sukulenty.estranky.cz

Někdy se to tak přihodí. Přesazujeme rostlinu a ona pod zemí skrývá ztloustlé kořeny, tvořící dohromady docela hezký oblouk. Škoda věčná je zase celé zahrabat zpátky pod zem, a tak ponecháme třeba jen zlomek té kořenové masy nad povrchem zemským, zatímco jejich zbytek nám opět na celý rok zmizí z očí. Jenže rok uplyne jako voda, koukáme na kořeny znovu a už nám to nedá. Očistíme je tedy, abychom viděli všechny jejich prapodivné zákruty, a do substrátu rostlinu sázíme zase o kus výše než posledně!
Když nazraje ten správný čas, dáme takovým rostlinám keramickou misku nebo alespoň hezký květináč. Z tlustých kořenů ostříháme ty vlasové všude tam, kde na ně bude po přesazení do misky vidět (beztak by později zaschly!). Zbývá už jen pořádně udusat substrát kolem takto zasazených rostlin, protože bývají maličko nestabilnější než kdyby byly veškeré jejich kořeny ukryty v zemi.
V rámci možností ještě poupravíme korunku, kterou nese stonek či kmínek, vyrůstající z oněch do široka rozkročených kořenů, a máme stromeček či keřík, který se od ostatních výrazně liší. Přírodě totiž neporučíme, a takto stavěné kořeny jsou stále spíše výjimkou. Tak proč té šance nevyužít!
Nejčastěji k podobným kořenům přijdeme u fíkusů (Ficus), ale většina z nich nesnáší ani zlomek slunečních paprsků co sukulenty. Výjimkou jsou samozřejmě některé fíkusy s tlustými kmeny, především mexické druhy F. palmeri nebo F. petiolaris z poloostrova Baja California. V poslední době pak v sukulentních sbírkách občas pěstované africké druhy F. glumosa nebo F. abutilifolia. Fíkus na úvodním obrázku pěstujeme už několik let bez označení, protože u semen bylo uvedeno pouze tehdy obligátní „Ficus sp. Mexico“! Plné slunce snáší velice dobře, jeho kořeny vytvářejí birazní tvary, listů ani uprostřed sezóny přiliš nemívá, takže ho pěstujeme shodně se známějšími mexickými příbuznými. Na zimu (5-12°C) sice opadává, ale přesto ho občas zaléváme!
Při množství v naší sbírce pěstovaných jihoafrických stromečků rodu Trichodiadema není divu, že se čas od času také objeví nějaký jedinec s podobně utvářenými kořeny. Běžněji se tak stává u T. bulbosum (obr.č.2), vzácněji u nejznámější Trichodiadema  densum (obr.č.3), jejíž kořeny tvoří sice tlustý, ale většinou kompaktní propletenec bez větších otvorů.
Pokud jsou kořeny rozkročené opravdu ze široka, nabízí se vyplnit mezeru kamenem zajímavého tvaru, který by společně s kořeny a celou rostlinou vytvářel hezký celek. I tak jsou rostliny s oblouk tvořícími kořeny vítaným zpestřením při tvarování sukulentů.
Kdo podlehne jejich kouzlu, ten nechť od klasických sukulentů trochu odbočí k rostlině zvané Ficus retusa, dovážené k nám v posledních letech s Číny pod komerčním názvem Ficus 'Ginseng'! Co kus, to ryzí originál! Jenom sluníčka nesnesou tyto asijské rostliny příliš, ale o to více na ně musíme pamatovat s vodou! Nepotřebují sice nějakou extrémně častou zálivku, ale oproti sukulentům jsou přece jenom o poznání žíznivější. V každé sukulentářské sbírce se ale najdou tmavší zákoutí, kde je pro rostliny tučnolisté světla málo, a právě tam naleznete správné místo pro Ficus retusa. Pokud 'Ginseng' koupíte v supermarketu, nezapomeňte jej okamžitě vyprostit s vláknité raželiny a přesadit do normálního substrátu pro pokojové rostliny! Informací o něm naleznete na internetu dostatek, stačí zadat latinský název rostliny i ten komerční 'Ginseng'.