sukulenty

Vytváření barevných kombinací z nejrůznějších sukulentů je činnost velice zábavná, ale strašně rychle při ní utíká čas. Protože právě času se nám od jara do podzimu příliš nedostává, když už se pustím do sesazování sukulentů do společnách nádob, náležitě si ty chvíle užívám. A když je možnost pracovat s jarními, ještě ne docela hotovými barvami na větším prostoru než obvykle, je to práce dvojnásob radostná.
Měl jsem tu jednu hnědou mísu ještě z prastarých zásob, vyrobenou manželi Němcovými z Hořic v Podkrkonoší. Za ta léta v ní rostly už desítky či stovky nejrůznějších sukulentů v mnoha kombinacích, protože sezónní pestrobarevnou výsadbu každoročně obměňujeme. Na těchto větších sukulentních společenstvích se mi líbí, že se v nich dá během sezóny objevovat množství nádherných zákoutí, která od jara do podzimu mnohokrát mění svoji podobu, často i dost zásadně. Málokdy se stane, že by některá rostlina uhynula, a nejsem docent Chocholoušek, abych počítal kolik jich za ta léta odešlo, nebo spíše jednou za kolik let nějaká kytka uhynula. A když už se tak stane, v tom každoročním letním shonu ji většinou ani nenahrazujeme novou, protože do podzimu její místo beztak spolehlivě zarostou rostliny z jejího nejbližšího sousedství!
Poslední naši pestrobarevnou sestavu, sesazenou v té misce, jsme si dokonce na začátku podzimu roku 2009 vyfotili (obr.č.2) i s několika detailními pohledy na nejrůznější zákoutí v té směsici. Dal jsem si tu práci a spočítal, že k vysázení té misky jsem tehdy použil 21 druhů rostlin. Když uvážíme, že zbarvení každé z nich je alespoň trochu odlišné od všech ostatních, máme materiál, z něhož se už dá vytvořit ledacos! Mohlo by se zdát, že druhů je v míse vysazeno ještě o něco více, ale to jen díky českému slunci, jehož paprsky vytvoří z rostliny stejného druhu dvě barevně naprosto odlišné. Přitom ještě zjara ty dva trsy Sedum rubrotinctum (obr.č.3) tvořily jediný naprosto monotónní shluk těl.
Loni zjara mi připadl příjemný úkol. Moje kamarádka mne požádala, zda bych z barevných sukulentů vytvořil něco podobného jako dárek na rodinnou oslavu. Dala mi volnou ruku, a líbila se jí i ta hnědá mísa. Nejdřív jsem ji musel na tu slávu pořádně vycídit, a teprve poté začínal vybírat vhodné rostliny a kameny. Snažil jsem se vytvořit pestrou barevnou podívanou, která by zároveň tvořila funkční celek, protože mi bylo jasné, že oslavenkyně s ní asi na podzim nenaloží podobně jako to dělávám každoročně já (rozeberu, rozsázím).
Rostliny jsem samozřejmě vybíral podle jejich barev, ale také aby mezi nimi byly takové, na něž je spolehnutí, že ještě během toho roku vykvetou. Zároveň jsem rostlinám nechal v míse určitý prostor, který by jim při normálním tempu růstu poskytoval dostatek místa k dalšímu vývoji.
Dotázal jsem se zároveň objednavatelky, jaké podmínky k pěstování má budoucí majitelka té mísy, a jak pečlivě se stará o kytky ve své domácnosti. Bylo mi řečeno, že zalévá až když svěšují listy, což byl první předpoklad, že se z ní může stát dobrá pěstitelka darovaných sukulentů! A také že má slunečné místo na zahradě, kde rostliny mohou získat do podzimu ještě mnohem intenzivnější zbarvení, a navíc dostatečně široký parapet uvnitř, kam se mísa s rostlinami pohodlně vejde na zimu. A k tomu všemu v domácnosti dva silné chlapy, z nichž jeden jí tu mísu na podzim určitě pod střechu přestěhuje, protože keramika společně s rostlinami a kameny přece jenom něco váží!
A tak byla hnědá mísa u nás osázena naposledy. Ještě než putovala ke své nové majitelce, stihli jsme ji vyfotit z obou stran. Náš dnešní článek její fotografií začíná i končí. Snad se rostlinám na obrázcích pod dohledem jejich majitelky daří, a přinášejí jí alespoň trochu radosti.