sukulenty.estranky.cz

K tvarování se hodí spousta druhů sukulentů, ale Crassula tetragona je v tomto ohledu přece jenom naprosto výjimečná. Především patří v k vůbec nejodolnějším sukulentům, s jakými jsem se až dosud setkal. Od pěstitele se nechá líbit takřka vše, tedy s výjimkou nedostatku světla, na nějž je hodně citlivá. Největší výhodou této tlustice z jihu Afriky (Pěstitelská praxe/8.11.2008) ale zároveň je, že veškeré předchozí pěstitelské i tvarovací chyby na ní napáchané se dají v relativně krátkém čase bez problémů napravit. Crassula tetragona je jakýmsi trenažérem, na němž si i naprostý začátečník může osvojit nejenom základy tvarování sukulentů, ale také docela beztrestně porušovat mnohé pěstitelské zásady, o nichž se píše v chytrých knihách, což by mu u většiny jiných sukulentů neprošlo ani omylem.
Fantazii v tvarování Crassula tetragona se meze nekladou, stejně jako neplatí prakticky žádná omezení v hloubce řezu. Větve lze krátit i v těch starších a hodně dřevnatých partiích rostliny. Také zde platí pravidlo, že čím starší větev krátíme, tím více nových v okolí řezné rány většinou vyroste. Někdy je však „dřevo“ už tak staré a unavené, že odmítá nové výhony vydat! Takže přece jenom raději všeho s mírou!
Vlastní tvarování Crassula tetragona se v ničem výrazně neliší od stejného počínání u jiných příslušníků čeledi Crassulaceae. Viděl jsem dokonce rostliny tvarované drátem, ale nikdy bych se do podobného dobrodružství nepouštěl. Větve i kmen této tlustice se sice na první pohled tváří jako dřevnaté, ale jedná se pouze o slupku na povrchu, pod níž se skrývá měkká a snadno zranitelná dužnina. V případě poranění se objeví jasně zelená pletiva, která pro pěstitele signalizují ohrožení zdraví rostliny, především když je zrovna chladno a vlhko. Porušeným místem totiž do nitra rostliny snadno pronikají houby a plísně, které mohou následně způsobit i uhynutí kytky jinak takřka nezničitelné.
Mohu posloužit jednou radou, která může pomoci k rychlejšímu dosažení cíle v tvarování Crassula tetragona. Od pozdního jara do začátku podzimu k ní buďte s vodou nezvykle štědří, jakoby se vůbec nejednalo o sukulent. Toto samozřejmě platí pouze za podmínky, že rostlina současně dostává maximum slunečních paprsků a je umístěna na dobře větraném stanovišti! 
Naše letněné rostliny zaléváme dvakrát týdně, a to dost vydatně (pokropíme je klidně každý večer!). Pokud zároveň noční teploty neklesají k bodu mrazu, může být substrát takřka nepřetržitě vlhký. Rostliny zaléváme konví shora přímo na listy. Jedinou výjimkou jsou v tomto ohledu rostliny po radikálním řezu, a to do doby, než se jim zacelí veškeré rány po krácení větví a v jejich okolí se již objevují zárodky nových výhonů.
Zvýšený přísun vody znamená v případě Crassula tetragona také rychlý nárůst nových větví, takže není divu, že je mnohdy radikálně krátíme i dvakrát za léto, čímž koruna dostává v poměrně krátké době docela hezký tvar. Díky chronickému nedostatku světla během naší zimy ale není šance tento letní tvar udržet ani ve skleníku! Proto každoročně v předjaří většinou ořežeme takřka vše, co za zimu narostlo, a než se objeví v koruně nové větve, už bývá slunečných dnů mnohem více a přírůstky jsou opět plnohodnotné!
Výměna starých listů za nové probíhá v případě C. tetragona nezvykle rychle. Nejpatrnější je to samozřejmě v zimě, kdy zaschlých listů je mnohonásobně více než těch nových. V létě je tomu přesně opačně, a nové listy přibývají rychleji než stihnou staré zasychat. Pokud provádíme radikální průžez koruny v předjaří, obvykle zmizí i veškeré zbylé listy, a rostlině pak trvá dost dlouho, než znovu zaroste. Částečné úpravy tvaru provádíme i v létě, kdy se rány rychle zacelují. Zbytky starých listů v takovém případě ponecháváme na ořezané rostlině, protože z nich nové výhony berou vodu a živiny, a tím pádem mnohem rychleji přirůstají. Zbytek zežloutlých či zaschlých listů potom snadno odstraníme. Padají k zemi při sebemenším dotyku, nebo prostě a jednoduše květináčem s rostlinou jemně klepneme o desku stolu a vše nepotřebné je naráz dole!
Drobné a tuhé listy Crassula tetragona mění své zbarvení a velikost v závislosti na způsobu pěstování. Pokud rostlině nedopřejeme dostatek slunečních paprsků, její listy narůstají řídce, , jsou sytě zelené a dohromady nikdy nevytvoří na vrcholu kompaktní korunu. Totéž v dvojnásobné míře můžeme čekat u rostlin, které ještě k tomu zaléváme příliš. Jejich těžké a řídké větve se pak brzy začnou vlastní vahou naklánět a ohýbat!
Rostliny pěstované venku nebo na místě přímo osluněném mívají listy světle zelené až žlutozelené, hustě narostlé, a zpravidla i drobnější, pokud ovšem rostliny nepřekrmujeme hnojivy. To u nás nehrozí, a protože bývají naše rostliny navíc zasazeny v hodně chudé písčité půdě (až 50%), většinou bývají jejich listy výrazně menší, než jaké vídáme třeba v zahradnictví pana Bittmana v Dymokurech, kde se sukulenty odjakživa pěstují ve výživné humózní zemině.
O žíznivosti Crassula tetragona už tu zmínka byla. Když panuje venku klasické letní počasí, i po vydatné zálivce bývají kořeny v suchu nejpozději do 48 hodin! A to rostliny opravdu poctivě zaléváme dvakrát týdně, pokud samozřejmě neprší! Svým dílem k tomu přispívá i velikost nádob, v nichž naše rostliny pěstujeme. Někomu se mohou zdát poměrně mělké nádoby pro vysoké rostliny nedostatečné. Crassula tetragona je však rostlina mimořádně skromá, a pokud ji chceme udržet v přijatelných mezích, menší nádoby k tomu určitě vydatně přispívají.
Zároveň je ale C. tetragona mimořádně odolná proti suchu, a i kdybychom ji nechali uprostřed léta třeba měsíc bez vody, nijak zvlášť ji to nezdecimuje. Zásoby vody má velké a povrch jejích listů i stonků je málo propustný!
Samovolné větvení podporuje pěstování C. tetragona pod širým nebem. My takto pěstujeme i docela malé rostlinky, získané nedlouho předtím řízkováním. Kdybychom stejně hojného větvení chtěli dosáhnout při pěstování ve skleníku, bez nože bychom se určitě neobešli! Letněné rostliny si pak v zimě mnohem déle udrží listy. Venku je vzhledem k jejich odolnosti ponecháváme co nejdéle, protože snesou spolehlivě a bez úhony i poklesy teplot k bodu mrazu. A ranní rosa s jejich listy dělá hotové divy! Crassula tetragona je jednou z mála sukulentních rostlin, která se nijak výrazněji nezbarvuje vlivem přímých slunečních paprsků. Mezi rostlinami pěstovanými pod širákem je tak její zeleň uprostřed českého léta docela nápadná!
Pokud se tedy rozhodnete začít s tvarováním sukulentů, Crassula tetragona je vhodným společníkem do začátků. Snese opravdu hodně, a příliš péče od pěstitele nevyžaduje. Jen o maximum slunečních paprsků ji nesmíme ošidit! Také je třeba připomenout, že pouhým vyštipováním vrcholků žádného tvaru rostliny nedosáhneme! Řešením je pouze tvrdý řez, a to kdykoliv je třeba! A jak už bylo řečeno, v případě Crassula tetragona není nikdy pozdě!
Džungli Crassula tetragona na úvodním snímku jsme fotili v botanické zahradě ve Funchalu (Madeira). Rostlinu na následující fotografii zase u nás doma na konci zimy, kdy už listů na jejím vrcholu zůstalo minimum. Na obr.č.3 jsou rostliny po radikálním řezu na konci února. Na trojici dalších snímků jsou různě tvarované rostliny již v plném růstu. Z posledního obrázku je patrné, že kvůli nenápadným letním květům se Crassula tetragona určitě nepěstuje. Kytka je to sice obyčejná, ale spatřit na ní kvítky je kupodivu docela vzácným okamžikem!