sukulenty

Jak již bylo uvedeno v předchozím článku, tvarování sukulentů se neřídí podle žádných pevně stanovených pravidel. Přesto je třeba dodržovat určité zásady, díky nimž je možné snadněji a rychleji dosáhnout cíle. Tvarování sukulentů nemá kromě účelu s tvarováním klasických bonsají takřka nic společného. Jeho největšími výhodami jsou absolutní svoboda v rozhodování o způsobu tvarování, a nesrovnatejně rychlejší dosažení viditelných výsledků!
Základem úspěchu je samozřejmě zvládnutí samotného pěstování tvarovaných sukulentů, protože pouze ze zdravě se vyvíjejících rostlin je možné vytvořit nádherné stromečky či keříky, které pak můžeme v mnoha případech směle nazývat sukulentními bonsajemi. Samozřejmě je třeba i určité dávky trpělivosti, jako ostatně při veškeré práci s živými rostlinami.
Protože nejsme „opravdoví“ bonsajisté, nepotřebujeme ke své práci ani zdaleka tolik nejrůznějších nástrojů jako oni. Jejich nástrojové vybavení bývá mnohdy vskutku impozantní, a myslím si, že ve své většině naprosto zbytečné, zato však velmi nákladné. V mnohém mi bonsajistické nářadí připomíná výbavu hráčů golfu, jen s tím rozdílem, že bonsajisté si své nádobíčko obvykle nosí sami! Záleží samozřejmě na možnostech a uvážení každého pěstitele, co si hodlá pořídit a co považuje pro svoji práci za nezbytné, případně potřebné. 
Já i po dlouhých letech pěstování a tvarování sukulentů vystačím s ostrým nožem, nůžkami většími a malými, jimiž se stříhají nehty, a dále pak štětečkem, pinzetou a hliníkovou lžící. Protože tvarování sukulentů se obejde bez úprav za pomoci drátů, a taktéž se do rostlin nedlabe žádnými dlátky, i tyto pomůcky jsou pro tvarujícího sukulentáře naprosto zbytečné!
Asi největší rozdíl, který často zdůrazňuji zájemcům o tvarování sukulentních rostlin, spočívá v krácení větví řezem či stříháním, které provádíme často i do starších partií rostlin. Tedy žádné vyštipování, o němž je většina lidí přesvědčena, že právě ono je základem úspěchů při tvarování sukulentů. O vyštipování vrcholků  sukulentních rostlin se můžete dokonce dočíst ve spoustě článků v časopisech, jejichž autoři většinou nikdy sami žádné sukulenty netvarovali. Jinak by dávno zjistili, že v drtivé většině případů zaštipováním žádného hojného odnožování nikdy nedosáhnou, a představa husté koruny tvarovaných sukulentů zůstane nadále jen v rovině jejich utkvělých představ. 

Reakce sukulentů na vyštípnutí vrcholku je takřka pokaždé stejná. Poblíž rány po zásahu se objeví zpravidla jediný nový výhon, a otázkou pouze zůstává, zda vyroste vpravo nebo vlevo. Když provedeme řez do starší části větve, rána se rychle zacelí, a v jejím bezprostředním okolí začne vyrůstat množství nových výhonků. Ty v krátkém čase zarostou ránu a její okolí tak důkladně, že není zásah do rostliny vůbec patrný. Pravidlem je, že čím do staršího „dřeva“ řežeme, tím více nových výhonů v okolí řezu následně vyroste! I v tomto případě ovšem platí staré rčení, že všeho moc škodí a nic se nemá přehánět! Stonky některých sukulentů totiž po nějakém čase silně dřevnatí, a po řezu do takových částí mnohdy už naopak nevzniknou výhony vůbec žádné! Více se o této problematice dočtete v rubrice „Základy pěstování“ (Radikální řez/4.4.2008).
Řez provádíme ostrým nožem, u rostlin s tenkými stonky vystačíme s nůžkami různých velikostí. Rány ničím neošetřujeme, a pouze se snažíme zajistit, aby se do nich několik dnů po zákroku zbytečně nedostala voda. Rostliny po řezu můžeme ponechat na plném slunci i v polostínu, kde nové výhony rychleji přirůstají, ale dříve nebo později je musíme beztak vrátit na slunné stanoviště. Po nějaký čas zaléváme ořezané rostliny více a častěji, protože jejich spotřeba vody a živin je díky nárůstu nových větví větší. Pokud zaléváme méně, rostlinám to nevadí, ale obnova koruny pak trvá nesrovnatelně déle.
Existují dva způsoby postupu při tvarování. Při tom prvním tvarujeme rostlinu již od útlého věku, v případě druhém ji ponecháme růst volně a živelně libovolnou dobu, a teprve poté přistoupíme k tvarování. Záleží pouze na pěstiteli, kterou z cest si zvolí. Konečný výsledek je u většiny druhů sukulentů naprosto stejný, při druhém způsobu ovšem nesrovnatelně rychlejší!
Další zásada se týká množství vody. Pokud tvarované rostliny pěstujeme v keramických nádobách, které většinou bývají zároveň mělké, musíme rostliny zalévat častěji než když jsou zasazeny v normálních plastových květináčích. Menší množství substrátu rychleji vysychá, a stěny keramických nádob se na slunci rozpalují! My zaléváme rostliny v keramických miskách minimálně dvakrát častěji než ty ve srovnatelných nádobách z plastu, ale když je venku pod mrakem, tzto rozdíly se samozřejmě rychle mažou.
Výhodou klasických sukulentů oproti stromům či keřům listnatým nebo jehličnatým je minimum péče. Zvláště pokud jsou tvarované sukulentní rostliny umístěny od jara do podzimu venku, můžete od nich bez obav odjet na dovolenou třeba uprostřed letních veder. Dva týdny bez vaší péče přečkají úplně v pohodě, a často vypadají ještě lépe než před vaším odjezdem! V tomto ohledu nám mohou pěstitelé klasických bonsají jen tiše závidět!
Ještě jednu nezanedbatelnou výhodu mají tvarované sukulenty. Nepotřebují ani soustavnou péči při vlastním tvarování, protože i silně přerostlé větve lze v jejich případě velice snadno následně zkrotit radikálnějším řezem. Pravidelná péče je ale na rostlinách samozřejmě znát!
Naše postřehy z tvarování nejrůznějších druhů sukulentů se budou postupně objevovat v článcích této rubriky, stejně jako zajímavé nápady, týkající se jejich aranžování.
Série obrázků v dnešním článku ukazuje na příkladu barevných kultivarů Aeonium arboreum, jaký může být sled událostí po radikálním řezu. Obr.č.1 je z února a v blízkosti řezné rány se začínají objevovat první náznaky budoucích výhonů. Obr.č.2 je z počátku března, kdy výhony již trochu zesílily. Obr.č.3 je celkovým pohledem na stejnou situaci. Obr.č.4 z počátku května ukazuje jak výhony zmohutněly, na jarním slunci ztmavly a již zcela zakryly řeznou ránu. Obr.č.5 ukazuje obě pokusně tvarovaná aeonia již v plných letních barvách na počátku července, kdy už jsou dobře patrné jednotlivé větve budoucího stromku. Obr.č.6 z poloviny listopadu s částečnou ztrátou letního zbarvení v období příprav na dlouhé zimní období sucha, během něhož opadá polovina listů a voda bude pro rostlinu náramnou vzácností. Po vánocích čeká rostliny druhá fáze řezu, při níž zkrátíme všechny nové větve přibližně v polovině a zároveň rostliny přesadíme do česrtvého substrátu a o něco větších květináčů. Na podzim se o jejich osudu a vzhledu dozvíte více znovu v této rubrice.