sukulenty.estranky.cz

Je to již déle než dva roky, kdy jsme psali o kristátách kultivaru Aeonium arboreum, zvaném 'Atropurpureum' (20.3. 2010). Jsou to ty rostliny někde na půli barevné škály listů mezi přírodně zelenou a takřka černou, nazývanou mezi pěstiteli 'Zwartkopf', 'Schwarzkopf' nebo 'Short Black'. V pěstitelském článku jsme se také zmínili o nestálosti kristátních forem A. arboreum, které se nejčastěji vyskytují právě v případě 'Atropurpureum'. Psali jsme o jejich neustálých pokusech návratu k „normálnímu“ růstu, a pak zase třeba zpět ke kristátnímu, a také o rostlinách „na půli cesty“ mezi normálním a kristátním růstem, vytvářejícími sice normální, ale značně zdrobnělé růžice.
Asi před třemi lety přišla při jedné návštěvě u pana Bittmana v Dymokurech řeč na tuto problematiku. Pan zahradník mne zavezl(výtahem) do svého „šlechtitelského“ patra, kde se kdysi hojně věnoval selektivnímu výběru nejrůznějších barevných odchylek sukulentů čeledi Crassulaceae. Vybíral vždy z nejkrásněji zbarvených jedinců, které pak ponechával k dalšímu výběru a množení. Sledoval při tom vytrvalost jejich zbarvení, a teprve když mu připadala dokonale ustálená, kultivar pustil do oběhu mezi pěstitelskou veřejnost. Opravdoví zahradníci to tak dělají od nepaměti, a ve starých zahradnických knihách se o tom můžeme hodně dočíst!
Dnes je krásné české slovo „ustálený“ čím dál častěji nahrazováno synonymem „stabilizovaný“. Po dlouhé době jsem opět zaslechl ono první slůvko v souvislosti s kristátami Aeonium 'Atropurpureum'. Pan Bittman tehdy tvrdil, že ty co vidím jsou už poměrně ustálené, a tak jsem čtyři z nich koupil a odvezl domů. Nedělal jsem si iluze, že to budou kristáty „na věčné časy“, ale doufal jsem v jejich delší výdrž, případně jsem plánoval vyžezat z nich později alespoň ty nejkrásnější hřebínky.
Jak již bylo řečeno, kristáty jsou u nás již déle než tři roky, a nezaznamenal jsem u nich ani jediný případ nárůstu normální listové růžice! Rostliny tedy překonaly veškerá má očekávání, a navíc mi den za dnem neustále dělají radost svými postupnými proměnami tvaru a vzhledu.
Zprvu jsem uvažoval, že je využiji na množení. Jenomže jak rostly, stále jsem s použitím ostrého nože otálel a říkal si, že ještě počkám, když jsou tak zajímavě rostlé. Když dostaly své keramické nádoby, bylo rozhodnuto. Stanou se z nich sbírkové rostliny pro vlastní potěchu až do té doby, něž se v jejich genetice zase něco rozhasí (resp. znormalizuje!). 
Sám se sebou jsem uzavřel jakousi úmluvu o nezasahování do jejich vzhledu. Péči o ně jsem kromě zalévání a pravidelného přesazování omezil pouze na občasné odstraňování suchých listů, které bývají nejčastějším úkrytem pro vlnatku. U kristát s hustými hřebeny to však není ani zdaleka tak snadná činnost jako u běžných rostlin s listovými růžicemi. Tam stačí klepnout do kmene a suché listy se okamžitě poroučejí k zemi. Zde je třeba využít pinzety a trochu zašťourat pod okraji jednotlivých hřebenů, a případně si ještě vypomoci štětečkem. Lístky kristát jsou mnohonásobně menší než u normálních jedinců, a tak často přijde vhod kombinace obojího.
Kristáty Aeonium 'Atropurpureum'  jsou rostliny snad ještě žíznivější, než jejich normálně rostoucí příbuzenstvo. Ty naše sázíme už déle než dva roky stále do stejných keramických misek, takže jak přirůstají a zvedají se od země, vysávají vodu ze substrátu čím dál rychleji. Přesazujeme je dvakrát za rok. Je to ryze praktické opatření, protože velká část vlasových kořenů je přirostlá na stěnách misek a málo funkční ( nebo zcela  nefunkční). Díky častějšímu zalévání (od jara do konce léta dvakrát týdně) se samozřejmě substrát i rychleji zasoluje. V teplých dnech zaléváme konvičkou přímo shora na hřebeny, v zimě raději do substrátu, aby se voda příliš dlouho nedržela v nejrůznějších zákoutích, jakých tyto bizarní rostliny nabízejí nepřeberné množství.
Samozřejmostí je maximum slunečních paprsků po celý rok. Beztak na konci podzimu začne tmavé zbarvení drobných nesukulentních lístků postupně blednout, a znovu tmavnout zase až na počátku jara. Podobně jako růžicovitě rostoucí jedinci, i naše kristáty 'Atropurpureum' jsou spolehlivými ukazateli množství slunečních paprsků. Podle změn jejich zbarvení spolehlivě ordinujeme zálivku i spoustě dalších sukulentů v našem skleníku. Především na sklonku zimy jsou to v pomocníci vskutku k nezaplacení!
Naše kristátní atropurpurea tedy dostala absolutní růstovou volnost. Nezažila žádné zásahy do růstu a tvaru, a pokud vše půjde takto dál, tak ani nezažijí! Necháme přírodu zase jednou tvořit a budeme jen s úžasem přihlížet, jakou podívanou nám připraví! Nebudeme vzájemně se prolétající hřebeny a hřebínky nikterak přikrášlovat k obrazu svému, jak to máme ve zvyku u mnoha jiných sukulentíků v naší sbírce. Tady jsem si jistý, že bychom dokonalosti matky přírody stejně asi nikdy nedosáhli!Na úvodní dvojici snímků je stejná kristáta Aeonium 'Atropurpureum' nejprve v červnu roku 2010 a pak v dubnu 2012. Totéž se s jinou kristátou stejného kultivaru opakuje na dvojici následujících fotografií! A poslední dvojice snímků ukazuje další z našich „ustálených' kristát, tentokrát sice pořízených ve stejný dubnový den, ale z obou pohledových stran!