sukulenty.estranky.cz

O této rostlině z jihu Afriky jsme psali docela nedávno (24.3. 2013) v pěstitelské rubrice. V samém závěru onoho článku byla fotografie větší z dvojice našich rostlin, zasazené již v keramické misce. Zároveň bylo v závěru textu uvedeno, že rostlina se v současné době již té na fotografii příliš nepodobá, protože mezitím prošla dalším radikálním řezem.
Byl to vlastně spíše nový sestřih „na ježka“, řečeno lazebnickou terminologií. Vedly mne k němu během uplynulé zimy hned dva důvody. Především jsem ještě nebyl zcela spokojen se vzhledem a hustotou koruny té rostliny, a druhým důvodem byly konečně silné a životaschopné řízky, potřebné k úspěšnému vegetativnímu množení. Zbytek zimy byl zároveň ještě dostatečným časovým prostorem pro postupné zarůstání koruny. Jen jsem si nebyl jist, zda rostlina stihne vykvést, nebo zda případně alespoň vykvete později než loni (červen). Všechno bylo nakonec jinak! Zatímco většina rostlin měla letos v kvetení zpoždění měsíc i více kvůli nekonečně dlouhé zimě, tato se stala světlou výjimkou, potvrzující ono pravidlo. Zárodky budoucích květů jsem v houstnoucí koruně spatřil už v dubnu, hned po našem návratu z Tenerife.
Na počátku května už poupata připomínala malé kuktusové semenáčky, a v jeho druhé polovině se proměnila v sněhobílé květy. Rostlina se naráz stala velmi fotogenickou, a tak jsme jen vyčkali na ten správný okamžik. Jakmile nastal slunečný a teplý den, jakých letošní jaro nabízelo opravdu nezvyklé množství, v letním makroloňáku se nám naše Trichodiadema mirabile ukázala v plné své kráse.
Venku na zahradě zrovna tu dobu zářily drobné kvítky sedmikrásek, které byly těm africkým květům nápadně podobné nejenom barvou a tvarem, ale také velikostí. Nevím už přesně odkdy zaplavily tyto rostliny veškeré travnaté plochy na naší zahradě, ale nyní jsou jich tu tisíce a tisíce. Podobně jako africké květy, i ty sedmikráskové se na noc zavírají.
Já vím, je to úporný plevel, ale plevel svým způsobem krásný. Bílé kvítky sedmikrásek se na krátký čas ztrácejí pouze když Iva poseká zahradu, ale druhý den je jich zase všude plno, a za dva či tři další dny už znovu  hotová záplava!
Možná že tam dole na jihu Afriky je podobným plevelem Trichodiadema mirabile, a domorodci nad její krásou určitě ohrnují nos. Možná dokonce ani nemají potuchy, že vůbec ta rostlina existuje, protože dokud nekvete, příliš nápadná nebývá. Polovinu své krásy navíc po celý svůj život skrývá pod zemí.
Zcela nepochybně ale nemají Jihoafričané ponětí, že tisíce kilometrů na sever od jejich domova existují blázni, kteří se z jejích květů radují jako malí, její kořeny vystavují na odiv a rostlinu neustále vylepšují k obrazu svému. Afro-české dny v bílém provedení můžete vidět na posledním snímku. Předcházejí mu tři pohledy na rostlinu, která mi za tu krátkou dobu, co je u nás v Pávově, velmi přirostla k srdci!