sukulenty

Někdy může příliš práce ve skleníku za vydatné podpory sluníčka unavit i duševně, takže mi nemějte za zlé, že na chytřejší název článku jsem tentokrát prostě neměl. Ona to byla z nouze ctnost, protože vlastně ani neznám přesný druhový název rostliny, o níž tento článek pojednává. Rod Lampranthus je dosti početný, zahrnující více než dvě stovky vzájemně si často velmi podobných druhů rostlin keříčkovitého růstu. Zatímco některé druhy rostou vzpřímeně, jiné poléhají, což je předurčuje k pěstování v závěsných květináčích. Právě tak jsem tyto mimořádně odolné a slunce milující rostliny poznal před mnoha lety v zahradnictví pana Jaroslava Bittmana v Dymokurech. Už tehdy jem činil nesmělé pokusy s jejich tvarováním, protože jsem se nacházel v „tvarovacím“ období svého sukulentářského života, kdy mne zajímalo vše, co stromeček jenom vzdáleně připomínalo nebo by v nejbližší budoucnosti připomínat mohlo.
Společným znakem rostlin rodu Lampranthus jsou úzké, podlouhlé listy s třemi hranami a především nádherné květy, kterých bývá bez rozdílu druhu opravdová hojnost. Květy po určitou dobu dokonce zcela zakryjí samotnou rostlinu, což musí být obzvláště kouzelné v jejich domovině na jihu Afriky, kde je jejich výskyt popisován od Namibie až po jih Kapska. Rostlinu z dnešního článku ovšem mám ze zmíněného zahradnictví a s velkými pochybnostmi jsem si ji troufnul provizorně určit jako Lampranthus roseus. V knize „VYGIES Gems of the veld“ (E.J. van Jaarsveld a U. de Villiers Pienaar) jsem našel obrázky miniamálně pěti jiných druhů lamprantů, které byly od této rostliny co se květů týče k nepoznání. 

Jenom L. roseus ale měl tak pestrou škálu květů, že se do ní vešly všechny barvy od takžka bílé až po sytě fialovou s mnoha přechodnými odstíny a barvami. Mimochodem v této knize je rostlinám rodu Lampranthus věnováno celých 13 stran, což je více než zabírají litopsy a konofyta (Lithops a Conophytum) dohromady. A řeknu vám, že je to náramná podívaná.
Když jsme rostliny přivezli domů, ihned jsem začal pracovat na jejich tvaru a mezitím s napětím čekal až se objeví první kvítky. Pokud těmto rostlinám dopřejete od jara do podzimu maximum slunce i hojně vody, a v zimě je necháte někde v chladnu trochu odpočinout, je to co se květů týče sázka na jistotu. Troufnu si tvrdit, že odolnější rostliny v rámci čeledi Aizoaceae neexistují!
Samozřejmě jsem všechny rostliny nesestříhal a nenasázel do misek, takový magor zase nejsem. Větší část jich zanedlouho poputuje do závěsných květináčů, které zavěsíme někde na zahradě v místech, kam sluníčko může od rána do večera. Jedině tak zůstanou listy na povrchu modrozelené a větve husté jako doposud.
Sukulentáři těmito rostlinami většinou opovrhují, protože jim připadají příliš obyčejné. Pro milovníky krásných květů a netrpělivé tvůrce sukulentních stromečků jsou to naopak kytky jako stvořené. Zatímco v teplých měsících snášejí vodu klidně i dvakrát v týdnu, v zimě stačí zalít jednou za měsíc, vždy teprve když zpozorujeme výraznější svrašťování listů. Jen málokteré rostliny z čeledi Aizoaceae snesou tolik pěstitelských přehmatů jako tyto. Navíc lampranty nemají tak výrazně odděleno období klidu a vegetace jako jsme tomu zvyklí u většiny jejich příbuzenstva (Lithops, Faucaria, Titanopsis atd.), takže nevhodně načasovaná zálivka až na výjimky (extrémní chlad) nezpůsobí žádnou pohromu. Stejně tak nemusíme spěchat s jejich podzimním stěhováním, pokud je letníme, protože poklesy teplot k bodu mrazu snášejí velice dobře.
Snadné je i množení z vrcholových řízků, které koření spolehlivě a především rychle, takže příznivci tvarování mají neustále dostatek materiálu pro potencionální sukulentní školku. V případě tvarování i zde platí, že žádné vyštipování vrcholků nemá význam a jen opravdový řez přináší husté větvení a krásnou korunu. Vyplatí se nechat rostliny nějaký čas růst zcela živelně, a teprve poté se pustit do jejich tvarování systémem postupného „prořezávání“ koruny od všeho přebytečného a nepotřebného. I když to přeženeme, máme naštěstí co do činění s rostlinou, která svým vcelku bujným růstem případné chybičky rychle zacelí.
Stříhat je přitom možno takřka kdykoliv, snad jen s výjimkou násady poupat, protože o nádherné květy je zbytečné přijít. Tvar rostliny sice částečně vezme za své, což se ale dá napravit opět velice rychle. Staré zbytky zaschlých květů je vhodné průběžně odstraňovat, protože se na nich ráda usazuje vlnatka. Kvítek na snímku má průměr přes čtyři centimetry, ale mezi lampranty se najdou i druhy s květy šesticentimetrovými! Též barev a jejich odstínů nabízí druhově bohatý rod nepřeberné množství a o některých z nich se dozvíte v rubrice “Pěstitelská praxe“! Jen je z nich třeba vybrat ten správný k tvarování. Do závěsných nádob či obyčejných květináčů se hodí úplně všechny. Kdo nehledá sukulentní vzácnosti a stačí mu nádherné květy za minimum péče, ten nechť se řídí podivným heslem z titulu tohoto článku.
Na úvodním snímku je dosud živelně narůstající rostlina se zaschlými zbytky květů. Stačí vzít nůžky a za chviličku z ní máte polotovar, jak vidíte na snímku druhém. Další trojice fotografií patří květů, z nichž ten první se právě rozvíjí. A na závěr rostlina již částečně tvarovaná, zasazená v keramické misce odpovídající velikosti.