ŠMIK!
S podivným slovíčkem z názvu článku o jednom způsobu tvarování našich sukulentů mne pojí nepříjemné vzpomínky z dětství, kdy návštěva holiče byla v našich očích stavěna na roveň zubaře. Dvojice těch našich, pracujících v budově bývalého Park Hotelu, z něhož komunisti udělali OPBH, neměla zrovna nejlepší pověst. Oba pánové měli sami hlavy jako kolena, a přes ně přetažené lesknoucí se přehazovačky. Nebylo divu, že sdíleli pramalé nadšení z beatlománie, která v té době zaplavila celý svět. „Uděláme šmik-šmik, a bude po ptákách,“ říkávali ti dva při pohledu na naše kštice. Zároveň už zapínali tu odpornou elektrickou mašinku a za tichého souhlasu našich rodičů nás vzápětí upravili jak si socialistická doba žádala.
Vzpomněl jsem si na to všechno v souvislosti s úpravou koruny již docela hezkého stromečku Monanthes muralis, rostoucího spokojeně v minimu substrátu a keramické misce o rozměrech 2,5x2,5 centimetru. Jedná se o jakousi demonstraci toho, o čem jsem psal v minulém článku „PidiSTROMKY“. Jedna z jeho větví mi na něm totiž připadala přebytečná a stojící v cestě k jeho dokonalosti, měřeno samozřejmě mým subjektivním pohledem spolumajitele. A tak jednoho zaznělo ono pověstné šmik!
Stačilo jedno jediné šmiknutí nůžek na nehty a dostavil se pocit spokojenosti, který však obvykle stejně dlouho nevydrží. Hlavně že stromeček prokoukl ještě než se dá zjara do kvetení, a ještě zbylo dole na zemi na jeden úplně nový! To je výhoda tvarování Monanthes muralis a jí podobných rostlin. Nic se v jejich případě nezkracuje, nezaštipuje ani neřeže. Rostlina bohatě větví sama i bez našeho přičinění, takže jenom průběžně odstraňujeme z její koruny vše nepotřebné nebo nežádoucím směrem rostoucí. Jen je třeba vždy provádět úpravy korunky s rozmyslem, protože zpět už se to potom vzít nedá. Když je tedy rozhodnutí opravdu nezvratné, tak šmik! A je to!
