TLAMIČKOVNÍK
V případě tvarování jihoafrických “tlamiček“ rodu Faucaria nepočítejte jaksi automaticky s výrazně stromkovitými vzhledem koruny a velkým množstvím větví, jak jsme tomu zvyklí třeba u tlustic (Crassula) a jejich příbuzenstva. Přirozený způsob růstu těchto miniatur z čeledi Aizoaceae můžeme změnit jen částečně, takže i budoucí tvar rostliny tomu musíme z velké části podřídit .
Většina faukárií vytváří pouze menší množství bočních odnoží, a ty se obvykle objevují až u starších rostlin. Výjimku tvoří snad jen F. bosscheana ssp. haagei, z níž se dá při troše snahy po nějakém čase vytvořit docela hezký stromeček s hustou korunkou drobných „tlamiček“. O běžném pěstování rostlin rodu Faucaria jsme už v minulosti psali na našich stránkách v rubrice „Pěstitelská praxe“ (6.9.2008).
Základem úspěchu „tvarování“ je vybrat správný druh faukárie, protože zdaleka ne všechny disponují pod zemí výrazně ztloustlými kořeny, které po částečném povysazení nad povrch substrátu tvoří základ budoucího „stromku“. Rostlina na snímcích je patrně kříženec (možná druhu F. felina?), kterých se dnes nachází ve sbírkách převážná většina, protože uhlídat druhovou čistotu u faukárií je úkol takřka nadlidský. Zářivě žluté květy převážné většiny druhů jsou pro opylující hmyz vskutku mimořádným lákadlem. Vždyť si zkuste vzít v létě do skleníku žluté tričko, a zažijete během chvíle docela slušný nálet!
Podobně jako u jiných druhů mesemb, i faukáriím tloustnou kořeny nejrychleji pod zemí, takže je vhodné s jejich povysazením nějaký čas vyčkat. U faukárií nelze dosáhnout kýženého větvení normálním řezem, protože rostliny na něj reagují velice rozdílně. Zatímco někdy rána obroste množstvím malých rostlinek, jindy vytvoří třeba jen dvě (nebo také jedinou!), které po nějakém čase narostou do podobné velikosti jako ta původní a rána po řezu vám přitom zůstane stále na očích.
Při zasazení do mělké nádoby a chudého substrátu s velkým podílem písku většinou faukárie přece jenom začnou postupně zmenšovat své listy, a také v důsledku potencionálního ohrožení vytvářejí obvykle podstatně více bočních odnoží a zároveň jim sílí stonky. Nejsnazším způsobem hojnějšího nárůstu listových růžic je v tomto případě trochu drsně vyhlížející, ale mezi sukulentáři přesto občas používaná metody rány do „srdíčka“. O té budeme psát v některém z dalších článků, protože čas od času se pěstitel dostane do situace, kdy mu i tato zdánlivě „neetická“ metoda přijde vhod.
My ale v případě faukárií ponecháváme vše na přírodě, protože je k částečnému tvarování používáme pouze velmi zřídka a výhradně jen v případech, kdy se k tomu jejich tvar nad i pod zemí tak trochu sám nabízí. naše tvarování se tedy omezuje spíše jen na občasné odstraňování všeho nepotřebného!
Při pěstování v mělkých miskách je třeba pamatovat na přesazení do čerstvého substrátu alespoň jednou ročně, což praktikujeme u všech podobně pěstovaných sukulentů (např. r. Trichodiadema). Hnojivo nic neřeší, protože podporuje růst na úkor květů, a s drobnějšími listy faukárií se v takovém případě můžeme rovnou rozloučit.
Snad ještě mohu připomenout, že vhodné je průběžně odstraňovat tvrdé suché zbytky starých listů, v jejichž záhybech nalézá snadné úkryty vlnatka, které zrovna faukárie náramně chutnají. Při odstraňování těchto sušin se nevyplácí používat násilí, a vhodné jsou naopak tenké nůžky! Suché části nemusíme odstranit za každou cenu celé, protože naše snahy mohou být nakonec korunovány spíše poraněním zdravých částí listů.
V říši sukulentů určitě existuje množství daleko vhodnějších rostlin k tvorbě stromečků či keříků, ale někdy nám příroda i v případě „tlamiček“ rodu Faucaria vyjde sama tak trochu vstříc. Tak proč toho nevyužít! Ani tak ale nelze počítat s nějakým překotným vývojem. Vždyť mezi pořízením první a druhé fotografie z tohoto článku uběhl rok a půl!
