ROSTLINY V PROHLUBNÍCH kamenů
Pěstování drobnějších druhů sukulentních rostlin v kamenných prohlubních má svá specifika a úskalí, vyvážená ovšem konečným efektem. Na rostliny takto pěstované bývá při troše štěstí docela hezký pohled, ale především vypadají naprosto přirozeně a velice se podobají svému příbuzenstvu z přírody. Zasazeny v minimu substrátu totiž nejsou nuceny čelit neustálé zalévací horlivosti mnohých pěstitelů, protože ti ať zalévají sebevíce, špetka substrátu v prohlubních stačí přes veškerou jejich snahu pokaždé rychle vyschnout.
Rostliny v prohlubních kamenů by naopak neměli pěstovat vyložení zapomnětlivci, protože by mohli rostliny snadno dovést až k jejich úplnému zaschnutí! 
Proto přidávám i dobrou vlastní zkušenost (patřím mezi ně). Pokud jsou takto zasazené rostliny pěstovány na plném slunci, pak bývají v naší sbírce umístěny vždy na nejvíce frekventovaných místech. Když jdu kolem a připadají mi suché, nedá mi to a konvičku na chvilku přece jenom vezmu do ruky. Pokud je teplo, za dvě hodiny už je substrát suchý! Rostlinám umístěným na přistíněném místě samozřejmě podobné nebezpečí až tak nehrozí.
Pokud zrovna nemáte k dispozici kámen s prohlubní, můžete jej docela dobře nahradit maličkou a mělkou nádobou. Efekt je potom takřka shodný! Teprve při podobném způsobu pěstování dokonale poznáte své rostliny, jejich potřeby a zároveň i schopnosti spolehlivě přečkat určitá období sucha. Odměnou vám nakonec bude zmíněný přirozený vzhled rostlin, které v těchto podmínkách při vaší pravidelné péči v žádném případě nestrádají. 
Pokud byste měli pocit, že již růst přestávají, není nic snazšího než je přesadit do nádoby jen o málo větší nebo případně do stejné, kterou jenom naplníte čerstvým substrátem.
V přírodě jsou rostliny většinou vystaveny podstatně svízelnějším podmínkám, které je nutí být neustále ve střehu a úsporně hospodařit s tím málem vody, které z nebe náhle spadne a může být zase na dlouhou dobu poslední. Jejich listy bývají mnohem hustěji semknuté než u jedinců pěstovaných ve větších nádobách. Také jim pobytem v minimu zeminy sílí kmínky, případně i kořeny, protože rostliny si podvědomě budují zásobárny vody a živin na horší časy. I přesto všechno se stále mají rostliny v kultuře nesrovnatelně lépe než ty v přírodě, ovšem s jedinou výjimkou, kterou je maximum ničím nefiltrovaných slunečních paprsků a neustálý přísun čerstvého vzduchu.
Ty jim můžeme samozřejmě dopřát pouze při letnění, které rostliny v prohlubních snášejí stejně dobře jako všechny ostatní. I zde ovšem platí zmíněná rada, týkající se jejich umístění na frekventovaném místě. Jsou tu sice navíc rosa a ranní mlhy, ale někdy to nemusí stačit. Zahubit však letněnou rostlinu v kamenné prohlubni je každopádně mnohem obtížnější a zdlouhavější záležitostí než totéž v rozpáleném a často nedostatečně větraném skleníku.
Ještě se vrátím k zálivce takto pěstovaných rostlin. Nejedná se ani tak o její četnost nebo intenzitu, to si každý vyzkouší sám a při pohledu na rostlinu a substrát v prohlubni rychle zjistí, zda vody bylo dost. Jedná se spíše o způsob zalévání, a to především v době, kdy je prohlubeň naplněna čerstvým substrátem. V takovém případě nelze použít klasickou konvičku, protože bychom vyplavili během jedné či dvou zálivek veškerý substrát (a podmok u nás nepoužíváme), a dost možná i samotnou rostlinu. Já používám rozprašovač, kterým špetku substrátu zblízka vlhčím tak dlouho, než pořádně nasákne. 
Takto zálivku provádím do doby, kde se substrát v prohlubni dokonale usadí a rostlina je v něm stabilní. I tak ale jeho část bývá později stejně vyplavována proudy vody, takže úbytek čas od času doplňuji. Pak nezbývá než opět na nějaký čas vzít do ruky zmíněnou foukačku.
V porovnání s rostlinami stejného druhu, pěstovanými v normálních a přiměřeně velkých nádobách, rostou ty v mělkých prohlubních samozřejmě pomaleji, mají menší listy, ale často naopak silnější stonky. Také obvykle později kvetou (většinou ve vzácné shodě s údaji z přírody), ale díky jejich přirozenému vzhledu jsou většinou o poznání krásnější.
Rostliny v prohlubních přesazuji podle potřeby v závislosti na jejich růstu. Některé dostávají čerstvý substrát každý rok, jiné zůstávají v tom starém třeba tři i více let (pokud je průběžně doplňován). Podobně jako ostatní sukulenty, ani tyto nijak nepřihnojujeme. V přírodě žádný doping také nedostávají, a rostou tam takřka z ničeho mnohem robustnější druhy, než jaké pěstujeme v prohlubních kamenů doma my. Metrová aeonia na Tenerife spokojeně rostou a kvetou na střechách domů, v okapových rýnách i za sponkami kovových dešťových svodů (viz poslední foto), takže jaképak strádání. Žádné jiné rostliny nejsou na boj s podobnými úskalími připraveny lépe než sukulenty!
Na úvodním snímku je skupinka rostlin Monanthes pallens, pěstovaná v prohlubni oblázku od podzimu roku 2008. Rostliny již kvetly (s poupaty jsou vyfoceny v článku o M. pallens) a vypadají docela přirozeně, jak se můžete přesvědčit při porovnání s jejich přírodními příbuznými z pohoří Baracán (Teno) na ostrově Tenerife (snímek č.2). Další dvojice fotografií patří stejné rostlině Crassula pubescens ssp. radicans, rostoucí v prohlubni zvětralého mramoru, zachycené ve své letní a následně zimní podobě. Nakvétající rostlinka na předposledním snímku je Monanthes muralis, pěstovaná v mělké prohlubni malého kamínku z ostrova Zakynthos. Substrátu má opravdu minimum, přesto působí i po více než roce pobytu v těchto podmínkách vcelku svěžím dojmem. Velikost kamínku můžete porovnat s korunovou mincí.
