sukulenty.estranky.cz

Už jsme o našem vztahu ke křížencům a kultivarům sukulentních rostlin psali mnohokrát. Nějak cíleně je sice nevyhledáváme, ale ve sbírce vítáme, pokud do ní přinášejí něco nového a lahodícího našim očím i sukulentářským duším. Pěstujeme hodně sukulentů čeledi Crassulaceae, a právě jejich kříženci dost často přinášejí zcela nové barvy a odstíny do našich sukulentních zahrádek, které si pro vlastní potěchu a radost vysazujeme a pak vydáváme na pospas slunci, dešti i ranní rose, která ty barevné tóny ještě doladí a umocní. Jejich pěstováním svým způsobem vzdáváme hold i jejich tvůrcům z řad šlechtitelů, díky nimž nejsme ochuzeni o barevné tóny, které nám příroda při veškeré své pestrosti nabídnout nemůže, nebo prozatím někde v jejím lůně zůstaly pečlivě ukryty a stále ještě čekají na své objevitele z řad botaniků nebo amatérských pěstitelů.
Někdy se v jejich případě jedná o barvy a odstíny, které si vůbec netroufáme přesněji definovat, protože žádný jejich popis nebude dosti výstižný a pravdivý. Kdyby zrovna tyto barvy v naší letní sukulentní přehlídce chyběly, samozřejmě by se vůbec nic nestalo, ale když už tady díky úsilí zmíněných šlechtitelů jsou, věčná škoda jich nevyužít.Co se teplot týče, letošní léto bylo příšerné. Marně vzpomínám, jestli jsem vůbec takové už někdy předtím zažil. Spoustu času spolykalo zalévání našich sukulentů, a další snahy ulevit jim alespoň trošičku od toho pekla, panujícího ve sklenících. A tak se na vysazování tradičních sukulentních zahrádek už příliš času nedostávalo, a popravdě řečeno na to ani nebyla nálada. Pár jich nakonec přece jenom vzniklo, protože úplně bez nich už si léto (a především podzim) nedovedeme dost dobře představit.
V jedné z klasických bonsajových misek se tak společně ocitly samé rostliny nepřírodního původu. Stalo se tak zcela záměrně ve snaze ukázat, že šlechtění a křížení sukulentů čeledi Crassulaceae má něco do sebe. O všech čtyřech rostlinách z té misky a jejich pěstování nebo aranžování jsme už v minulosti na našem webu psali v příslušných rubrikách. Všechny čtyři jsou v naší sbírce starousedlíky, dá-li se to tak říci. Stálicemi, na něž nedáme dopustit právě kvůli jejich jemným barevným tónům, měnícím se během roku v závislosti na mnoha nejrůznějších faktorech, kterými kromě slunečních parsků jsou také vysoké rozdíly mezi denními a nočními teplotami a s nimi související ranní rosa, ale i spousta dalších maličkostí.Asi nejznámější z té čtveřice je Echeveria 'Perle von Nürnberg' (na úvodním obr. vlevo), barevně nejvýraznější a ranní rosou s příchodem podzimu výrazně růžovějící. Trochu jiný odstín nabízí na opačné straně mísy Graptoveria 'Debbie' (resp. 'Debbi'), zjara vždycky ještě dost křehká kytka, háklivá na každý nešetrný dotek, ale na podzim už pevná, kompaktní a s listy tvrdými jako beton. A uprostřed té růžové či fialové krásy Pachyphytum 'Blue Haze'. Něco z Pachyphytum bracteosum, zbytek z Pachyphytum glutinicaule. Zjara kytka takřka čistě bílá, na podzim už s lehce namodralým (u špičky narůžovělým) nádechem silně ojíněných listů, z nichž při hojné letní zálivce od jara do podzimu někdy neopadne ani jediný.
Poslední z té čtveřice je Graptosedum 'Francesco Baldi' v pozadí. Přesně ten typ rostliny, jejíž barvu lze popsat jen velice obtížně a která se navíc neustále mění ve škále hnědé, růžové, šedivé a kdovíjaké ještě. Žlutých kvítků se u ní obvykle dočkáme až na zimovišti, kde ji pak mnohdy zdobí ještě okolo vánočních svátků. Také ona během českého léta ztrácí svoji jarní křehkost a lámavost listů, na jejichž povrchu zesílí vosková vrstva, způsobující svojí strukturou ty neustálé proměny barev a odstínů během té krátké sukulentářské sezóny v srdci Evropy.Dohromady ta čtveřice nabízí decentní pastvu pro oči. Žádnou divočinu, viditelnou přes půlku zahrady, jako když některou z nich zasadíme společně třeba se Sedum rubrotinctum nebo Sedum nussbaumerianum a podobně výrazným příbuzenstvem z čeledi tlusticovitých.To vše jako celek zarámováno okraji keramické misky od Zatloukalů, kde se zelená mísí s modrou a místy glazura získává kobaltový nádech. Je mi jasné, že obránce botanické čistoty pohled na tu misku neobměkčí, a ani to není účelem tohoto povídání. Spíše by je to mohlo přivést k zamyšlení, jak asi před dávnou dobou v přírodě vznikli všichni ti botanicky čistí rodičové této čtveřice.
Snímky v článku byly pořízeny v průběhu srpna a září letošního roku. Druhý a třetí hned brzy po ránu, kdy listy rostlin byly ještě obaleny rosou.