sukulenty.estranky.cz

Čtvrt století je v životě sukulentních rostlin dost dlouhá doba. Během ní stihnou dospět, postarat se opakovaně o dostatek potomstva, a ještě k tomu nám po celou tu dobu dělají radost. A bohužel také velmi často během té doby stihnou i uhynout, protože takový už je sukulentní život. Trojice našich trichodiadem s námi naštěstí už celých pětadvacet let vydržela, a zdá se, že dokonce v náramné kondici. Když jsme ty rostliny v létě roku 1988 kupovali, vůbec jsme netušili, že se z jejich nádherných tvarů a každoroční záplavy květů budeme radovat tak dlouho. Psali jsme o nich hned v samých počátcích existence našeho webu v článku „Poklady hledejte pod zemí“ („Pěstitelská praxe“/10.1.2008), v němž je popsána i anabáze, provázející jejich tehdejší pořízení v krkonošské sukulentní zahrádce pana Lothara Bönische.
Letos v létě to tedy bylo už celých pětadvacet let, co všechny tři rostliny začaly trpělivě (a mnohdy i trpně) snášet naši (moji) péči. Vždy se s ní nějak vyrovnaly, a pokaždé po svém, jak už je tomu u těchto skromných rostlin zvykem. Za tu dobu přečkaly i velké krize, kdy mi na pěstování sukulentů nezbývalo příliš času, a sbírku jsem udržoval spíše jenom ze setrvačnosti. Kdyby ty moje kytičky z nejmilejších mohly mluvit, asi by mne za všechna ta příkoří pořádně brněly uši.
Nejmenší z té trojice je Trichodiadema stellatum. Když jsem psal výše zmíněný článek, nebyl jsem si dokonce ani jistý, zda se opravdu jedná o tento druh. Tehdy na jmenovce u ní bylo uvedeno jenom obligátní Trichodiadema sp., a k tomu ještě těžko vyslovitelná lokalita z jihu Afriky, znějící mi jako nějaká zapadlá holandská vesnička s cyklokrosovou tratí za humny. Samozřejmě že jsem po vyhození jmenovky ten krkolomný název lokality okamžitě zapomněl. Rostlině to rozhodně neuškodilo. Uprostřed letošního léta jsem se rozhodl přesadit ji po dlouhé době do větší keramické misky. Ne o mnoho větší, ale i tak si myslím, že se v tom množství čerstvého substrátu musela cítit jako znovuzrozená. Přesazoval jsem ji samozřejmě i v předchozích letech, někdy dokonce i dvakrát za rok, ale vždy zase do stejné nádoby. Za ten nový impuls k 25. výročí našeho seznámení nás čekala nádherná odměna. Poupata se letos začala objevovat v mírném předstihu oproti všem předešlým rokům, ale především v nezvyklém množství. Užasle jsem při svých návštěvách skleníku sledoval, jak jich každým dnem přibývá, až se to nádherné dění v nevelké koruně ustálilo na čísle 54!
Spočítat ježatá poupata pro mne bylo určitě složitější, než samotné pěstování té pomalu rostoucí kytky z afrického jihu (Pěstitelská praxe/19.12.2008). Za tu dobu o sobě víme v podstatě skoro všechno. Troufám si říct, že znám její potřeby a přání, a minimálně v posledních letech se jí je snažím beze zbytku (a bez výmluv na čas) plnit. Dokonce se jí, stejně jako ostatním veteránkám naší sukulentní stáje, snažím občas dělat pomyšlení. Za letních rán, nebo naopak teplých večerů v závěru tropických dnů, beru do ruky foukačku a pouštím z ní jemnou mlhu drahocenné tekutiny přímo do jejich korun, které se pak třpytí přesně jak naznačuje i jejich rodové pojmenování. V těchto složitých obdobích je to často také jediná voda, kterou dostávají, protože jejich kořeny za tropických nocí odmítají pracovat, nebo pracují jenom na částečný úvazek.
Dlouho byla  Trichodiadema stellatum v naší sbírce jedináčkem. Jsou to asi tři roky, kdy jsme jí konečně pořídili mladé sourozence. Mají se čile k světu, a také nás již v předvánočním čase potěšily prvními drobnými kvítky.
Ani po pětadvaceti letech by nebyl problém umístit tu naši sukulentní pamětnici třeba na parapetu jižního nebo východního okna. Pořád by se tam vešla i s rezervou. Nová keramická miska od Součků ze Šťáhlav má totiž vnitřní průměr pouhých 11cm, a stejná je i výška samotné rostliny, měřená od úpatí jejího kmene z povytažených kořenů až k vrcholům té záplavy listopadových květů. Stará dáma nám letos předvedla opravdovou exhibici sukulentní krásy. Díky jí za ni, a taky za trpělivost a shovívavost po celá ta léta!
Úvodní snímek je z počátku listopadu, další dva z přelomu listopadu a prosince, kdy letošní kvetení Trichodiadema stellatum vrcholilo.