sukulenty.estranky.cz

Sotva polevily ukrutné a dlouho trvající mrazy, zavalil nás sníh. Nastala opravdová kalamita, během níž se do Jihlavy bylo možno autem úplně bez problémů dostat snad jenom z jihu, zatímco z ostatních směrů stály dlouhé kolony aut, zapadlých v závějích. Dálnice D1 byla ucpaná hned na několika místech, a co chvíli k nám z dálničního přivaděče doléhaly zvuky sanitek a vozidel hasičů, jedoucích k místům havárií. Do začátku sukulentářského povídání v Libochovicích zbývaly už jen dva dny, a já stále nevěděl, jak se tam co možná nejbezpečněji dopravit. Slíbil jsem, že na předjarním „POVÍDÁNÍ O SUKULENTECH“ budu přednášet o těch našich, pěstovaných od jara do podzimu pod širákem v trochu drsnějších podmínkách, než jaké panují třeba zrovna v Polabí. Vše to upekla paní Dáša Petrlíková, pěstitelka sukulentů a majitelka rozsáhlé sbírky rozchodníků rodu Sedum, o nichž je i její parádní web www.sedum.cz! Upekla to ještě dříve, než se začalo péct vánoční cukroví, a já jí tehdy slíbil, že poprvé v životě vyrazím přednášet mimo Jihlavu!
Slovo se má držet. Protože hrozilo náledí, a plánované spoje na sebe dost rychle navazovaly, vydal jsem se na cestu raději už v pátek večerním autobusem a přespal v Praze u kamarádů, abych mohl ranním vlakem pokračovat do Roudnice nad Labem. Po celou cestu kolem Labe jsem z vlaku nespatřil ani stopu po sněhu, kterého prý tu měli za celou letošní zimu dohromady asi čtyři centimetry! Obloha byla modrá a vše nasvědčovalo tomu, že do kraje pod horou Říp už se zvolna vkrádá jaro! U vlaku už na mne čekal Honza Müller, kaktusář a člen roudnického spolku, který na podzim doprovázel paní Dášu Petrlíkovou při oné zvláštní ranní návštěvě u nás při jejich cestě na Slovensko („Chvála sukulentářskému bláznovství“), o níž jsem psal v naší rubrice stejného názvu jako měla akce v Libochovicích! Její oficiální začátek byl v 9.00 hodin, tedy právě ve chvíli, kdy jsme před roudnickým nádražím nastupovali do jeho auta. Honza mne uklidnil sdělením, že jelikož vezeme promítací zařízení, bez nás určitě nezačnou! A že první přednáška opravdu začíná až v deset!
Když jsem se z parkoviště blížil ke dveřím restaurace „KONÍRNA“, zevnitř to už po ránu hučelo jako z úlu! Povídání nejen o sukulentech už tady zjevně bylo v plném proudu! Hospoda vypadala útulně a k mé velké radosti byla plná! V obrovských kamnech praskala polena, a voněla tu ranní káva, při níž se vedly hovory o útrapách sukulentářské zimy, ale především o pěstitelských plánech, spojených s blížícím se jarem. Sjeli se sem pěstitelé a milovníci sukulentní krásy z různých končin, kteří se však většinou už znají „přes kytky“ nebo z různých jiných akcí, týkajících se naší společné záliby v sukulentech. 
Připravovala se promítací technika, což jako beznadějný technický antitalent pokaždé sleduji s úctou a pokorou, a zároveň s obavami, zda ji vůbec budu schopen zvládnout. Na plátně už se objevují fotky sukulentních bonsají. Jejich autor a první přednášející Honza Gratias je neustále v obležení diskutujících. Zdravíme se spolu, chvíli povídáme. Když se v českém sukulentářském mikrosvětě řekne JGR, všichni vědí že řeč je právě o něm (tak jako třeba o JFK v Americe!). Neúnavný propagátor sukulentů, jemuž se podařilo vytrvale narušovat a následně prorazit zdánlivě pevnou a neprostupnou kaktusářskou hradbu, a prosadit do časopisu „Kaktusy“ články o našem milovaném „zelí“. A taky o sukulentech napsal několik knih, z nichž jedna se stala biblí vyznavačů tvarování rostlin tučnolistých. „SUKULENTY jako BONSAJE“ zní její název, vyšla už v roce 1999, a od té doby v ní pořád listuji a hledám, když potřebuji rychle získat potřebné informace. Jako všechny Honzovy knížky je i tato přehledně řešená, čtivě napsaná a plná praktických informací. Toť velká výhoda knih, které píší praktičtí pěstitelé, a navíc pečlivci a pedanti, což všechno dohromady je Mgr. Jan Gratias, dlouholetý člen pořádajícího Klubu pěstitelů kaktusů a sukulentů v Roudnici nad Labem. Pečlivost samozřejmě provázela už přípravu Honzovy přednášky. Fotografie z vlastní sbírky i ze skleníků jeho přátel (včetně našeho!) opatřeny popisky, které Honza slovem už jenom doplňuje o další údaje. Je to zkušený přednáškový matador, a tak stíhá během povídání zodpovídat dotazy z publika a diskutovat s ostatními (snad to nebudou chtít po mně, říkám si v duchu). Jeho přednášek jsem už zažil několik, a všechny mi přinesly hodně nového. Honzův fotografický archiv je úctyhodný, a jeho hlava dokonale nahrazuje velkou sukulentářskou encyklopedií!
Plná hospoda je lepší než poloprázdný sál! Snímá ze mne trému, protože v českých (i moravských) hospodách jsem se odjakživa cítil dobře (v jedné jsem dokonce hned od narození bydlel!), a cítím se i teď, když už nepiju alkohol! Daleko větší nervy mám z ovládání projektoru, ale Honza Müller mne s pochopením seznamuje s puntíkem, na který budu mačkat především. Zdá se to být docela jednoduché (jen aby to fungovalo, říkám si), a sám sobě slibuji, že jiného se za nic na světě nedotknu!
Protože se jedná o akci ryze amatérskou, nikdo z přednášejících nežádá žádný honorář ani profinancování cestovních výdajů. POVÍDÁNÍ O SUKULENTECH je srdeční záležitost, pořádaná pro radost a potěchu vlastní i druhých nadšenci z roudnického kaktusářského spolku, především pak dobrou duší celé akce Dášou Petrlíkovou. Ta už odevzdala JGR jako poděkování tričko s nádhernou kytkou (Crassula 'Morgan's Beauty') a na řadě jsem já, abych přítomným ukázal pár letních obrázků z naší zahrady, z nichž některé znáte z fotogalerie „Chvála letnění“ i z mnoha článků na tomto webu. Ještě než jsem začal, požádala paní Petrlíková přítomné kuřáky o trochu tolerance k nekouřící většině. Sám jsem kuřák, ale dá se říci že tolerantní, takže jsem od samého rána bral za samozřejmost chodit s drogou ven na parkoviště. Někdy uprostřed mého povídání začalo pozvolna mizící cigaretový dým přebíjet něco mnohem příjemnějšího. Z kuchyně to vonělo už od rána, ale teď přišel čas oběda a servírka během mého povídání začala před posluchače předkládat první ukázky kuchařského umění, kterému jsem já vzdal hold bezprostředně po skončení své přednášky. Posluchači mne odměnili potleskem, a paní Petrlíková tričkem s mojí milovanou rostlinou Trichodiadema densum!
Pohoda libochovické akce spočívala nejenom v povídání a barevných obrázcích sukulentů, ale především v tom, jak v „KONÍRNĚ“ vše plynulo tak nějak samozřejmě a nerušeně. Žádná oficiální přestávka na oběd, dostatek času mezi jednotlivými přednáškami a nerušící pojídání lahodných pokrmů, kdykoliv na ně účastník akce zrovna dostal chuť! Vzpomněl jsem si na slova herce Jaroslava Duška v minulé příloze Lidovek, že všechno se má dělat tehdy, kdy na to člověk má náladu, a ne kdy mu to určí nějaký harmonogram! A že teprve pak nastane ona kýžená harmonie a pohoda, což se tady v Libochovicích potvrdilo měrou vrchovatou.
Chvilku jsme si povídali z panem doktorem SvatoplukemRybou, ikonou českého sukulentářství a člověkem ryzího charakteru! Dostal jsem o něj maličké hlízky mně dosud neznámé Begonia sutherlandii, a také pozvání k návštěvě jeho sbírky v Rakovníku. Potkal jsem se taky s „klukem od kytek“ Sašou Táslarem z Mostu, a báječně se celý den bavil s „kluky od kytek“ ze Slaného. Seděli jsme společně hned u kuchyně a výčepu, takže jsme veškeré ty dobroty i jejich vůně měli takříkasjíc z první ruky! Protože nejenom sukulenty živ jest člověk, kromě jídla a pití přišlo i na humor, který je opravdovým kořením života, a jehož jsem si s nimi užil měrou vrchovatou!
Posledním přednášejícím byl pan Jiří Hadamovský z Příbrami. Odborník a znalec v pěstování rostlin, kterým se lidově říká „smrdutky“, a oficiálně ještě docela nedávno patřily (a v mé hlavě stále ještě patří) k čeledi Asclepiadaceae, ale nyní už zase patří někam jinam! Obdivuji všechny lidi, kteří je ve „velkém“ pěstují, protože až na výjimky chtějí trochu jinou péči než většina ostatních sukulentů. Musíme je trochu víc chránit před slunečními paprsky, více je sledovat při zimování a zálivce, a především chránit před vlnatkou, pro níž jsou obrovským magnetem. Právě aktivita tohoto nepříjemného škůdce spoustu lidí od jejich pěstování odradí, a tak můžeme být vděčni, že existují pěstitelé jako pan Hadamovský, jejichž prostřednictvím pak můžeme sledovat přehlídku úžasných květů. Troufám si říci, že co se právě jejich krásy týče, nemají tyto rostliny v říši sukulentů konkurenci!
Po krátkém systematicko-pěstitelském úvodu následovala pestrá přehlídka zmíněných květů. Tolik mých oblíbených huernií jsem snad neviděl ani v knize J. Pilbeama „Stapeliads“. A když se na plátně objevily květy Edithcolea grandis, hospodou to jen zahučelo! Příroda nám jejím prostřednictvím znovu připoměla, jak velkou je čarodějkou, a pan Hadamovský zase prokázal, jak zdatným je pěstitelem, když může nabídnout fotografie kvetoucí rostliny ze své vlastní sbírky! Od paní Petrlíkové se mu dostalo poděkování ve formě trička s kvetoucí Orbea ciliata, a od nás ostatních potlesku. Zvláštní je, že Příbram mám už dávno spojenou právě s rostlinami čeledi Asclepiadaceae, protože odtud byl i jejich neúnavný propagátor, již zesnulý Jan Klikar!
Čtvrté triko po zásluze obdržel z rukou Dáši Petrlíkové majitel restaurace „KONÍRNA“, protože společně se svým kolektivem výrazně přispěl k pohodovému průběhu celé akce! Sklidil za to také bouřlivý potlesk. Ode mne například za moravského vrabce jako od maminky za cenu vskutku lidovou, i za vzornou a vždy usměvavou obsluhu po celý den.
U vchodu do kuchyně se chvíli před touto slavnostní tečkou za „POVÍDÁNÍM O SUKULENTECH“ už zase něco peklo, což nám vzápětí bylo oznámeno paní Dášou Petrlíkovou a potvrzeno panem hospodským. Z akce se stane tradice, a příští rok přibližně ve stejnou dobu se v „KONÍRNĚ“ setkáme znovu!
Poté nastalo loučení, a lidé se začali postupně rozjíždět do svých domovů. Paní Petrlíková nám objednala velká a moc dobrá kafíčka, při nich jsme s několika přáteli akci zakončili chvilkou předjarního povídání. Do Prahy mne autem vzal druhý z mužů, kteří doprovázeli paní Dášu Petrlíkovou při zmiňované podzimní návštěvě našeho skleníku v Pávově. Honza Hadrava je milovníkem a znalcem netřesků, ale samozřejmě taky kaktusářem. S partou nadšenců vydávají pro hrstku vážných zájemců časopis o zimovzdorných sukulentech se symbolickým názvem SEMPPRESS! Jedno jeho číslo leží teď na mém stole a čeká na recenzi, která se zanedlouho objeví v příslušné rubrice. Obsah i grafické zpracování časopisu je pro mne naprosto fascinující! Časopis je to pestrý, čtivý od začátku do konce, s mnoha nádhernými fotografiemi z ukrajinských, italských i jiných hor, afrického království Lesotho i českých zahrad, a to vše v souvislosti z mrazuvzdornými sukulenty. Cestou jsme s Honzou povídali o krétských horách, a taky o nadšencích od kytek, díky nimž vznikají právě takové časopisy, nebo třeba i podobné akce, z jaké jsme se právě společně vraceli do svých  domovů. Z auta mne Honza vysadil rovnou u metra na Černém mostě, a sám pokračoval domů do Říčan. Díky tomu jsem měl čas ještě na jedno kafe na Florenci, a o půl osmé večer už jsem seděl doma v Pávově a s nadšením Ivaně líčil, co všechno jsem za posledních 24 hodin zažil, s kým ze známých  jsem se potkal, koho nového jsem poznal a jak málo jsem toho naspal!
Na závěr se sluší poděkovat paní Dáše Petrlíkové za pozvání, které neodmítnu ani nikdy v budoucnu. I za nádhernou atmosféru, jaká díky ní v libochovické „KONÍRNĚ“ po celý 18.únor roku 2012 panovala. A také paní Dáše Brezinové, která z Rakovníku do Libochovic „přivezla“ nejpočetnější výpravu poschuchačů (12), a která zorganizovala ještě s dalšími nadšenci podzimní „POVÍDÁNÍ O SUKULENTECH“ tam u nich, a zavdala tak impuls k pořádání tohoto předjarního v Libochovicích. Každý kaktusářský klub by potřeboval (nebo měl mít povinně přidělenu!) jednu Dášu, která by ty pasivní, a mnohdy i lenošné chlapy od kaktusů a sukulentů trochu rozpohybovala k činnosti!
Fotografie v textu jsou od Dagmar Petrlíkové, Alexandra Táslara a Petra Hoffmanna, kterým tímto děkuji! Obr.č.1 - Paní Dáša Petrlíková zahajuje sukulentářské povídání, obr.č.2 - Honza Gratias přednášející, obr.č.3 - Moje první přednáška mimo Jihlavu, obr.č.4 - Jiří Hadamovský sérii přednášek zakončuje, obr.č.5 - Početná výprava z Rakovníku. V popředí paní Dáša Brezinová, zakladatelka tradice „Povídání o sukulentech“, obr.č.6 - Také obří kamna přispěla k pohodě v „Konírně“. Vlevo od nich milovníci sukulentů z Rakovníku, úplně vlevo MUDr. Svatopluk Ryba. Vpravo od ohně Saša Táslar a výprava z Mostu.