Zimní ÚDRŽBA TLOUŠTÍKŮ
V létě roku 2012 jsme v této rubrice psali o miniaturním lesíku, sestávajícím z trojice rostlin Trichodiadema bulbosum („Tři tlouštíci v pusté krajině“). Článek končil prvními květy na vrcholu jedné z rostlin a přáním, aby spolu ti tři malí tlouštíci vydrželi pohromadě co možná nejdéle (obr.č.1). Na sklonku letošní nezvykle mírné zimy jsem se odhodlal k radikální redukci korun většiny našich sbírkových rostlin Trichodiadema bulbosum, a mému řádění s nůžkami neunikly ani ty tři stromečky v mělké oválné misce. Samotné krácení není v případě Trichodiadema bulbosum žádná věda. Stačí obyčejné nůžky, s nimiž postupujeme podobně jako při stříhání živého plotu, pokud samozřejmě nemáme v plánu nějaké extravagantní tvary jejich korun. Trichodiadema bulbosum ale není rostlinou stvořenou pro nějaké velké vymýšlení. Pro pěstitele s fantazií je v takovém případě k dispozici příbuzná Trichodiadema densum, skýtající v tomto ohledu mnohem více možností.
Trichodiadema bulbosum ale zase po radikálním zkrácení ob
růstá mnohem rychleji. Měl jsem vše propočítáno tak, aby se koruny trojice stromků pořádně zazelenaly do konce jara, a o něco později pak rostliny ještě stihly i vykvést. Teplé a nezvykle slunečné počasí na přelomu zimy a jara ale vše neskutečně uspíšilo. Díky vlídnému počasí jsem mohl zalévat mnohem častěji, než bývá touto dobou v jiné roky možné.Koruny stromků jsem zbavil veškeré zeleně někdy v polovině února, a také jsem se při té příležitosti snažil z jejich větví odstranit i většinu suchých pozůstatků starých listů. Je to piplačka, ale v zimě bývá času více než kdy jindy. Pak už zbývalo jen obrnit se trpělivostí a čekat, až se vrcholky zredukovaných korun konečně zazelenají. Vody se rostlinám v takových chvílích vyplatí dávat o mnoho více než za normálních okolností, což platí všeobecně pro veškeré radikálně zkrácené sukulentní rostliny. A nárůst desítek miniaturních výhonků najednou v případě Trichodiadema bulbosum stojí tyto rostliny opravdu hodně sil.
První náznaky nové zeleně se objevily asi za tři týdny, a koncem března už začínala obnova korun nabývat nadějně povzbudivé podoby (obr.č.2). Jak bývá u trichodiadem zvykem, objevují se mnohé nové výhonky i na místech, kde jsme s nimi už příliš nepočítali a vůbec se nám většinou nehodí do budoucí tvarové koncepce stromečků. Mám na mysli především jejich nárůst na ztloustlém kmínku z povytažených kořenů. Dokud jsou výhonky mladé a měkké, stačí se jich lehce dotknout prstem a jsou pryč. Další už obvykle na stejném místě nevyrostou.
Za další tři týdny jsme stejnou trojici fotili znovu (obr.č.3). Za normálních okolností by změny v koruně byly za tak krátké období jen nepatrné. Letos ale vše probíhalo opravdu mnohem rychleji. Nyní už jen zbývá vrátit na svá místa kameny, povrch substrátu dosypat malými kamínky a rostlinám dopřát pořádnou sluneční palbu, kterou Trichodiadema bulbosum jako jeden z mála zástupců rodu snáší velmi dobře, a která rostliny výrazně stimuluje ke kvetení. Ty v letním makroloňáku kvetou každoročně o poznání dříve i hojněji, než rostliny stejného druhu ve skleníku. Kvést začínají obvykle v červnu a dokvétají mnohdy ještě na přelomu září a října, protože květy na vrcholcích rostlin se objevují hned v několika vlnách. Letošní rok je zatím v mnohém výjimečný, tak se necháme překvapit, co nám přinese s těmito mimořádně odolnými rostlinami, které vzhledem ke svým rozměrům mohou celý život spokojeně prožít na běžném okenním parapetu.
