sukulenty.estranky.cz

Stejně jako vypadá dobře jídlo v restauraci, servírované na oválných talířích, i sukulenty působí docela hezky v oválných nádobách. Do těch malých s oblibou sázíme naše tvarované rostliny Trichodiadema densum a spoustu další sukulentní droboti. V těch větších vedle sebe pohodlně vyžije vícero rostlin, a pestrá sukulentní říše v tomto ohledu nabízí možností takřka neomezeně.
Výhodou oválných mís a misek je, že bývají mělké. Rostliny v nich přirůstají pomaleji, a pokud dostanou i odpovídající dávku slunečních paprsků, pak vypadají i docela přirozeně. Záleží pak jenom na nás, zda chceme mít oválek pestrobarevný, nebo třeba jenom dvoubarevný. Stejně tak je naší volbou, zda rostliny ještě doplníme kameny, nebo nějak jinak přikrášlíme (často i účelně!).
V oválku prvním je skupinka kristátních rostlin, které čeští sukulentáři znají pod zažitým jménem „DYMO“. Latinské pojmenování těchto rostlin je trošičku složitější na zapamatování (Sedum dendroideum ssp. praelatum f. cristata), a o jejich pěstování jsme psali v příslušné rubrice již dříve (21.9. 2008). Pokud mají tyto rostliny vypadat alespoň trochu k světu, doporučuji je pěstovat od jara do podzimu venku. Sluníčko jim dělá dobře, stejně jako občasný deštík z nebe se valící. Z fotografie by si leckdo mohl vyvodit, že naše rostliny moříme v čistém písku. On ale vystupuje na povrch, tak jak je ze substrátu prudkými letními bouřkami postupně vyplavována jeho humózní složka. Protože v oválných mísách bývá vrstva substrátu na počátku jara sotva dvoucentimetrová, občas ji musíme během sezóny doplňovat. Rostliny z dalekého Mexika doplňuje jen exoticky vyhlížející kámen, pocházející odněkud z moravského severu!
Vyplavování substrátu výrazně zabraňují kameny, ale také hustá výsadba rostlin, jakou vidíte na druhém obrázku. Drobnější rostliny čeledi Crassulaceae (především rodu Sedum a Crassula) s nižším vzrůstem tvoří barevně docela hezký celek, jehož střed je vyvýšený právě za pomoci vložených kamenů, od nichž je na všechny strany k okrajům nádoby mírný spád. I díky němu stíhá odtékat většina vody z letních lijáků, zatímco její zbytek propustí dostatečně velké odtokové otvory, kterých je na dně nádoby několik.
Třetí oválek je osázen také jediným druhem rostliny, a barevně tak trochu ožívá teprve s koncem české zimy, kdy drobná Crassula socialis (Pěstitelská praxe/1.3. 2008) začíná kvést. Její květy jsou droboučké, ale bývá jich velké množsví, a především jsou neskutečně trvanlivé. Naplno rozkvetlé zdobí rostliny nezřídka i déle než dva měsíce! 
Na závěr mohu jen znovu opakovat, že pěstování v sukulentů v mělkých nádobách (a keramických k tomu!) nepřináší absolutně žádné riziko! Zvláště pro začínající pěstitele je možností, jak si lépe osvojit cit pro zálivku. Většina z laiků má totiž sklon k přelévání rostlin v obavách, že by uhynuly suchem, a zároveň jim k tomu nemohou poskytnout odpovídající množství slunečních paprsků. Přemokřit od jara do podzimu trvaleji substrát v mělkých oválných mísách není vůbec snadné!
Veškerá výše uvedená nebezpečí odpadají při letnění sukulentů pod širákem. Tam jen s úžasem přihlížíme, jak se nám doslova před očima mění zbarvení i vzhled rostlin, a když už sucha trvají příliš dlouho a slunce nepřestává pražit, občas můžeme vzít do ruky konvičku a vypomoci obloze! I po hodně vydatných letních deštích je substrát suchý za dva až tři dny, pokud samozřejmě vysvitne sluníčko a alespoň trochu zafouká.