sukulenty.estranky.cz

O pěstování cerarií (Ceraria namaquensis a C. pygmaea) jsme v přílušné rubrice psali už dříve (4.5. 2008). Od té doby se toho po pěstitelské stránce příliš nezměnilo, a stejně tak nějakými výraznějšími proměnami neprošly ani naše rostliny! Jedna změna je zde ale přece. Připadá mi, že ačkoliv jsou všechny naše cerarie roubované na podnože z jim příbuzné a mimořádně odolné rostliny Portulacaria afra, některé z nich už vypadají téměř jako rostlina jediná. Především to platí v případě Ceraria pygmaea. Chybí samozřejmě nádherně tlusté kmínky bizarních tvarů, jak je známe u importních rostlin, hojně k nám dovážených v devadesátých letech minulého století. Jinak ale větve Ceraria pygmaea vytvářejí husté koruny stejně jako rostliny pravokořené, a také svým vzhledem (především povrchem) jsou velice podobné kmenům portulakárií, na nichž jsou naroubovány. Především ale postupem času zcela zmizel onen ještě nedávno hodně viditelný spoj po roubování (do rozštěpu), takže ty dvě vzájemně propojené rostliny z čeledi Portulacaceae (šruchovitých) vypadají opravdu jako jednolitý celek.
Kořeny a kmen Portulacaria afra zdola spolehlivě vyživují korunu z Ceraria pygmaea nahoře, která však přirůstá pomaličku, a navíc se její větvě s rozpraskanou borkou na povrchu dají vždycky zkrátit. Od té doby, co naše sukulenty zaléváme celoročně, odpadly každoroční zimní starosti, zda jsou či nejsou naše cerarie vlastně živé. Dříve při prvním delším suchu vždy opadaly veškeré jejich listy, a prosychající koruny nejevily známky života! Opatrně jsem tedy občas odštipoval konečky větví, a radoval se, když jsem narazil na svěže zelenou dužninu v jejich nitru. Definitivní vítězství jsme slavili teprve když se zjara větve začaly obalovat čerstvým listím. Někdy se tak ale vůbec nestalo, a to už bylo většinou na záchranu rostliny pozdě. To vše je ale minulostí. Vody sice v zimě dostávají naši jediní sukulentní roubovanci pomálu, ale zato jim ji dodáváme pravidelně!Tvarování našich stromečků se omezuje pouze na občasné krácení větví, na nějž nereagují ani zdaleka tak spontánně jako třeba některé stromkovité tlustice (Crassula). Nových výhonů bývá málo, a přirůstají pomaličku. Kvítky jsou opravdu droboučké, přesně jako u příbuzné Portulacaria afra, a objevují se většinou v průběhu léta nebo na jeho konci. Vzhledem k jejich nenápadnému zbarvení si jich všimne opravdu jen hodně vnímavý pozorovatel! I zcela nové výhony získávají záhy vzhled starých větví. Patrně nejdůležitější rolí pěstitelovou tak zůstává průběžné odstraňování všeho suchého z konců větví i špatně přístupných míst v koruně těchto věčně malých stromků. A suchých částí bývá během roku opravdu dost, nejvíce samozřejmě v zimě. Pokud se vyskytne na rostlině vlnatka, její vatovité výpotky bývají v korunách cerarií takřka neviditelné, a v drtivé většině případů je nalezneme právě na suchých částech rostlin. Chemii se s v boji s tímto obtížným škůdcem dříve či později nakonec stejně nevyhneme, ale jako ekologická a nezapáchající prevence je odstraňování suchých částí nejideálnějším řešením, společně s poléváním vodou shora při každé zálivce.
Ceraria pygmaea je skvělou rostlinou pro tvarování, ale vzhledem k pomalému nárůstu vyžaduje také trochu pěstitelovy trpělivosti. Ačkoliv se jedná o rostlinu vcelku nenápadnou, návštěvy v našem skleníku ji přehlédnou jen zcela výjimečně!
Stromek (roubovaný) Ceraria pygmaea na úvodním snímku máme už dobrých patnáct let. Od úpatí po vrchol koruny je vysoký stále jen pouhých 14cm a je zasazen v misce o průměru devět centimetrů! Následuje jeden pohled do jeho koruny, a na závěr ještě několik droboučkých letních kvítků.