Skoro JAKO DOMA
Když jsem zjara dělal trochu pořádek dole pod skleníkem, narazil jsem na pěkný kousek zvětralého mramoru, pocházející ještě z jedné dávné expedice do starého lomu někde u Kutné Hory (?). Přivezli jsme tehdy spoustu toho kamení, které je místy tvrdé jako kvalitní beton, místy zase měkké, že v něm lze vytvořit prohlubeň i docela obyčejnou pinzetou nebo šroubovákem!
Kámen mi svým povrchem i zvláštním zbarvením silně připomínal skalní terasy v pohoří Teno. Terasy, na nichž jsem poprvé spatřil růst kytičky rodu Monanthes v jejich přirozeném přírodním prostředí. Chyběl jenom ten oranžový lišejník, provázející s železnou pravidelností jejich výskyt i na všech dalších místech ostrova Tenerife, kde jsme se později s koloniemi těch droboučkých rostlin setkali.
Brzy po odkvětu se našim rostlinám vždycky trochu věnuji. Stříhám dosluhující květní stvoly, což bývá docela fuška, protože obvykle zdobí každičkou kuličku mnohohlavých trsů. Rostlinky se tou dobou již tak trochu připravují na letní odpočinek, ale ještě předtím na nich narůstají zárodky nových kulovitých tělíček, kterých bývá mnohonásobně více než těch původních. Několik malých trsů i jednotlivců se silně zredukovaným kořenovým balem (ani nezredukovaný za moc nestojí) jsem zasadil do mělkých prohlubní na onom mramorovém kameni.
Kámen i s jeho novými obyvateli jsem před sluníčkem ukryl pod parapet v makrolonovém průchoďáku hned za dveřmi, abych jej měl pořád na očích. Každý den po ránu jsem kámen i s jeho osazenstvem pokropil vlažnou vodou, po níž za hodinku nezůstala ani stopa. Když bylo vedro, totéž jsem provedl ještě jednou večer.
Díky mírnému létu nebyla růstová pauza těch drobečků tak výrazná jako v jiné roky, ale přece jenom chvíli trvalo, než se rostlinky alespoň trochu přichytily k podkladu. Teď už jsou v plné vegetaci, připraveny na podzimní růst, trvající až do jeho umělého přerušení s příchodem zimy.
Většinu osazenstva kamene tvoří Monanthes polyphylla, uprostřed jehož trsů je také jedna malá skupinka těl Monanthes pallens. Oba druhy jsou si v této fázi svého života dosti podobné, a stejně tomu bývá i v přírodě ostrova Tenerife. Přemokření jim u nás nehrozí, spálení od slunce také ne, a protože se stále větrá celý den, a někdy i po celou noc, naberou i něco málo vody ze vzduchu! Takže žádné zle! Skoro jako doma! Jestli se jim v novém bydlišti bude líbit i nadále se ale přesvědčíme až s příchodem jara, kdy by kámen mělo oživit množství sluníčkovitých kvítků. Tak uvidíme! A vy samozřejmě taky!
Na dvojici úvodních snímků je nový domov našich drobečků rodu Monanthes. Na třetím kolonie Monanthes pallens, rostoucí ve skalních prohlubních pohoří Teno poblíž průsmyku La Tabaiba!
