sukulenty

Nebojte se, že trpím přehnanou obavou o osud jiného národa, byť nesmírně sympatického a nám svou mentalitou velice blízkého. Holanďané milují cyklokros zrovna jako my Češi, a dříve bych mohl napsat, že hrají i podobně hezký a útočný fotbal jako my! Ale kde že ty časy jsou? Také rádi cestují po kempech a stravují se z vlastních zásob, a mnoho lidí z Nizozemí se v posledních letech stalo natrvalo našimi spoluobčany. Podstatně více k nám ale bylo ze země tulipánů importováno pokojových rostlin, sukulenty samozřejmě nevyjímaje. Díky tomu dnes patří aklimatizace (spíše ale záchrana) takových rostlin už neodmyslitelně k základům sukulentářské pěstitelské praxe!
Drtivá většina sukulentních rostlin, které můžete spatřit v supermarketech i na pultech květinářství v celé ČR, je právě nizozemské provenience. Tam ale obvykle rostliny dostanou pouze etiketu a své místo ve vozíku, a možná často ani to ne! Do té doby totiž kytičky přijímaly sluneční paprsky a vláhu především na Tenerife, ale i na mnoha jiných, od Evropy často značně vzdálených místech.
Lidé je stále kupují, a nejvíce jejich následných dotazů poté pramení z obtížné aklimatizace těchto rostlin na podmínky našich domácností. Není divu, protože ty rostliny sem byly převezeny z podmínek, o nichž se nám v suchých, ústředně vytápěných interiérech ani nezdá. Navíc v celé západní Evropě  většina lidí na pokojové rostliny, sukulenty opět nevyjímaje, pohlíží jako na zboží krátkodobého použití. A právě jen k takovému účelu jsou rostliny z velkopěstíren do života vybaveny.
Dorazí k nám většinou v plastových květináčích či kontejnerech, zasazeny do vláknité rašeliny (příp. kokosového vlákna), která je někdy symbolicky obohacena ještě o perlit nebo písek a nezbytné množství hnojiva, kterým jsou rostliny nadopovány. Živiny jsou nadávkovány tak, aby s nimi rostliny vystačily po určitou dobu, kterou jejich producenti považují za životnost těchto výrobků do chvíle, než si místo nich zákazník přijde koupit nové. Sukulenty jsou také často „přikrášlovány“ podle kalendáře, takže nádherně napěstované echeverie můžete spatřit posypané nějakou stříbřitou nebo zlatou drtí, případně ozdobené sněhovou polevou a doplněné roztomilým Santou. Na špicích listů aloí se ve větru třepotají pestrobarevné chomáčky čehosi podobného chemlonu a do areol kaktusů (nebo trnitých euforbií) jsou zase zabořeny špendlíky, na jejichž koncích jsou namísto hlaviček umělé květy nebo veselá kukadla! Takovým kytkám většinou není pomoci a hynou v podstatě už ve chvíli, kdy je ukládáte v supermarketu do svého košíku!
Protože sami čas od času nějaké rostliny z holandských pěstíren také kupujeme, mohu zodpovědně prohlásit, že z nich lze během relativně krátké doby udělat  rostliny vzhledově i odolností zcela rovnocenné těm vypěstovaným od malička v našich podmínkách. Pokud by o rostliny bylo postaráno na nejrůznějších štacích po cestě ke konečnému zákazníkovi tak jako v samotné pěstírně, byla by tato práce mnohem snazší a doba aklimatizace i rekonvalescence ještě nesrovnatelně kratší! Jenomže sukulenty nalezneme na výše zmíněných překladištích většinou trpící nedostatkem světla, mnohdy i vody a stojící na pokraji smrti svírané takřka nerozbitnou vrstvou ztvrdlé rašeliny, která získala mezitím vlastnosti podobné betonu. Někdy naopak nacházíme rostliny nacucané vodou k prasknutí a s již postupující hnilobou totálně přemokřeného kořenového balu, což rostliny v pěstírně nikdy předtím nepoznaly! Tam se zálivka provádí úplně jinak, a je to na dlouhé vyprávění, stejně jako takřka bezdoteková „výroba“ rostlin v těchto zařízeních.
Holandské rostliny poznáte především podle rašeliny, svazky jejíchž vláken čouhají z květináčků na všechny strany. A také podle nízké hmotnosti rostlin, způsobené jednak zmíněným rašelinovým substrátem, ale především nízkým obsahem vody v jejich listech, způsobeným odlišným způsobem zálivky, praktikovaným v pěstírnách. Nesmím samozřejmě zapomenout na pestrobarevnou etiketu, zdobící obvykle každičký květináč. Na ní bývá vyobrazena inkriminovaná rostlina, piktogramy znázorňující podmínky jejího pěstování, někdy i latinský název rostliny, často ovšem těžce zkomolený, a nakonec i název komerční, vyjadřující co nejsrozumitelněji, kterému zvířeti či přírodnině se rostlina podle soudu jejího výrobce nejvíce podobá!
Když už se taková rostlina jednoho dne objeví za vaším oknem, můžete při její rekonvalescenci, rovnající se většinou záchraně holého života, postupovat třeba podobně jako už léta postupujeme my. Jinak se s kytkou v brzké době rozloučíte, zvláště pokud se chopíte konvičky a rozhodnete se ji pravidelně zalévat, aniž byste ji zbavili beton připomínajícího substrátu s barevnými kuličkami hnojiva!
1. Okamžitě po přinesení domů vyklopit z květináče a kořeny zbavit co možná největší části rašeliny či jiného substrátu. Pokud jsou kořeny prorostlé jeho hroudami, násilím nic nespravíte. Kořeny se snažte zbytečně neporušit. Jsou většinou naprosto zdravé, pokud samozřejmě rostliny příliš dlouho nepobývaly u překupníků či prodejců v ČR!
2. Zkontrolujte kořenový krček rostliny, zda už není nahnilý od nešetrné zálivky a dalšího zacházení na přestupních stanicích. Pokud naleznete černá místa, zkuste je vyčistit, zbavit všeho nemocného, a rostlinu pak ponechte několik dnů na suchém a přistíněném místě, než se rány zacelí. V horším případě ji můžete rovnou vyhodit!
3. Namíchejte mírně vlhký substrát vhodný pro sukulenty a  rostlinu do něj přesaďte. Nádobu volte o poznání větší než v jaké byla zasazena Holanďany, protože jakmile rostlina nasaje vláhu z mírně vlhkého substrátu, její objem se výrazně zvětší, což bude ještě nějaký čas pokračovat!
4. Při sázení se snažte udržet kořeny ve svislé poloze, a substrát okolo rostliny následně mírně udusejte alespoň půl centimetru pod okraj květináče.
5. Přesazenou rostlinu postavte na přistíněnéé místo a pokropte vodou. Pokud přesazování probíhá v teplém letním počasí, ponechte rostlinu chráněnou před přímými slunečními paprsky alespoň 3-4 dny, a každý den znovu pokropte.
6. Jakmile pozorujete evidentní zvětšování objemu jejích listů, nastal správný čas pro stěhování na konečné stanoviště. Potom už se o ni starejte jak jste zvyklí u ostatních sukulentů z vaší sbírky, ale pokud stála v obchodě dlouho a vypadá nezdravě, raději ji ještě nějaký čas přistiňujte!
7. Pokud jste špatně odhadli velikost nádoby, čeká vás velice brzy další přesazování! Alespoň uvidíte, jak prostor v květináči v krátkém čase zaplnily čerstvé vlasové kořínky. Pokud jsou kořeny zdravé a rostlinu přesazujete v mírně vlhkém substrátu, kořenový bal by měl držet pohromadě a vy už jenom dosypete zbytek substrátu, chybějícího kolem balu ve větší nádobě.
Holandské sukulenty si na normální pěstební podmínky v našich sklenících nebo za okny domácností vcelku rychle přivyknou. Jsou to rostliny zdravé, ale dosud úplně jinak pěstované. Po cestě díky dovozcům a nejrůznějším překupníkům často zažijí nepříjemné chvíle, které nemusejí vždy ve zdraví přežít. Především péče personálu v některých supermarketech je otřesná, a ani od většiny květinářů, ve výkladech jejichž obchodů jsou holandské sukulenty také častými hosty, žádné velké ponaučení co s nimi dál neočekávejte. Smutné je, že sukulenty v zatvrdlé rašelině prodávají i někteří pěstitelé, kteří moc dobře vědí, jaký osud takové rostliny v následujích týdnech či měsících čeká u naprostého a věci neznalého laika!
Za úplně nejhorší považuji skutečnost, že právě na těchto rostlinách demonstrují své odborné rady někteří pěstitelé v televizních pořadech nevalné úrovně. Hovoří sice zasvěceně o jejich pěstování, přičemž z květináčů rostlin před nimi na stole či parapetu stojících ještě stále trčí dlouhá vlákna holandské rašeliny či kokosu!
K napsání tohoto článku mne přivedla diskuse u jednoho článku na našich stránkách, kde se čtenáři navzájem svěřují se svými zkušenostmi s pozvolným umíráním těchto rostlin za jejich okny, které přisuzují své vlastní pěstitelské neschopnosti a nedostatečné informovanosti o rostlině ze strany prodávajících. Chtěl jsem je touto cestou upozornit na možnost záchrany takových rostlin, která je samozřejmě možná pouze tehdy, pokud se k ní odhodlají bez dlouhých průtahů.
Pro ilustraci slouží úvodní fotografie čtveřice rostlin Echeveria pulidonis. Dvojice listových růžic vlevo vypadá přibližně tak, jak k nám tyto rostliny přicházejí z velkopěstíren, ovšem za předpokladu, že je o ně po cestě vcelku dobře postaráno. Často však vypadají ještě podstatně hůře vlivem přílišné zálivky a chronického nedostatku slunečních paprsků! Dvojice rostlin vpravo pochází původně také z pěstírny, ale kytky už pobývají nějaký čas v naší péči. Jsou zdravé a otužilé, protože dostávají všeho přiměřeně, sluníčka maximum a jsou pěstovány v chudém písčitém substrátu bez špetky hnojiva! K takové proměně stačí při intenzivním a trochu pěčlivém pěstování jediný měsíc českého léta! Při záchraně „Holanďanů“ vám přejeme mnoho zdaru!