Žíznivé MEXICKÉ LESÍKY
Mexický rozchodník Sedum treleasei patří k tomu vůbec nejodolnějšímu, co rozmanitá čeleď tlusticovitých (Crassulaceae) nabízí. O rostlině jsme psali už v minulosti v rubrice „Pěstitelská praxe“ (13.11. 2009) a potom ještě jednou v souvislosti s jejím letněním (Tvarování a aranžování/4.9.2010). Právě v druhém článku jsme popisovali, jak zajímavých tvarů mohou jinak zřídka odnožující rostliny Sedum treleasei dosáhnout, pokud je od jara do podzimu vystavíme plnému slunci,větru a dešti. A právě takto rozvětvených jedinců jsem letos využil při výsadbě do společných nádob.
Výsadba je to v obou případech trochu strohá, protože se v případě S. treleasei ani při mnohem hojnějším větvení nejedná o typické sukulentní stromečky, jak je známe v mnoha provedeních například u jim příbuzných tlustic (Crassula). K osázení mladými rostlinami S. treleasei jsem využil ploché keramické misky oválného tvaru, v nichž je sotva dvoucentimetrová vrstva písčitého substrátu. Protože je letos povrch substrátu docela často skrápěn pořádnými proudy vody (z nebe i konve), může se z fotografií zdát, že rostliny jsou zasazeny téměř v samém písku. Chudá zem ale této a jí podobným rostlinám maximálně vyhovuje, protože v ní rostou přirozeně, ale zrnka písku na povrchu jsou výsledkem postupného vyplavení zeminy deštěm. Pod povrchem samozřejmě ještě nějaká zůstala!
Jinak se jedná o rostliny velice žíznivé, tedy ve srovnání s většinou ostatních sukulentů. Podobně jsou na tom i další mexické rozchodníky tohoto typu, jakými jsou třeba S. burito nebo Sedum morganianum, které pěstujeme především jako převislé v závěsných květináčích.
Dvojici našich mexických lesíků zaléváme minimálně 2x týdně, ale trochu vody v době veder dostanou každý večer, kdy naše letněné rostliny kropíme jakmile zapadne sluníčko! Jsem zvědav, zda v minimu substrátu budou rostliny letos vytvářet ještě další ramena, nebo zda už porostou jenom do výšky, jak jsme tomu u S. treleasei zvyklí při pěstování ve skleníku. Tam větvení této rostliny dosáhneme jen a výhradně řezem větví a jejich následným obrůstáním. Jedinci z letnění zajímavých tvarů dosahují bez našeho přičinění, a mnohdy z nich naopak ještě některé přebytečné větvičky odstraňujeme! Díky živelnému nárůstu tak keříky nehyzdí citelné stopy po řezu, a rostlinky se přitom mají čile k světu. Motoristickou terminologií řečeno je to letní jízda s věčně plnou nádrží!
