HLUBOKÝ SPÁNEK
Titulek jsem si tentokrát vypůjčil od jednoho z klasiků světové detektivky, protože pro stav, v němž se v současné době nachází třeba naše malá kolonie Frithia humilis, nic výstižnějšího prostě nevymyslím. Někdy se to tak povede. Hlubokému spánku ale musí předcházet dlouhatánský podzim, plný slunečných dnů, a nesmí začít mrznout sotva skončí léto. A přesně tak tomu letos bylo. Kytky jsme díky přízni počasí měli možnost k zimnímu spánku ukládat postupně, zvolna a nenásilně, protože na to byl čas, a to počasí nám opravdu přálo jako nikdy předtím.
Hodně sluníčka a postupně se snižující dávky vody některé rostliny uspaly přímo učebnicově. Máme to štěstí, že je následně můžeme zimovat v chladu a dát jim i to málo světla, co slunce přes zašpiněná skla propašuje do nitra skleníku. Zdání ale klame, protože ten spánek není ani zdaleka tak hluboký, jak by se při pohledu na některé rostliny mohlo zdát. Třeba právě taková Frithia humilis je opravdový trpaslík a klasický zimní spáč. Zásoby vody v jejích listech však nejsou nevyčerpatelné, a tak je během zimy (především v její druhé polovině) po malých dávkách doplňujeme. Vždy ale jen tak, že po zálivce odpočívaj
ící rostliny nijak výrazně nezmění svůj vzhled. Protože ty rostliny vidím i v zimě skoro každý den, poznám jestli kytka vodu bere, nebo jí to jde podezřele pomalu. Samozřejmě že mi taky někdy ujede ruka. Pozná se to lehce, protože jejich listy se v takovém případě během několika dnů (nebo i hodin) podezřele nafouknou a roztáhnou od sebe. Mnohonásobně déle potom trvá, než se kytky zase vrátí do starých kolejí. Někdy třeba i celé dlouhé týdny. Naštěstí se mi to už po letech pěstování stává jen zcela výjimečně. Stejně jak tu rostlinu na podzim zvolna uspávám, tak se ji zase snažím zjara jen pomaličku budit. Sám nerad vstávám narychlo, a chvilku mi po ránu trvá, než se na světě pořádně rozkoukám. A s přibývajícím věkem je to čím dál horší. Tak se snažím nedělat to jiným. Příliš rychlé probuzení sukulentů v předjaří (nebo jindy, podle druhu) může způsobit stejně rychlou ztrátu tvaru, příliš bujný růst, a někdy i hnilobu kořenů. To když kytky nejsou schopny v rychlém čase zpracovat tu zbytečně velkou dávku vody, protože ještě nestihly obnovit hustou síť vlasových kořínků v povrchových vrstvách substrátu. Především na tyto nové kořínky se rostliny zjara musejí spoléhat, protože většina starých kořenů je obvykle po zimě zcela nefunkčních, o čemž se můžeme přesvědčit při každém jejich přesazování. A ještě je tu nebezpečí popálení jarním sluncem, protože příliš rychle otevřené středy ro
stlin nabízejí slunečním paprskům pletiva ještě ne zcela připravená na jejich nápor.
Hluboký spánek nemusí nutně probíhat zrovna během české zimy. Spousta sukulentních rostlin totiž odpočívá v létě. Během veder dokonce téměř všechny. Ale nyní mám na mysli ty druhy, které vyznávají letní spánek, zatímco s příchodem podzimu zjevně ožívají a během krátkých dnů české zimy potom i kvetou. Mezi takové patří třeba i drtivá většina drobných tlustic rodu Crassula, o čemž je podrobně psáno například v pěstitelském článku o pohledném kříženci Crassula 'Fernwood'.
Někomu možná může připadat, že rostliny na snímcích trpí. Nepůsobí sice zrovna povzbudivým dojmem, možná i dost zbědovaně, ale věřte, že v přírodě vypadají mnohdy ještě podstatně hůře. Stačí se podívat na fotografie drobných sukulentů z čeledi Aizoaceae z jihoafrické přírody. Hluboký spánek je pro rostliny především vydatným a posilujícím odpočinkem, díky němuž pak v následující sezóně nešetří květy a hýří vitalitou.
V teplé místnosti se suchým vzduchem je to s tím odpočinkem samozřejmě mnohem složitější. Pauzy mezi jednotlivými zálivkami nesmí být tak dlouhé, protože i sukulenty mohou uschnout, a téměř všechny tou dobou silně prosychají, nebo zcela opadávají! 
Zároveň rostliny v teplém prostředí mnohem citlivěji reagují na každé zalití, protože světla za okny bytu je přece jenom pouhý zlomek co ve skleníku. Ale všechno jde, když se chce, a pěstitel se časem naučí té mnohdy zvláštní řeči svých rostlin. Žádné tabulky a manuály v takových případech nepomáhají. A onen pověstný pěstitelský cit se dostavuje teprve časem. Jen ti se zelenýma rukama podobné problémy řešit nemusejí. Těm jde všechno tak nějak samo.
Nám ostatním nezbývá, než si navzájem popřát, aby nedošlo i na název jiné knihy zmíněného klasika světové detektivky Raymonda Chandlera „Sbohem buď, lásko má“.
Na dvojici úvodních snímků je jedna z našich rostlin Frithia humilis v hlubokém zimním spánku. Na obr.č.3 je rostlina stejného druhu, prožívající krátký letní odpočinek uprostřed červencových veder. A na závěr ještě Crassula susannae, také odpočívající uprostřed léta, ale v jejím případě se jedná o odpočinek zcela přirozený, protože patří do velké rodiny tlustic se zimním růstem.
