Sukulentní KŘOVÍČKA
Loni na konci jara, jakmile to noční teploty jen trochu dovolily, dal jsem letnit pod širé nebe i čerstvě zakořeněné řízky africké stromkovité tlustice Crassula tetragona, o jejímž pěstování a možnostech tvarování jsme v minulosti již psali v příslušných rubrikách. Měl jsem v plánu rozsadit je později do jednotlivých květináčků, jakmile bude více času a rostlinky trochu zesílí. Jenomže času se pořád nedostávalo, a tak budoucí stromečky zůstaly ve společném květináči až do podzimu. Nečekaly na nůžky v mé ruce, za jejichž pomoci jsem plánoval zkrátit jejich vrcholky. Na sluníčku a čerstvém povětří začaly větvit samy, což ve skleníku nebo za okny v této velikosti dělají jen velmi zřídka.
Teď na konci zimy došlo konečně na jejich přesazení, ale protože místa tou dobou nebývá zrovna nazbyt, rozhodl jsem se je ponechat ještě jednu sezónu pohromadě. Jen získaly více prostoru k růstu a vytvořil jsem jim trochu hezčí okolí, než měly v kulatém plastovém květináči. A tak vzniklo jakési sukulentní křoví, připomínající mi trochu skupinky keřů, rostoucí občas na loukách u nás na Vysočině, a vytvářející jakési ostrůvky v té jinak monotónní travnaté ploše.
Pak jsem nalezl stejnou skupinku řízkovanců madagaskarské Kalanchoe tomentosa, jíž pěstujeme v mnoha nejrůznějších podobách, a která patří k mým největším sukulentním oblíbencům. Místa ve skleníku k jaru nepřibývalo (spíše naopak), a tak vzniklo druhé křovíčko z drobnolisté formy této notoricky známé rostliny s chlupatými listy, hebkými jako plyš.
Do třetice mi přišla pod ruku droboučká rostlinka, s které se vlastně ani nic jiného než křovíčko vytvořit nedá, protože keříčkovitý růst je v jejím případě naprosto přirozený. Pokud ji přiměřeně zaléváme, udrží si kompaktní tvar po mnoho let bez jediného většího zásahu pěstitelova.
Crassula mucsoca var. parvula (Pěstitelská praxe / 7.3. 2009) se u nás příliš nepěstuje, a vzhledem k jejím nepatrným rozměrům ani nehrozí, že by se její produkcí někdy v budoucnu začaly zabývat západoevropské velkopěstírny sukulentů. Pro okenní pěstitele, věčně zápolící s nedostatkem místa, je to ale kytička jako stvořená.Problém byl najít pro ni odpovídající nádobku! V jejím případě jsem sáhl do prastarých zásob keramických misek ještě z dílny paní Stáni Voláčkové, která je kdysi vyráběla v Kejžlici u Humpolce. Do té na obrázku se vejde substrátu sotva jediný centimetr, což ale kytičce jakou je C. muscosa var. parvula bohatě postačí. Protože ani její kořenový systém není příliš mohutný, spolehlivě se dal při přesazování protáhnout otvorem v oblázku. I s ním potom rostlina putovala do zmíněné keramické nádobky.
I vcelku nenápadné rostliny lze vždycky naaranžovat na několik způsobů, tak aby se jejich všední krása stala alespoň trochu nevšednější. Sukulentní křovíčka jsou jen jednou z možností, jak si zpříjemnit pohled na své sukulenty. A když nás třeba jednoho dne sukulentní křovíčka omrzí, není nic snadnějšího, než je rozebrat na jednotlivé rostlinky a pěstovat je poté v samostatných květináčích. Ta tolikrát zmiňovaná možnost volby tu vždycky zůstává!