyžít pouze ze špetky substrátu v mělké prohlubni oblázku.
O tomto způsobu pěstování sukulentů bude příští díl našeho vyprávění, do něhož se vás pokusíme uvést  názorným příkladem rozdílnosti obou těchto způsobů.
Před lety jsem zasadil několik rostlin Monanthes muralis do kamene s mnoha prohlubněmi i otvory. Výsledek vidíte na poslední fotografii. Rostliny zasazené v otvorech, jejichž kořeny prorostly do substrátu dole pod kamenem, již kvetou a jsou o poznání větší než ta úplně vpravo. Na tu už zbyla pouze mělká prohlubeň s minimem substrátu na okraji kamene. Výsledkem je výrazně drobnější růst této rostliny, kompaktní tvar její koruny a pozdnější kvetení, které v době pořízení snímku teprve začínalo. Z této ukázky je patrné, jak mohou vzhled rostlin změnit podmínky, v nichž jsou pěstovány. Přirozenější a mně osobně příjemnější vzhled má rostlina vpravo, ale každý má vkus jiný, a také jiné možnosti pěstování. Právě o pěstování sukulentů v mělkých prohlubních kamenů bude příští článek.
Dvojice úvodních snímků je jakýmsi pokračováním fotopříběhu rostliny ze zmíněného článku „Přežijí sukulenty v mělkých miskách?“. První smímek byl pořízen na sklonku loňského května a druhý o šest měsíců později. Na nich jsou opět vidět úžasné barevné proměny, ale i dřevnatění a stárnutí spodní části rostliny Crassula 'Tom Thumb' na druhém snímku. Přesně ve stejné dny byla pořízena i dvojice dalších fotografiích, na nichž je zatím netvarovaný keřík Crassula dejecta. Na podzimních fotografiích jsou obě rostliny již přesazeny v čerstvém substrátu. Pátý snímek patří kristátě mexické echeverie, známé mezi pěstiteli pod názvem 'La Reforma'. Její kořeny prorůstají nejenom otvorem v kameni, ale ještě jim vypomáhají postupem času ztloustlé vzdušné kořeny, táhnoucí se po stěnách kamene. Rostlina je v kameni zasazena už asi čtvrtým rokem. Na posledním snímku jsou zmíněné rostliny Monanthes muralis z Kanárských ostrovů s rozdílnými podmínkami k růstu ve společném kameni.