sukulenty.estranky.cz

O možnostech pěstování sukulentů v mělkých keramických miskách jsme už v minulosti psali v pěstitelské rubrice („Přežijí sukulenty v mělkých miskách?“/14.11. 2008). S odstupem let můžeme směle konstatovat, že nejenom přežijí, ale i dobře rostou, kvetou a vypadají přirozeněji než v běžně vyráběných a pro sukulenty často až příliš hlubokých květináčích. Jak již bylo uvedeno ve zmiňovaném článku, rostliny v přírodě žijí ještě v mnohem svízelnějších podmínkách než ty, které vidíte na obrázcích.
Péče o ně v kultuře je ale přece jenom trošičku odlišná, než na jakou jsme zvyklí u rostlin pěstovaných v normálních květináčích. Především se to týká nutnosti pravidelného přísunu vody od jara do podzimu, protože substrát v mělkých keramických miskách vysychá doslova „před očima“. I po hodně vydatných letních deštích jsou kořeny rostlin takto pěstovaných v suchu již za dva či tři dny, pokud tyto byly slunečné a třeba i trochu větrné k tomu! Sukulenty samozřejmě bez vody vydrží hodně dlouhou dobu i v těchto podmínkách, ale nejsme zase takoví lenoši, že by nám bylo zatěžko vzít dvakrát za týden do ruky konvičku a pořádně je k večeru zkropit v případě, že z nebe zrovna dlouho nic nespadlo!
Častějším zaléváním samozřejmě dochází k bujnému nárůstu vlasových kořínků, které záhy zarostou celý mělký prostor misky, zmenšený ještě o část substrátu, vyplavenou prudkými letními dešti. Proto je na místě takto pěstované rostliny také častěji přesazovat, nebo jim do misek alespoň občas doplňovat trochu substrátu (lepší je možnost č.1!). Při přesazování stačí pouhé „pročesání“ kořenového balu prsty a většina jej při tom sama odpadne společně s nepotřebnými kořeny! Zbytek se pak obvykle i bez krácení znovu pohodlně vejde do stejné mělké misky! Čerstvý substrát rostlinám vždycky náramně prospěje, protože naše rostliny nepřihnojujeme.
Pokud jsou rostliny venku, nachytají si navíc pravidelné dávky rosy. Zvláště obratné jsou v tomto ohledu sukulenty s chlupatými lístky, jako třeba Aichryson laxum. Právě to je krystalicky čistý příklad kytky vhodné do mělkých misek. Kořeny této rostliny, podobně jako u většiny sukulentů z Kanárských ostrovů, totiž bývají neskutečně mělké, a hlubších nádob používáme při tradičním pěstování vlastně pouze kvůli stabilitě rostlin!
V přírodě ostrova Tenerife jsme aichrysony různých druhů viděli na mnoha místech, ale ani na jednom z nich nečelily takové palbě slunečních paprsků jako přes léto na naší zahradě. Jejich listy také v domovině bývají často zelenější, a především podstatně větší. Neviděli jsme je ale nikdy uprostřed kanárského léta, kdy se patrně díky nedostatku vody a vyšším teplotám přece jenom asi více podobají těm našim. Když ráno procházím zahradou a začíná do jejich korun svítit sluníčko, listy se jim díky nachytané rose třpytí jako drahokamy! Stejně chlupatá bývají i poupata, která se zanedlouho promění v zářivě žluté kvítky, podobné maličkým sluníčkům!
Aeonium haworthii je na tom s kořeny a hospodařením s vodou podobně. Jen jí chybí chloupky na povrchu listů, takže vodu po ránu nebo po deštích ještě nějaký čas rostlina schraňuje v hustých růžicích, poskládaných z prohnutých silných listů s voskovitým povlakem na povrchu.
Pěstování sukulentních stromečků v mělkých nádobách u nás není pouze výsadou kanárských druhů rostlin. Stejně vhodné jsou i nejrůznější keříčkovitě rostoucí tlustice, jejichž listy navíc české slunce zbarví do nádherných tónů červené. Nikdy jsem sice na jihu Afriky nebyl, ale z fotografií v literatuře i na internetu je patrné, že ani tam to rostliny nemají snadné, a musí často vyžít takřka z ničeho. 
Ještě jedno úskalí má pěstování stromečků v mělkých miskách. Je jím chabá stabilita rostlin bezprostředně po přezazení, kdy je vhodné ponechat je alespoň krátký čas na místě chráněném před povětrnostními vlivy. Zde absolvují několikerou zálivku (nebo spíše kropení), díky níž si substrát v miskách dokonale „sedne“ (přestože jej už při sázení dokonale upěchujeme!) a případně dojde i na jeho doplnění. Teprve pak můžeme rostliny bez obav vynést na venkovní stanoviště a nechat je na pospas větru, dešti a slunečním paprskům, kterých se pak celé léto jakoby nemohou nabažit! Pokud je ponecháme v mělkých miskách i přes zimu, pak na ně i v tomto neveselém (pro sukulenty i pro nás) období musíme častěji pamatovat s vodou, i když už pouze v malých dávkách a s mnohem delšími časovými intervaly mezi nimi.
Sukulentní stromky v mělkých miskách mohou být někdy i velice efektní záležitostí. Pro zkrášlení celku lze využít také třeba oblázky nebo jiné kamínky, které mohou zprvu zároveň plnit  i stabilizační funkci u rostlin čerstvě přesazených. Pěstitele zase takto pěstované rostliny alespoň přinutí k soustavnější péči, protože ji opravdu (hlavně zpočátku) potřebují. Výsledek za tu trochu námahy ale určitě stojí!
Úvodní trojice snímků patří rostlině Aichryson laxum, pěstované v mělké misce. Nejprve stromeček pohledem z obou stran, a pak ještě jedna nakvétající koruna této rostliny. Na obr.č. 4 je Aeonium haworthii, prosperující v podobně skromných podmínkách. Na dvojici fotografií v závěru je Crassula 'Tom Thumb', jejíž opravdový původ je zatím tak trochu záhadou (patrně kříženec C. rupestris s jiným druhem). Koruna této rostliny plná poupat na posledním snímku je pádným důkazem, že také ona keramickými mělčinami proplouvá bez problémů!