sukulenty.estranky.cz

Sukulenty si můžeme přikrášlit nejrůznějšími způsoby. Nejvíce ale když jim prostě a jednoduše poskytneme dostatek všeho, co potřebují k spokojenému životu. Většinou tedy maximum světla, trochu tepla a přiměřeně vody. Rostliny pak máme zdravé, vitální a vzhledově se do jisté míry podobající těm z přírody. Protože těm svým my pěstitelé mnohdy uděláme pomyšlení, bývají sukulenty v kultuře často dokonce pohlednější než jejich přírodní příbuzenstvo. To bývá často popálené od slunka, s těly posetými ranami a rankami, způsobenými povětrnostními vlivy a třeba i kolemjdoucí zvěří, která si od sukulentů naopak často také nějaký ten šrám odnese!
Dnešní článek je ale o vylepšování bezprostředního okolí rostlin k potěše samotného pěstitele. Vždyť proč kromě základních podmínek ke zdravému růstu neudělat svým oblíbencům i hezké prostředí v jejich provizorním domově, kterým bývají zpravidla květináče nebo mísy z nejrůznějších materiálů. Prostor v nádobě mohou zkrášlit třeba obyčejné (a především pak neobyčejné) kameny. O tom už jsme ale psali v minulosti několikrát.
Estetickým doplňkem může být třeba také povrch substrátu pokrytý drobným štěrkem nebo maličkými pestrobarevnými oblázky, jakých se používá například na dno akvária. Může to být za určitých okolností dokonce i praktické, protože substrát se vlivem zalévání shora (nebo deště) nevyplavuje a nešpiní následně rostliny i nádoby. Nepraktický je posyp povrchu substrátu čímkoliv pro ty pěstitele, kteří ještě přesně neznají dávky vody, které jejich rostliny potřebují ke spokojenému životu. A kteří neumějí reagovat na změny počasí a další okolnosti, a řídí se pouze poučkami o tom, kolikrát za určité období se ta která rostlina zalévá. Jakmile leží na povrchu substrátu u jimi pěstovaných rostlin vrstva droboučkých oblázků, jejich schopnost rozeznat míru vlhkosti substrátu se samozřejmě snižuje!
A dostáváme se k další možnosti, dokonce velice elegantní a ryze praktické. Tou je pokrytí části nebo celého povrchu substrátu nízkými rostlinami, které by však měly zůstat nízké i v budoucnu, aby pod jejich příkrovem zanedlouho nezmizela i samotná rostlina, které jsme se snažili zkrášlit její blízké okolí. Půdu pokrývající rostlina by měla být též sukulentní, a snášet podobné podmínky jako hlavní předmět našeho zájmu v nádobě pěstovaný. Možností je několik, ale ne zase příliš mnoho. Na přechodné, krátkodobé využití je samozřejmě výběr rostlin mnohem větší, než když se rozhodneme pro trvalejší symbiózu dvou nebo více rostlin ve společné nádobě!
Když mám čas, a chce se mi zkrášlit prostředí některé z našich stromkovitých sukulentních rostlin, pak využiji „služeb“ droboučkého, bíle kvetoucího mexického rozchodníku Sedum compactum, o jehož pěstování jsme v minulosti psali v rubrice Pěstitelská praxe (29.5.2009). Sama o sobě to není rostlina příliš výrazná, a to i zhledem ke svým nepatrným rozměrům. Jako pokryv půdy v sukulentních výsadbách je to ovšem kytička naprosto úžasná a efektní, ovšem pouze za dodržení určitých podmínek.
Především příliš dobře nesnáší plné slunce v kombinaci s delším suchem. Sluneční paprsky v takovém případě snadno v hustých kobercích S. compactum vypálí bílé skvrny. Vzhledem k svému původu sice snese sluníčka poměrně dost, jen prostě nesmí příliš dlouho vyschnout! Vlivem slunečních paprsků také často mění své sytě zelené zbarvení na šedozelené, ale tento nepříliš zdravý vzhled nemusí pěstitele nikterak znepokojovat! I mezi šedavým povrchem koberce je na mnoha místech většinou možno spatřit neustále přirůstající čerstvé výhonky zelené barvy.
Co hrozí ve skleníku, padá při letnění pod širákem. Zde Sedum compactum spokojeně snáší plnou sluneční palbu úplně bez problémů, a dobře mu při tom dělá především neustálé proudění vzduchu a pravidelná ranní závlaha ve formě rosy!
Pokud se tuto přízemní rostlinku rozhodneme využít pro pokrytí půdy třeba pod stromovitými tlusticemi (např. Crassula ovata), pak jí uděláme dobře, když ji čas od času porosíme nebo pokropíme i mimo pravidelnou zálivku, z níž si samozřejmě také bere svůj poctivý podíl. Jenomže kořínky Sedum compactum nesahají ani zdaleka tak hluboko jako mnohem silnější kořeny tlustic! Na to nesmíme při tomto způsobu pěstování zapomenout!
A je tu další možnost. Využijme k podobným účelům rostliny s výrazně dužnatějšími listy a vyšším stupněm odolnosti vůči slunečním paprskům. Přesně takové jsou kristátní formy mnoha druhů echeverií. Zasazeny jako podrost zůstávají dlouhou dobu přízemní, protože vláhy na ně také zůstává pouze menší část. Větší podíl totiž opět zužitkují vyšší rostliny v nádobě rostoucí. Kristátní echeverie sice netvoří tak nízký porost jako výše uvedený rozchodník, ale při jejich použití má pěstitel neskonale méně starostí! Také tyto kristáty časem pokryjí celý povrch substrátu, ale lepší je vysázet jich hned na počátku tolik, aby rovnou zakryly jeho většinu!
To jsou pouze dva příklady, ale možností je samozřejmě mnohem více. Když na to přijde, může být koberec pod rostlinou i mnohem výrazněji zbarvený. To když použijeme třeba drobnolistou tlustici Crassula pubescens ssp. radicans, jejíž rudé zbarvení je od jara do podzimu u letněných rostlin naprosto nepřehlédnutelné. Také ona zůstává za podobných pěstebních podmínek dlouhodobě přízemní a rychle zarůstá celou plochu nádoby! Malý kousek z ní jsem použil pro zpestření zeleného koberce Sedum compactum, jak můžete vidět na obr.č. 3 a 4!
Úvodní snímek patří Crassula ovata f. monstrosa s podrostem Sedum compactum, pěstovanými na plném slunci v našem letním průchoďáku. Na obr.č. 2 je detailní pohled na podrost, částečně již ztrácející výrazné zbarvení. Další dvojice fotografií patří červenolisté tlustici, patřící patrně do okruhu Crassula pubescens, opět s podrostem S. compactum, ovšem pěstované od jara do podzimu venku pod širákem. Malý ostrůvek rudé v nízkém zeleném koberci je dílem C. pubescens ssp. radicans! Na posledním snímku je Crassula rupestris 'TomThumb' ve společnosti kristátní echeverie, známé mezi pěstiteli nejčastěji pod názvem sp.La Reforma!