sukulenty.estranky.cz

Při pohledu na drobnou rostlinku ze severního pobřeží Madeiry jsem zjistil, že posedlost tvary sukulentů mne ještě ani zdaleka neopustila, jak jsem se v posledních letech mylně domníval. Sedum brissemoreti je rostlina opravdu trpasličí, zato k tvarování jako stvořená! Její listy nejsou ani 1cm dlouhé, a narůstají vždy pouze na koncích tenkých větviček. Ty, stejně jako stonek, po nějakém čase zdřevnatějí, což rostlině usnadňuje keříčkovitý růst a zároveň zvyšuje její šanci na přežití v nehostinných místech jejího přírodního výskytu (tam roste převisle!).
Druh Sedum brissemoreti byl popsán sice už v roce 1925, ale je to rostlina mezi pěstiteli v podstatě neznámá. Soudím tak alespoň podle svého internetového pátrání, jehož výsledkem byly pouze dvě fotografie rostlin ze skalních útesů na severu ostrova Madeira a velice stručný popis u nich. O mnoho více jsem se nedozvěděl ani v jediné dosud vydané monografii rodu Sedum (Ray Stephenson/SEDUM Cultivated Stonecrops). Snad jen to, že existují tři velice podobné druhy rodu Sedum, rostoucí v oblasti Makaronésie, jejichž zřejmě největším rozlišovacím znakem je právě místo přirozeného přírodního výskytu! Sedum brissemoreti obývá útesy na severu ostrova Madeira, zatímco takřka identické Sedum nudum podobné lokality na jihu stejného ostrova. Třetím druhem je oběma předchozím podobné Sedum lancerottense, z jehož druhového pojmenování vyplývá, že jeho domovem je kanárský ostrov Lanzarote. Všechny tři druhy shodně obývají strmé skalní útesy v těsné blízkosti oceánu!
Díky tomu, že jsme na svých cestách po Madeiře rostliny nalezli na severních útesech, mělo by se s největší pravděpodobnstí, rovnající se téměř jistotě, jednat o S. brissemoreti. Jak jsme se mohli přesvědčit, nejedná se o rostlinu příliš hojnou ani v přírodě, a protože je navíc vzrůstem velice drobná, velice špatně se hledá. Za celou mnohakilometrovou cestu nad útesy severního pobřeží jsme objevili pouze tři trsy, a to vždy především díky tomu, že jsme ve stejných místech spatřili malé semenáčky Aeonium glandulosum, kterých se v prasklinách skal naopak vyskytovaly stovky!
Jakmile jsem tu rostlinu poprvé spatřil, okamžitě jsem si představil, jaké využití by nalezla při našem způsobu pěstování. Jediným problémem, s nímž jsem však tak trochu počítal, když jsem si dvě větvičky tohoto droboučkého rozchodníku bral, je zvláštní růstový rytmus rostlin z Makaronésie (Kanárské, Kapverdské a Azorské ostrovy, Madeira a pobřeží jihu Maroka). Vegetační klid prožívají v přírodě od počátku léta do podzimu, což se zčásti snaží dodržovat i v kultuře. Podobné zkušenosti máme především s rostlinami rodu Monanthes, ale také třeba s alžírským rozchodníkem Sedum multiceps, o jehož pěstování jsme už na našich stránkách v minulosti dvakrát psali. Nedivil jsem se proto, když se zakořeněné, ale až dosud spíše pospávající rostliny, začaly probouzet někdy uprostřed naší zimy, prakticky ve stejnou dobu jako zmiňované rostliny r. Monanthes!
Od té doby urazily pěkný kus cesty ke stromkovitému vzhledu. Znovu připomínám, že velikosti Sedum brissemoreti je nepatrná, a rostliny na obrázcích spokojně vegetují v květináčcích o průměru 5cm i se solidní rezervou! 
K hezkým stromečkům zanedbatelných rozměrů přijde pěstitel v případě S. brissemoreti doslova jako slepý k houslím. Namísto složitého krácení větví a formování koruny se může věnovat zprvu jenom odstranění všech přebytečných a příliš vyčnívajících výhonů, a potom už jenom pozorně sledovat, jak budoucí stromek narůstá. K tomu je ještě třeba trocha představivosti, díky níž lze využít i nádherně stavěných kořenů, které bývají v přírodě díky povětrnostním vlivům také většinou nad povrchem zemským. A pak už nezbývá než obrnit se trpělivostí, protože Sedum brissemoreti přirůstá jen pozvolna.
Snadné je jeho množení. Zakořeňováním dvojice větviček jsme vlastně s pěstováním této rostliny loni na podzim začali. Kořínky se objevily docela záhy, ačkoliv už příliš slunečných dnů nebylo! Rostliny pak výrazně ožily v lednu letošního roku, ale s vodou jsem byl v jejich případě vzhledem k počasí zpoátku dost opatrný. Do plného růstu se dostaly až koncem března. Letošní mimiřádně slunečné jaro jim šlo k duhu, a větší z rostlin proto už nedávno putovala do keramické misky. Mezitím jsem si znovu ověřil snadnost množení, abych měl pojistku dalších rostlin, protože u sukulentů člověk nikdy neví! Každopádně si troufám tvrdit, že Sedum brissemoreti z ostrova Madeira je ideální rostlinou k tvarování, která potěší okenní pěstitele svými rozměry, a milovníky hezkých tvarů svým celkovým vzhledem. Snese plné slunce, ale spokojí se i s oknem západním! Drobné žluté kvítky na vrcholech větviček našich miniaturních stromečků můžeme očekávat uprostřed českého léta, pokud samozřejmě vše půjde tak hladce, jak tomu bylo dosud!
Na dvojici úvodních snímků jsou zakořeněné a již trochu rozrostlé keříky Sedum brissemoreti v polovině ledna. Následuje jeden detail drobných lístků, jejichž rozměry se počítají jen v milimetrech!Druhá z rostlin je také na závěrečné dvojici fotografií, již zasazena v malé keramické misce z dílny plzeňského kaktusáře a milovníka netřesků pana Jaroslava Součka.