sukulenty.estranky.cz

Možná si říkáte, že je tento článek zbytečný, vždyť ať si každý sází do čeho chce podle svého vkusu a možností. Takhle také dnešní téma myšleno není. Je spíše o tom jaké mají ty které nádoby výhody či nevýhody pro sukulentní rostliny. Za dobu pěstování sukulentů už jsme nejrůznějších květináčků, misek, žardinek či kontejnerů vyzkoušeli nepřeberné množství, a to jak z hlediska materiálu, tak i tvaru a hloubky nádob.
Pro sázení našich rostlin používáme ponejvíce kulaté plastové květináče. Jsou lehké, praktické a levné. Používáme terakotovou a černou barvu, takže rostliny v nich vypadají i na pohled docela obstojně. Kdysi jsme používali také květináče hranaté, což byl následek mé deformace ještě z předchozího kaktusářského období. Vůbec jsem si tehdy nepřipouštěl, že bych měl své kaktusy pěstovat v něčem jiném, když kaktusáři mají v květináčích hranatých své miláčky skoro všichni. Tvar květináče samozřejmě nemá na zdravý vývoj rostlin vůbec žádný vliv.
Květináče používáme vždy pouze o málo větší než je průměr do nich sázené rostliny, což je praktické hned ze dvou důvodů. Rostlina nežije ve zbytečně velkém obsahu substrátu, a tudíž tento po zálivce stačí rychle vyschnout, pokud je samozřejmě rostlina zdravá a vodu svými kořeny odebírá jak má. Prstenec zeminy po celém obvodu kulatých květináčů  nám umožňuje zalévat do kteréhokoliv místa v květináči, odkud se voda rychle rozteče na zbytek povrchu substrátu a odtud ke kořenům rostlin. Protože nezaléváme podmokem, je i tato zdánlivá maličkost pro nás dost významná a oceníme výhodu kulatých nádob.
Jakmile rostlina zaplní celý prostor květináče a není kudy zalévat, nastává ten pravý čas k přesazení. Vždy volíme  zase jen o málo větší nádobu, a klidně přesazujeme i dvakrát za sezónu. Protože životní projevy  a tempo růstu našich rostlin už za ta léta pěstování docela dobře známe, dokážeme jim podle toho většinou vytvořit v květináči odpovídající rezervu, s kterou vystačí do podzimu. V zimě zaléváme méně a rostliny takřka nepřirůstají, takže si vystačíme i s každou sebemenší skulinkou pro přístup vody ke kořenům. Díky této praxi u nás rozhodně nehrozí trvalejší přelití rostlin v chladnějším prostředí.
Přestože už kaktusy nepěstuji léta a stovky hranatých květináčků jsem rozdal kamarádům kaktusářům, stále nám jich nějak neubývá, takže je využíváme s sázení zakořeněných řízků z množárny. Řízky tyto plastové hranáče napěchujeme od kraje ke kraji, aby zbytečně rychle nerostly a nezabíraly příliš prostoru (množíme především v zimě), a jakmile je z jakýchkoliv důvodů potřebujeme, odebereme si jich libovolné množství a zbytek řízků v nich ponecháme.
Na větší rostliny (třeba echeverie) s oblibou používáme tzv. žardinky (pod tímto názvem je dodavatel prodává), což jsou v podstatě kulaté plastové mísy, které jsou o poznání mělčí než květináče totožného průměru. Pro pěstování sukulentů jsou tudíž velice praktické. Některé z nich mají dokonce okraje uzpůsobeny tak, že na ně lze připevnit závěsné zařízení. Tím pádem z nich máme v případě potřeby závěsné květináče vhodné pro převislé rostliny, které v létě často zavěšujeme do korun stromů a v zimě na okraje skleníkových parapetů. Především však těchto žardinek využíváme při sesazování nejrůznějších druhů sukulentů, čemuž  říkáme sukulentní zahrádky a mohli jste se o nich dočíst v našich starších článcích. Pro tento účel jsou tyto mělké nádoby jako stvořené, stejně jako třeba pro pěstování kobercovitě se rozrůstajících sukulentů, jakými jsou například mexické rozchodníky rodu Sedum a další druhy tlusticovitých (Crassulaceae) rostlin.
Část rostlin pěstujeme také v keramických miskách nejrůznější velikosti i hloubky. Kdo tvrdí, že pěstování sukulentů v keramických nádobách je rostlinám škodlivé, ten ostatní mystifikuje. Je samozřejmě pravda, že v nich substrát vysychá mnohem rychleji než v nádobách s plastů, a zvláště markantní je tento rozdíl u misek mělkých s nízkou vrstvou substrátu. Proto je nutné zalévat rostliny v keramice přibližně dvakrát častěji. Pro pěstitele zalévající podmokem je proto vhodné oddělit rostliny v plastových květináčích od těch v keramice, což se nás v podstatě netýká. Zvýšenou péči nám keramické misky vracejí tím, že v nich zasazené rostliny zase vypadají o poznání lépe. Rychlé vysychání substrátu v nich považuji spíše za jejich přednost, protože sukulenty by měly trávit většinu svého života právě v suchém substrátu. 
Kromě plastů a keramiky sázíme již léta naše rostliny také do vytryskaných kamenů, které nám kdysi vyrobil  brněnský pěstitel bonsají pan Ronza. Kameny jsou opatřeny odtokovými otvory i nožičkami podobnými těm, na jaké jsme zvyklí u keramiky, a jejichž rovina je mnohem přesnější než u všech keramických misek které máme! Sukulenty v nich  rostou spokojeně, a vizuálně působí ještě o poznání lépe než v plastových či keramických nádobách. Kameny osazujeme každý rok úplně jinými rostlinami, a při pohledu na ně lituji, že jsme si jich tehdy neponechali více. Zároveň tiše doufáme, že se nám časem podaří nalézt výrobce (nebo spíše tvůrce) podobných kamenů, který by byl schopen upravovat oblázky a nejrůznější kameny  s takovou dávkou citu a souznění s přírodou jako kdysi pan Ronza.
Kromě všech výše uvedených typů nádob používáme k množení také měkké a velice levné krabičky z plastu, které lze použít jen krátkodobě, protože časem praskají. Tomu ostatně odpovídá i jejich nízká pořizovací cena. Dají se koupit v některých prodejnách se zahrádkářskými potřebami, a na okrajích jsou dokonce výrobcem uzpůsobeny k upěvnění jmenovky (protože se původně jedná o misky výsevní).
U všech nádob je nutné, aby byly opatřeny dostatečným počtem odtokových otvorů na dně. Sice také čas od času sázíme některé menší druhy sukulentů do prohlubní nebo otvorů v kamenech, odkud nemá přebytečná voda často kudy odtékat, ale tento způsob vyžaduje mnohem citlivější zalévání a lze jej doporučit spíše pozornějším a zkušenějším pěstitelům.
Volba vhodných nádob pro pěstování sukulentních rostlin není důležitá pouze z hlediska usnadnění pěstování, ale také z estetické stránky. Naše rostliny pěstujeme proto, abychom z nich měli trvale radost. Není pro mne nic hrůznějšího, než krásná rostlina zasazená v kelímku od hořčice kremžské či plnotučné (snad už jen ošklivá rostlina v tomtéž).
Ještě mnohem horší  jsou sukulenty ve skleněných koulích. Vypadají v nich příšerně, a pokud se navíc pěstitel rozhodne rostlinám poskytnout maximum slunce, pobyt v tomto skleněném vězení se pro ně rázem stává  hotovým peklem. To raději ty jogurtové kelímky propíchané nožem nebo rozžhaveným hřebíkem, nebo alespoň nádobky s trpaslíky, jaké  používají někteří vesničané na Tenerife. V jejich případě se ovšem jedná pouze o kryty, pod nimiž se mají skrýt plastové květináče z holandských pěstíren. Na Tenerife moc často neprší, a tak ani příliš nevadí, že zábavné kryty nemají žádné odtokové otvory. 
Na ilustračních fotografiích v článku můžete vidět nejrůznější typy nádob, které s jedinou výjimkou používáme pro pěstování našich sukulentů. Na úvodním snímku je obří mexické Sedum suaveolens, zasazené v tzv. žardince o průměru 12cm s malým prstencem volného substrátu po okraji, který bohatě postačí při našem způsobu zálivky. Na druhé fotografii je Crassula capitella, která má v plastovém květináčku více místa, protože díky množství bočních odnoží lze předpokládat, že do podzimu květináček zcela zaroste. Snímek č. 3 patří jedné z našich rostlin Trichodiadema densum, zasazené v keramické misce s glazurou. Povysazováním kořenů podle názoru některých pěstitelů tyto rostliny trpí, ale pohled na tu z fotografie o tom příliš nesvědčí. Čtvrtá fotografie je věnována nádobám z pálené hlíny, které jsou pro rostliny takřka ideální. Část vody vsáknou jejich stěny, které se na slunci nikdy příliš nerozpálí. V té na snímku roste pohromadě docela spokojeně hned jedenáct druhů mexických rozchodníků rodu Sedum.
Pátý snímek je věnován vytryskanému kameni, osázenému  barevnou směsicí nejrůznějších sukulentů. Každoročně si zjara při jeho osazování vzpomenu na brněnského pěstitele bonsají pana Ronzu. Předposlední fotografie je věnována pěstování drobných sukulentů v dutinách kamenů. V tomto případě alžírské Sedum multiceps v pórovitém kamínku z krétské zátoky Balos. Počáteční fázi výsadby tohoto kamínku můžete vidět v loňském článku „Sukulentní maličkosti“ (23.1.08 v Pěstitelské praxi). A na závěr zmíněná výjimka potvrzující pravidlo. Poslední snímek nepochází z naší sbírky, ale podobný pohled se vám může naskytnout na jednom okně ve vesničce El Palmar na ostrově Tenerife.