ZÁZRAKY skoro NA POČKÁNÍ
Pěstitelé sukulentů moc dobře vědí, že pokud chtějí v jejich tvarování dosáhnout nějakého viditelného výsledku, většinou k tomu vede dosti zdlouhavá cesta. Na druhou stranu ale ta cesta nebývá ani zdaleka tak vleklá, jako v případě opravdových bonsají, a také způsoby k dosažení kýženého výsledku jsou v případě sukulentů mnohem jednodušší. Existují i druhy, u nichž jde všechno ještě o poznání rychleji. Takové sukulenty pro nedočkavce, u nichž jde všechno takřka samo, dalo by se říci. K těm dozajista patří i drobnolistá stromkovitá tlustice Crassula sarcocaulis, o jejímž pěstování jsme v příslušné rubrice našeho webu již v minulosti psali (19.7. 2009).
Pokud se vám jeden rok od zakořeněného vrcholového řízku k docela hezkému stromečku s korunou plnou drobných kvítků zdá přijatelným časovým úsekem, pak najdete v Crassula sarcocaulis rostlinu pro podobné počínání jako stvořenou. Zmíněný řízek se na slunečném stanovišti a za vydatné zálivky promění díky přirozenému dichotomickému dělení větví, posílenému ještě občasným krácením výhonů, během půl roku v docela hezký stromek. Jeho kmínek navíc krácením větví výrazně zesílí a koruna nápadně zhoustne
Začněme tím, že vše co naroste během české zimy v předjaří nemilostrdně
ostříháme, protože při veškeré snaze nedostatek světla vykoná své a zimní přírůstky jsou neduživé. Na konci února ostříhané a zcela holé větve stačí znovu docela hezky obrůst zpravidla již do přelomu března a dubna (obr.č.1), kdy už je sluníčka přece jenom více a dny se navíc výrazně prodlužují.Jakmile to jarní počasí jen trochu dovolí, stěhujeme naše stromečky ven. Protože Crassula sarcocaulis pochází z vysokých poloh, je to rostlina nezvykle otužilá a nezničí ji ani přízemní mrazíky. A také je neskutečně žíznivá. Zprvu ji ještě zaléváme většinou jednou týdně, ale jakmile nastanou teplejší noci a klasické letní dny, 
vodu naše rostliny dostávají klidně i třikrát týdně, pokud zrovna nezaprší (obr.č.2). Množství větví v korunách a další, přibývající díky přirozenému větvení, stačí obvykle vodu zpracovat během čtyřiadvaceti hodin. První zárodky tmavě červených poupat se obvykle objevují v půli července. Květy se otevírají během srpna a koruny stromečků zdobí třeba i dva měsíce! Rostlinu z úvodního snímku můžete vidět znovu i na poslední fotografii, z níž je patrné, jaký za těch několik letních měsíců udělala pokrok. Když chceme, aby všechny rostliny nevykvetly najednou, existuje jednoduchý a léty osvědčený fígl. Stačí v průběhu května nebo června znovu ostříhat vrcholky větví a vyčkat až opět obrazí, protože teprve na nových výhonech se objeví červená poupata. Čím později toto krácení provedeme, tím více se kvetení rostliny oddálí směrem k podzimu.
Pod střechu naše stromečky stěhujeme až mezi posledními opozdilci, protože letněné Crassula sarcocaulis na podzim v pohodě snesou i mrazy okolo -5°C, pokud jsou v suchém substrátu, tak i -12°Celsia! Na cestu domů jejich korunu každopádně zbavíme suchých zbytků květenství jako účinnou prevenci proti zimnímu výskytu vlnatky, a ještě lépe i většiny větví. Vzhledem k výše uvedenému si s tvarem jejich koruny před zimováním nemusíme dělat příliš starostí. Ten správný čas přijde zase až v předjaří!
